Bádání vědců naznačuje, že Stonehenge, slavný komplex menhirů a kamenných kruhů, nacházející se na Salisburské pláni asi 13 km severně od městečka Salisbury a 3 km od města Amesbury, je pravděpodobně postaven z kamenů dříve sloužících v obdobných svatyních napříč Anglií. Už ve starých dochovaných popisech známé svatyně Stonehenge si pozorovatelé všimli, že slavné dílo je složeno ze dvou typů kamenných bloků. Velké pilíře a překlady, které si ve středověku vysloužily označení saracénské kameny („sarsens“), jsou z pískovce. Pocházejí z okolí svatyně, lomu, který je cca 25 km od Stonehenge. Kromě saracénských kamenů svatyni tvoří kameny označované jako „bluestones“. Nejde o homogenní skupinu, jsou složené z různých hornin. Největší část tvoří bloky diabasu nalámané ve velšských Preseli Hills, které leží více než 250 km od Salisburské pláně, kde stojí Stonehenge. Archeologům se podařilo najít přesnou lokalitu, kde byly kameny pro Stonehenge lámány. Na základě zbytků po dávných těžařích (skořápek lískových ořechů) se podařilo zjistit, i kdy těžba ve Walesu mohla probíhat. A ukázal se zajímavý rozpor: kameny byly na Salisburské pláni použity až čtyři staletí po vylomení ze skal v Preseli Hills. Kde mohly být? Zajímavou odpověď nabízí studie britských vědců vedených Mikem Pearsonem z londýnské University College publikovaná ve vědeckém časopise Antiquity. V době, kdy byly v Preseli Hills lámány z místních skal bloky kamene dnes známé ze Stonehenge, stála hned vedle lomu svatyně Waun Mawn (je však celkem nepochybné, že její autoři ji nazývali jinak). Ta vznikala tedy z lokálně dostupného materiálu, konkrétně z lomu, který je vzdálen zhruba 3 km. Založení svatyně se nepodařilo přesně datovat, ale pochází zřejmě z let 3 600 až 3 200 př. n. l. Můžete si ji představit velmi podobně jako Stonehenge. Kamenný kruh měl průměr 110 m, tedy zhruba stejný průměr jako kruhový příkop vykopaný na začátku stavby kolem Stonehenge. Shoda to může být samozřejmě pouze náhodná, ale není jediná. Podobně jako ve Stonehenge byly například také kameny ve Waun Mawn postaveny tak, aby dovolovaly určit postavení slunce během letního slunovratu, skutečně se tedy zdá, že představy stavitelů byly opravdu v mnohem podobné.
Druhý život Po několika staletích byla svatyně rozebrána a část kamenů putovala jinam. Nabízí se jasná destinace; ve stejné době totiž na Salisburské pláni vznikala právě svatyně Stonehenge. Pearson s kolegy také zjistili, že kameny ve Stonehenge by perfektně zapadly do jam, které zůstaly po odvezených kamenech ve Waun Mawn. Dokonce i kamenné úlomky z Waun Mawn se z hlediska složení shodují s úlomky nalezenými ve Stonehenge. Proč by to tak mělo být? Pearson se domnívá, že by to mohlo souviset s osudem stavitelů svatyní. Lidé, kteří lámali kámen v Preseli Hills a vystavěli Waun Mawn, z této lokality zhruba pět tisíci lety zmizeli a už nikdy se nevrátili. Autoři nového článku se domnívají, že neolitičtí zemědělci z Preseli Hill odešli do dnešního hrabství Salisbury a s sebou „vzali“ i kameny ze svého svatostánku. V novém bydlišti pak postavili novou svatyni, jejíž zbytky se nám zachovaly dodnes. Tento příběh samozřejmě není nijak zaznamenaný ani přímo doložený. Izotopová analýza kostí lidí pochovaných v blízkosti Stonehenge však ukazuje, že zhruba šestina pohřbených nebožtíků prožila poslední dekádu svého života v Preseli Hills. Izotopová analýza dokáže s jistou přesností určit, v jaké lokalitě lidé prožili většinu svého života na základě zastoupení jednotlivých izotopů v jejich kosterních zbytcích. Tyto „stopy“ však zhruba po dekádě života na stravě z jiné oblasti mizí, a nabízí se tak otázka: Jak je možné, že je počet „Pravelšanů“ mezi lidmi pohřbenými u Stonehenge tak vysoký? Měli bychom hned dodat, že historie svatyně byla nepochybně komplikovanější. Zmiňované „bluestones“ nepocházejí jen z Preseli Hills, ale také z jiných oblastí. Je tedy možné, že osud Waun Mawn nebyl zcela ojedinělý a materiál pro stavbu tohoto nepřehlédnutelného díla autoři získali z mnoha různých oblastí dnešní Británie. To je jen další důkaz toho, že svatyně Stonehenge tedy měla zřejmě velký význam pro širší okolí. Na místě se už v minulosti našly náznaky toho, že ji navštěvovali lidé z poměrně vzdálených míst, takže poznatek poměrně dobře zapadá do současných představ. Jde jen o další doklad existence sítě vztahů, které spojovaly obyvatele míst od sebe jinak dosti odlehlých. Můžeme například spekulovat, zda obyvatelé z různých koutů pravěké Anglie přicházející na Salisburskou pláň neprojevovali obyvatelům původně z Preseli Hills přízeň darem svých vlastních kamenných bloků. Možná si tak „předpláceli“ právo účastnit se obřadů během letního slunovratu. Objev Pearsonova týmu staví do nového světla i legendu ze 12. století n. l., podle které kouzelník Merlin poslal do Irska armádu, aby se tam zmocnila magického kamenného kruhu označovaného jako Tanec obrů. Legenda praví, že z kamenů zabavených Merlinem byl ve Stonehenge vybudován monument na památku mrtvých. Legenda se o vzniku Stonehenge příliš nerozepisuje. Ale možná není úplně vymyšlená a odráží se v ní reálné skutečnosti z dávného stěhování svatyně Waun Mawn na Salisburskou pláň. /jj/
