Tiskové konference na MF ČR nepatří k magnetům. Ani novinářským, ani čtenářským, bohužel. To ale určitě neplatí o poslední z nich, která se konala 3. ledna. Vicepremiér a zároveň ministr financí Andrej Babiš na ní prezentoval cifry léta nevídané. Třebaže koalice na začátku roku operovala se schodkem státního rozpočtu ve výši –70 mld. Kč, konečný výsledek na jeho konci byl +61,8 mld. Kč. Tuto nepřehlédnutelnou disproporci mezi plánem a skutečností ministr zdůvodnil pozitivním vývojem tuzemské ekonomiky, průběžným růstem daňových příjmů, úsporami v běžných výdajích, lepší obsluhou státního dluhu apod. V záři televizních reflektorů nezapomněl také připomenout, že poslední tři kladná salda státního rozpočtu byla v této zemi zaregistrována před bezmála čtvrtstoletím. Konkrétně v roce 1993 (tehdy to bylo +1,1 mld. Kč), o rok později +10,5 mld. Kč a naposledy pak v roce 1995 (solidních +7,2 mld. Kč). Loňský finální výsledek je třeba objektivně pochválit. Namísto polemiky nad jednotlivými ciframi a celými kapitolami (o to se obratem pokusili Babišovi stoupenci i odpůrci), se raději zaměřme na některé diskutabilní položky. Opozice dlouhodobě kritizuje koaliční kabinet za přemrštěný růst nákladů na provozní výdaje státu. Z parlamentní tribuny zaznívají plamenné filipiky vůči personální přebujelosti stávajících ministerstev i vzniku nových institucí. Pravda, český podnikatel i řádový občan by se bez řady z nich (a rád) obešel. Jenže: účetní výsledek právě této kapitoly byl (oproti schválenému rozpočtu) o 15,5 mld. Kč nižší… Druhý nejčastější útok z parlamentních i senátních lavic (a zvláště z řad mladých a ambiciózních ekonomů a politologů) směřuje na „absolutní“, neřkuli „tragický“ pokles investičních výdajů vlády. Stále se skloňuje její ne/schopnost efektivně využít prostředky z příslušných evropských fondů. Oponenti mají pravdu. Výsledná cifra 54,3 mld. Kč není oslňující. Oproti předloňsku je o 118 mld. Kč nižší. To nepopírá ani Andrej Babiš. Jenže opět: oproti schválenému rozpočtu tato země proinvestovala vloni navíc 6,2 mld. Kč… Abychom zbytečně nezabředli do „bitvy čísel“: pokud se opozice odvolává na bilanci roku 2015, měla by popravdě přiznat, že k tomuto rekordu významnou měrou přispěl zvýšený tok prostředků z právě končícího starého programovacího období 2007–2013. Peněz je a bude v naší ekonomice i v každodenním životě společnosti zapotřebí hodně a všude. Nikdo nepopírá konsekventnost teze, že bez promyšlených investic nelze pomýšlet na další rozvoj. Avšak: naučili jsme se už doopravdy, všichni a na každém místě ekonomicky uvažovat v horizontu delším, než je čtyřleté volební období? Dokážeme už všichni (jak na centrální, tak na regionální úrovni) hospodařit s domácími i bruselskými prostředky s maximální odpovědností? V půli října půjdeme k parlamentním volbám. Zvolíme si nové poslance, budeme mít novou vládu. Instrument „schodek, či přebytek státního rozpočtu“ bude patrně jedním z nejfrekventovanějších volebních kladívek. A ruku v ruce s ním polemika, zda lze stát řídit jako firmu, či nikoliv. Rozhodne přemýšlivý český volič. Mimo jiné i na základě plusových loňských 61,8 mld. Kč a průběžných hospodářských výsledků letošního roku. Jak se mu budou jevit pokusy některých politiků bezprostředně po citované tiskovce porcovat 62miliardového „medvěda“? Přebývající peníze můžeme použít jak na nové a užitečné projekty, tak na umoření hrozivě nabobtnalého státního dluhu. I ten vloni poklesl o 60 mld. Kč, avšak Damoklův meč nad našimi hlavami stále činí 1,613 bilionu (!) Kč. /uai/
