Evropský parlament odmítl zasahování
do pravomocí členských
států v oblasti energetiky. Pravidlo,
že každý stát si může stanovit svůj
vlastní energetický mix – včetně jaderné
energie, je nadále neprolomitelné.
Smlouva o EU dává členským státům
mimo jiné právo stanovit si vlastní
energetický mix. Politická skupina
Zelených v Evropském parlamentu se
však pokusila Smlouvu obejít v návrhu
usnesení o vypracování společného
postoje EU před zahájením konference
OSN o udržitelném rozvoji
(Rio+20). Vpašovaný paragraf, který
vyzýval k postupnému vyřazení stávajících
jaderných elektráren z provozu
a k zastavení stavby jakýchkoli
nových jaderných elektráren, však byl
Evropským parlamentem odmítnut.
Europoslanec Pavel Poc (ČSSD) se
k tomu vyjádřil bezprostředně: „Nepromyšlený
ústup od jaderné energie
je v současné době pro Českou republiku
zcela nepřijatelný. Není známa
jiná reálná alternativa, a pokud má
Evropa splnit své závazné cíle v oblasti
změny klimatu, je nutné využít
všechny dostupné možnosti získávání
energie, včetně jaderné.“
Redakce TT položila poslanci Pocovi
následně několik otázek:
? Co konkrétně přimělo Evropský
parlament k citovanému
rozhodnutí? Jak podle vás obstál
(a do budoucna ještě bude muset
obstát) v roli dodržovatele příslušných
ustanovení Smlouvy o EU?
Evropský parlament je dnes jedinou
komunitární demokratickou institucí.
Komise je prostý úřad, a jako taková
je sice odborně kvalifikovaná, nicméně
jako celek také nesmírně líná.
Evropská rada je rozhádaný spolek,
který lpí na přežilé politice hlavních
měst a kterému záleží víc na křeslech
doma, než na evropské budoucnosti.
Parlament obstál v tomto ohledu
se ctí. Stejně jako tomu bylo v minulosti
kupř. se smlouvou o výměně
informací o finančním styku SWIFT.
Co Evropě chybí, přiznejme si to, je
federální uspořádání a federální vláda,
která by hájila komunitární zájmy. Je
jich stále více a jednoho dne jich bude
víc než tzv. zájmů národních. Ostatně,
ty umí dnes nějak racionálně definovat
jen těžko kdo.
? Také české jaderné elektrárny
se musí po katastrofě ve Fukušimě
podrobit přísným zátěžovým testům.
Jaké výsledky v nich podle
vašeho mínění prokáží?
Mně to spojení zátěžové testy nejde
přes pysky. Ve skutečnosti nejde
o žádné testy. Jde o modelování,
o kontrolu připravenosti, o jakousi
bojovou hru. Velmi schematicky řečeno:
v jedné místnosti sedí nějací
odborníci („potížisté“) a ve druhé lidé
z elektrárny. A modelují: "přišla vichřice;
co uděláte?" Elektrárna nějak
odpoví. „Potížisté“ řeknou: ještě vám
shořel generátor; co uděláte? Opět přijde
odpověď. A tak to pokračuje třeba
až do situace, kdy „potížisté“ řeknou:
„A teď člověk na velíně dostal z toho
všeho infarkt.“ Takto se testuje, co
systém elektrárny nebo jiné zařízení
vlastně vydrží. Testy prokáží, že elektrárny
něco vydrží a něco už ne.
Ve Spojených státech si mysleli
bůhvíjak na tom nejsou a při podobných
testech třeba zjistili, že značná
část jejich elektráren by při zásahu
tornádem o určité úrovni neměla šanci.
Reaktor by sice vydržel, ale zbytek
by tornádo očesalo. Kde bude ona
hranice pro české elektrárny, to se neodvážím
předvídat. Osobně si ale myslím,
že takovému testování by měly
být podrobeny i další provozy, především
přenosová soustava elektřiny
a produktovody, a dále pak všechny
chemické výroby.
