Bezcenné části elektrospotřebičů obsahující nebezpečné látky, jejichž likvidace je nákladná, končí často na skládkách a představují značnou ekologickou zátěž. Týká se to všech elektrospotřebičů: bílou a spotřební technikou počínaje, úspornými zářivkami či bateriemi konče. V případě vysloužilých úsporných zářivek, které obsahují toxickou rtuť, jich na skládkách každoročně skončí zhruba polovina. Konkrétně vloni asi 900 t. „To představuje přibližně 30 kg rtuti, která by mohla teoreticky znečistit vodu v objemu 95 Máchových jezer,“ uvedla Zuzana Adamcová, zástupkyně společnosti EKOLAMP, která zdarma zajišťuje zpětný odběr a recyklaci světelných zdrojů a jiných osvětlovacích zařízení. NERESPEKTUJEME EVROPSKOU SMĚRNICI Za tento neutěšený stav hrozí českému státu denně pokuta 20 000 eur, což ročně představuje více než 200 milionů korun. To je sankce za neimplementování evropské směrnice 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních, která měla být v ČR v platnosti nejpozději od 14. února 2014. Citovaná směrnice od členských států požaduje, aby přijaly opatření, která umožní transparentní a efektivní sběr a recyklaci elektroodpadu. Mezi nejdůležitější mechanismy patří stanovení minimálních kvót sběru elektroodpadu ve vztahu k počtu kusů uvedených na trh. „Tyto kvóty v současné době vůbec neexistují, což umožňuje na systému parazitovat subjektům, které vykazují činnost jen na oko. Směrnice by také měla zamezit nekalým praktikám, kdy nelegálně rozebrané součásti elektroodpadu beztrestně vykupují sběrny druhotných surovin a narušují tím celý recyklační řetězec,“ objasnila důležitost nové směrnice Zuzana Adamcová. Současný systém je antiekologický: umožňuje kumulovat zisk na úkor veřejné služby. Zatím platná legislativa nahrává firmám, které berou recyklaci a likvidaci elektroodpadu jako dobrý byznys a nikoliv jako veřejnou službu. Podle Zuzany Adamcové: „Nepoctivé firmy získají z elektrospotřebičů snadno zpeněžitelné suroviny a zbytek, obsahující často nebezpečné látky, končí na skládkách či jej zlikvidují jiným neekologickým způsobem. Tyto praktiky jsou téměř nepostižitelné, protože momentálně neexistuje účinný kontrolní a vymáhací mechanismus.“ REALITA KONTRA HLÁŠENÍ Dohledové orgány nejsou schopny nekalé praktiky ani zjistit, protože se spoléhají pouze na informace přímo od kolektivních systémů. Ty jsou administrativně v pořádku, ale vůbec nemusí odpovídat realitě. „Zatím neexistuje účinný kontrolní a vymáhací mechanismus. Současná právní úprava toleruje nekalé praktiky, protože veškeré transakce mohou být vedeny jen ‚papírově‘ bez reálného dohledu a kontroly. „Evidenci vytvářejí firmy a stát nemá mechanismy, jak ověřit, že výkazy firem jsou pravdivé, resp. zda jejich činnost probíhá opravdu podle litery zákona,“ říká Zuzana Adamcová. „Papírově vše sedí. Realita může být úplně jiná. Na trhu tedy mohou fungovat i firmy, které na současném systému doslova parazitují: vytvářejí zisk bez poskytování reálné veřejné služby.“ „DUMPINGOVÁ“ RECYKLACE JE NA ÚKOR ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ V praxi se nekalé praktiky projevují mj. dumpingovými cenami za recyklaci. Na poli zpětného odběru totiž působí firmy, které nabízejí recyklační služby za ceny, jež neodpovídají reálným provozním nákladům. Jeden z kolektivních systémů kupříkladu zajišťuje recyklaci jednoho světelného zdroje za 1,90 Kč. Přitom jen samotné ekologické odstranění rtuti a roztřídění získaných druhotných surovin vyjde téměř na 2 Kč. Při započtení dalších provozních nákladů se cena vyšplhá na téměř pětinásobek dumpingové ceny. Tyto firmy nemohou za dumpingové ceny rozšiřovat svou sběrnou síť, event. se podílet na propagaci zpětného odběru. Na celém systému tedy fakticky jen parazitují a zneužívají právní vakuum. Pokud by neutěšený právní stav trval déle, státu mohou hrozit soudní spory. Zástupci firem, které dodržují zákonné normy, se totiž mohou domáhat kompenzace za škody způsobené nekalou konkurencí, které právní vakuum umožňuje a nepotírá. „Z pozice řádného hospodáře není možné tolerovat stav, kdy se některé firmy zaměřují hlavně na akumulaci zisku bez poskytování nákladných veřejných služeb, jakými jsou budování sběrných míst a ekologická likvidace nebezpečných materiálů. Podmínky musí být stejné pro všechny účastníky,“ zdůraznila Zuzana Adamcová. NÁPRAVĚ POMOHOU KVÓTY PRO SBĚ R A DŮSLEDNÁ KONTROLA Stát by měl v zákoně naprosto jednoznačně vyžadovat minimální požadavky na kolektivní systémy, potažmo jednotlivé výrobce, při plnění elektroodpadových povinností. Mezi tyto požadavky patří dostatečně hustá sběrná síť pokrývající rovnoměrně všechny části republiky a umožňující odevzdání elektroodpadu všem domácnostem. Klíčem k zamezení kšeftování s elektroodpadem jsou také zmiňované minimální kvóty sběru elektroodpadu, a to specificky pro různé kategorie elektrozařízení. „Tím by se zamezilo přetahování o lukrativní komodity a naopak by se zabezpečil sběr nákladných a ekologicky nebezpečných elektroodpadů,“ doporučuje Zuzana Adamcová. Stát musí rovněž určit jasná pravidla financování činnosti kolektivních systémů tak, aby všechny systémy fungovaly podle jednotného vzorce a nikdo si nemohl vydobýt neoprávněnou konkurenční výhodu. „Fungování kolektivních systémů musí stát také důsledně kontrolovat a zajistit vymahatelnost opatření prostřednictvím kontrolních orgánů, které budou mít na svoji činnost dostatek peněz a personálu,“ uzavřela Zuzana Adamcová, zástupkyně společnosti EKOLAMP. /zf/
