Poslední výzkumy mozku provedené encefalografickými přístroji dokazují, že zatímco vývoj řeči je v nás zakódován už geneticky, záleží jen na zvuku jazyka, které si dítě osvojí, pro pochopení čteného slova to neplatí. Tedy, že dekódovat písmena, číst slova a vytvářet si za nimi pojmy je pro naše mozky zcela nová činnost, jíž ho musíme naučit. Pro četbu si musíme vytvořit nové mozkové dráhy. Kdo to zvládne špatně, má nejistou budoucnost a nižší uplatnění na trhu práce. Jednoduše řečeno – neumí kriticky myslet. Tedy ani tvořit (srov. Maryanne Wolfová, „Čtenáři, vrať se: Mozek a čtení v digitálním světě“ a bezpočet prací neurologů). Pro jednostranně vzdělané techniky, kteří nevěří ani neurologům, jsou fakta předchozích řádků prokázána i ekonomy. Ti vyhodnotili nižší uplatnění jedince s vadami hlubokého čtení na trhu práce, jeho nižší standard života spojený s finanční ztrátou i pro společnost v procentech. Nedokáže-li dítě dostatečně porozumět obsahu textu, nemůže řešit ani jednoduchou matematickou úlohu. Problém jej provází celý život. Vše, co jste se naučili, všechny znalosti lidstva, jsou nám předány našimi předky pomocí knih. V nich jsou uloženy naše znalosti. Počítačoví nerdi jsou si dobře vědomi slabého místa současného učení z monitoru a slibují nám vložení čipu do mozku, který by tu strašně složitou učební pouť od nemluvněte k inženýrovi nahradil. Nu, děkuji nechci. S čipem mi odeberou schopnost kriticky myslet. Tedy tu tvůrčí nástavbu mozku, která z nás učinila Homo sapiens sapiens. Čtenáři TT vědí, že jsme se slavným jménům historie naší techniky trvale věnovali a v roce 2018 vydali knihu „Příběhy století“. Pro nás to byla krásná práce. Ve chvílích, kdy nahlížíte přes rameno osobností do jejich znalostí a práce (a žasnete nad precizností jejich technických výkresů z prkna a výpočtů s pomocí logaritmického pravítka), pochopíte, jak přemýšleli, když posouvali techniku dále. A na takový vývoj slyšeli i politici. (Jako příklad můžeme použít epizodu života prof. V. Lista, který přesvědčil nejenom radní Brna, ale dokonce německé majitele tehdejší První brněnské, že bude lepší oželet kontrakty na sedmdesát kotlů pro textilní továrny na břehu Ponavy a namísto toho vybudovat jednu velkou teplárnu, která pokryje svým výkonem jejich potřebu, a ještě zbude na nemocnice. Takto vznikla jedna z prvních tepláren na světě, jejíž parametry byly předlohou dalšího rozvoje oboru v Evropě. Odměnou První brněnské za ztrátu obchodu byl příslib podílu na teplárně a přístup k novým technologiím.) Takto se vytvářely vize budování státu – i při vědomí finančních limitů. Ale nikdy, nikdy v době úžasného rozvoje průmyslu této země neměla politika tak velevýznamnou roli, jakou si osobuje vůči výrobě dnes. Ta přišla až v éře komunistů, v níž se diktovalo technické inteligenci, co a kolik čeho má vyrábět, z politických důvodů. Aby dnes zvítězila zatvrzelost politika, který se opájí mocí naučenou v minulém režimu, je nutné dokonce popřít zákony fyziky, mechaniky a biologie. Jedinci schopní této zrady vzdělanců se najdou, když dostanou příležitost. Tam, kde mají politici bezbariérový přístup k veřejným financím, musí jít stranou i vymahatelnost práva. Z rozhodnutí politiků máme podporovat vznik nových obchodních tras, které z nás učiní jen meziskladiště podřadného zboží. Máme vyrábět draze beton na stavbu monumentů bez uplatnění. Máme zřejmě zcela zapomenout na vývoj elektrotechniky a energetiky ve světě kolem nás. Energetika není naplnění veřejné potřeby, vysokého standardu společnosti, ale jen stroj na peníze. Kdo dnes hledí na vývoj oborů ve světě nezaujatýma očima potřeb celé společnosti? Za první republiky vypsala vláda podporu leteckému průmyslu formou tendru a doplnila program nové výroby i podporou leteckých klubů. Jejich absolventi bojovali posléze nad Británií a nově postavené továrny, jež měly vyrábět ještě přesnější stroje, než doposud vyráběla i světoznámá Zbrojovka, například PBS Velká Bíteš (která dodnes slaví úspěchy v oboru), s velkou radostí zabavili Němci. Našli v ní strojařské vybavení světového standardu. A doba se změnila i ve způsobu učení a čtení. Je třeba vyřešit, jak naučit děti číst třeba i z monitoru tak, aby se jim v mozku vytvářely nové spoje, bez nichž nebudou vzdělanými a uvážlivými lidmi. Jistě, mohou pracovat ve skladu ovládaném počítači. Teď žijeme v zemi, kde se politika a veřejné peníze zacyklily v nerozbitném kruhu a vyčlenily mechanismy pokroku mimo něj. Tvůrčí výroba a její vývoj jsou jen vedlejšími atributy politických hrátek. Ale takto nebude naplněn pojem Made in Czech Republic, který byl nositelem pokroku a hodnoty státu, jenž přežil strašnou dobu 20. století. /Jan Baltus/