? Česká vláda, resp. MPO ČR,
aktivně pracuje nad novou energetickou
koncepcí. Velká úloha
v našem příštím zdrojovém mixu
připadne jaderné energetice? Je to
krok správným směrem? A pokud
ano, jaký by měl být do budoucna
optimální podíl jaderné energie?
Ano i ne. Nemám nic proti jaderné
energii. Nicméně: postavit státní
energetickou koncepci na tom, že se
miniaturní 10milionový stát stane jadernou
velmocí, která bude zásobovat
sousedy levnou elektřinou, to je prostě
pitomost. Jadernou energii potřebujeme.
Umírněně, rozumně. Potřebujeme
snížit závislost na dovozech plynu.
Zase: umírněně a bez ideologizace.
Potřebujeme využít uhlí rozumněji,
než že ho spálíme v kotlích.
Nutno položit mnohem větší důraz
na šetření energiemi a na efektivitu.
Tím se však energetická koncepce
moc netrápí. No a co chybí nejvíc, to
je zásadní podpora výzkumu v energetice.
Vyhazuje se spousta peněz
na hlouposti. Na nákupy nesmyslných
stíhaček nebo obrněných trakařů.
A venku, ve světě, probíhá závod
kupř. o laserem indukovanou jadernou
fúzi. Byl jsem na PALSu. Do průmyslového
využití chybí buď několik desítek
let, nebo méně let a více peněz.
A co se týká optimálního podílu
jádra? Podle mě nic takového jako
optimální podíl neexistuje. Existuje
optimální využití energie. A to je
o efektivitě. Pokud bychom kupř. zavedli
silný program úspor a díky tomu
využili surovinovou základnu jinak
než pro spalování, pak podíl jaderné
energie automaticky vzroste, aniž bychom
stavěli nové jaderné elektrárny.
Pokud jenom postavíme nové bloky
v Temelíně, pak se také může stát,
že výroba z uhlí nebo plynu ještě dál
poroste a podíl jaderné energie se dokonce
sníží. Jsou přece vždycky dvě
možnosti: buď vyrobit více energie,
nebo jí míň spotřebovat. A aby bylo
jasno: nejde mi o to se omezovat, nebo
se vracet do doby kamenné. Jde jen
o to neplýtvat.
? Předseda vlády Petr Nečas při
změně vedení ČEZ vyzval k dynamizaci
probíhajícího mezinárodního
tendru na dostavbu JE Temelín
slovy: „Etapa Martina Romana
byla obdobím dynamických zahraničních
ambicí. Já teď ale chci,
aby ČEZ byl dlouhodobě aktivní
na domácí scéně. Nyní je klíčová dostavba
Temelína." S jakými ohlasy
na přístup české strany k renesanci
jádra se aktuálně setkáváte na jednáních
evropských struktur v Bruselu
a ve Štrasburku vy?
To je přece naše věc, jak se vypořádáme
s tendrem. Silně pochybuji,
že by nám do toho kdokoli jakkoli
mluvil. Až něco takového uslyším,
tak za tím budu hledat alibi pro naši
vlastní vnitřní lobby. Když už rovnou
neřeknu něco o korupci. Že by evropské
struktury řešily český tendr, to pochybuji.
Když taková zakázka zůstane
v EU, tak je to samozřejmě dobré.
Když se bude podílet co nejvíc českých
dodavatelů, tak je to ještě lepší.
Odpor EU proti našemu využití jaderné
energie je nesmysl, který živí ti,
co si chtějí budovat politickou kariéru
na boji s EU. Hodně členských zemí
jádro nechce. Mají za to, že rizika
s ním spojená za jeho využívání nestojí.
Proč se s nimi máme hlasitě hádat?
Koneckonců i další členské země
chtějí jádro využívat dál. Třeba Švédsko
nebo Nizozemsko. V klidu na tom
pracují. Naše vláda na tom zase až tak
fakticky nepracuje, jako se tím snaží
především všechny naštvat. Aby se
pak mohla doma chlubit, jak bojuje
s tou zlou Evropskou unií.
Ano, s tím máme problémy. Některé
věci prostě v dospělejších demokraciích
nevysvětlíte. Ať už se týkají propisek,
fackování lidí na ulicích nebo
zbytečných provokací. /bs/
