Stíny Fukušimy dosáhly až do Milána

Kdo vyrazil počátkem června do Milána za nejnovějšími inovacemi jaderné energetiky - pochybil. Na rozdíl od souběžně probíhajícího ATOMEXPO v Moskvě, na Power Gen 2011 přijela jen hrstka oborových projektantů a producentů těchto špičkových technologií. Jejich jindy rozsáhlé a obsahově členité expozice byly letos minimální. Nezřídka jen symbolické. A to včetně obou účastníků mezinárodního tendru na dostavbu JE Temelín - amerického Westinghouse a francouzské AREVY. Třetí aktér tendru (česko-ruské oborové konsorcium Škoda JS-ATOMSTROJEXPORT) do Milána nevyslal vůbec nikoho… Stín březnové tragédie jaderné elektrárny Fukušima a následné úvahy jak postupovat dále v rozvoji jaderného komplexu v Evropě i ve světě, tedy dosáhl po třech měsících až do Milána. V minulosti optimisticky naladěné firmy, přesvědčené o nástupu jaderné renesance už v půli nynější dekády, nyní zaujaly mlčenlivé vyčkávací pozice. Oboroví prognostici i tvůrci a propagátoři ještě včera dynamických statistik a grafů se dnes vytratili. Tristní obrázek jaderného inženýringu a strojírenství ve veletržních halách milánského Fiera City však byl na hony vzdálen debatám v rámci doprovodné konference Nuclear Power Europe, jež patří k obsahovým dominantám odborného programu Power Gen. S aktuálními přednáškami na ní vystoupili jak vědečtí a akademičtí experti, tak představitelé konkrétních firem, bank a pojišťoven. Třebaže japonské záchranné týmy dosud mapují příčiny a důsledky zničujícího zemětřesení a následné pohromy po vzedmutí 12metrové tsunami, řada otázek spjatých s citovanou katastrofou v Miláně zazněla. Kupříkladu po kolik desetiletí lze bezpečně provozovat tři konstrukčně zastaralé reaktory, jimž by více slušel pobyt v technickém muzeu? Postřehl kdokoliv z provozovatelské firmy (v daném případě TEPCO), že ochrana stěžejních objektů elektrárny před přívaly mořské vody byla silně poddimenzovaná? Kdo a proč rozhodl o nevhodné lokalizaci náhradních zdrojů napájení chladicích agregátů atd. atd. Za řečnickým pultem i v kuloárech konference padla rovněž první poučení: nejenom po havárii v Three Mail Island a v Černobylu, ale i ve Fukušimě se jako nejslabší článek jaderné energetiky znovu projevil chybně uvažující a jednající člověk. A také: snaha o maximalizaci provozního zisku nemusí vést pokaždé k maximalizaci tržeb, ale i k obřím ztrátám. A konečně: fukušimská tragédie neznamená konec epochy jaderné energetiky ve světě. Naopak: po zklidnění nynějších emocí odstartuje řadu nových projekčních, výrobních, provozních a bezpečnostních inovací, a to jak v konstrukci, tak v nasazení této špičkové technologie. Někteří diskutéři si položili otázku, zda by právě Fukušima neměla odstartovat přechod ke IV. generaci nových reaktorů. Paradoxním znakem milánských debat konstruktérů a výrobců moderních energetických zařízení pro jaderné elektrárny i přítomných představitelů mezinárodního byznysu, bankovního a pojišťovenského sektoru byl fakt, že občané hostitelské země letošního Power Genu jádro na svém území v referendech odmítají. Přední italské firmy v jaderné branži proto realizují své systémy a konkrétní produkty mimo Apeninský poloostrov. Jako úspěšný etalon těchto snažení byla opakovaně demonstrována dostavba JE Mochovce na Slovensku (viz reportáže TT z loňského podzimu) a kooperace italských subjektů se zahraničními firmami při výstavbě JE Olkiluoto ve Finsku a na postupně se rozjíždějících projektech v Číně a ve Velké Británii. Buďme objektivní: na panelu o dalších směrech investování do jaderné energetiky nezřídka zazněly i skeptické hlasy. Kupříkladu Roberto Adinolfi, výkonný ředitel Ansaldo Nuclear SpA, nezakrýval, že důvěra zřizovatelů i investorů do jádra je momentálně otřesena. Radikální ústup hned několika zemí od jaderné energetiky nehrozí jen budoucími výpadky ve výrobě a distribuci energie. Už dnes má vliv na vývoj cen ropy a plynu ve světě. Jako jedno z možných východisek z tohoto začarovaného kruhu doporučil soustředit síly a prostředky na vývoj parametricky a bezpečnostně špičkových zařízení a na jeho maximálně možnou internacionalizaci. Třebaže III. a III+. generace reaktorů je schopna řešit energetické problémy států, je žádoucí dále prohlubovat příslušnou standardizaci, a to nejenom tváří v tvář začínajícím zátěžovým testům jaderných zdrojů v EU27. Mathias Hartung z RWE Technology GmbH podpořil myšlenku, že nejenom evropské, ale i americké, či dálněvýchodní firmy disponují modernější a bezpečnější jadernou technikou, než byly staré dosluhující bloky ve Fukušimě. O jejím budoucím nasazení a využití však nerozhodnou výlučně její progresivní parametry, ale i cena jimi produkované energie a rozhodnutí vlád jednotlivých zemí transformovat svá energetická portfolia. EU27 tak bude muset učinit mj. s postupnou realizací lisabonské direktivy 20-20-20. Francesco del Falco, šéf Sviluppo Nucleare, doporučil věnovat zvýšenou pozornost nejenom konstrukčním a provozním parametrům budoucí jaderné techniky, či cenám surovinových vstupů, resp. tržbám za prodanou elektřinu. Pokud jádro nehodlá rezignovat na své současné pozice, jeho provozovatelé na všech úrovních musí věnovat větší úsilí také optimalizaci sociálněekonomických faktorů. Jaderná energetika vždy byla a je investičně náročný a stavebně i provozně dlouhodobý proces. Řada jejich kritiků má ambice jej nejenom regulovat, ale i rozhodovat o něm bezprostředně pod různými momentálními tlaky, a to i nad rámec technického inženýringu a racionality vůbec. Je třeba bedlivě vyslechnout názory lidí. Zejména kritické. A na faktech jim ukázat, že jádro je nejekologičtější velkokapacitní energetický zdroj, jímž lidé momentálně disponují. A ještě jedno pozoruhodné vystoupení z milánského Fiera City: John Dewar z britské Milbank provedl detailní ekonomickou analýzu všech zdrojů převládajících v současném evropském energetickém mixu. Jádro na prahu neuhlíkové energetiky obstálo nejlépe. Trojice jeho největších technických katastrof v USA, na Ukrajině a naposledy v Japonsku však může dosavadní bilance z pohledu bank a pojišťoven prodražit. Zmíněné instituce budou chtít jadernou energetiku napříště více zaštítit proti nekvalifikovaným rozhodnutím. Vlivy chybujícího lidského faktoru (a nejenom zjednodušeně: ve velínu jaderné elektrárny) bude zapotřebí eliminovat už v předstihu. Nejenom přísnějšími technickými a provozními normami, ale i personální odpovědností, a to na všech úrovních rozhodovacího a realizačního procesu. /wa/