Dlouho se zaobírám výrokem Alberta Einsteina: „Důležité problémy, před kterými stojíme, nelze řešit na stejné úrovni myšlení, na jaké jsme byli, když jsme je vytvářeli.“ Jak tomu rozumět? Jak změnit způsob myšlení, abychom byli schopni vyřešit staré problémy a nové nedělali? Jak se dostat na tuto novou úroveň? Uveďme si řadu příkladů. Historka námořnická Dvě fregaty se za hrozného počasí v mlze plavily blízko sebe. Hlídka kapitánovi hlásila: „Světlo na pravoboku.“ „Stojí, nebo se pohybuje dozadu?“ vykřikl kapitán. Hlídka: „Stojí, kapitáne.“ (Což znamenalo srážku.) Kapitán signalistovi: „Signalizujte té lodi: Hrozí nám srážka, radím vám změnit kurz o 20 stupňů.“ Zpět přišel signál: „Doporučujeme změnit kurz o 20 stupňů.“ Kapitán řekl: „Signalizujte: Jsem kapitán, změňte kurz o 20 stupňů.“ Odpověď zněla: „Jsem námořník 2. třídy. Raději změňte kurz o 20 stupňů.“ Naštvaný kapitán vykřikl: „Signalizujte: Jsem válečná loď, změňte kurz o 20 stupňů!“ Zpět přišla odpověď: „Jsem maják.“ Změnili jsme kurz… Tento příklad ilustruje přímočaré myšlení a mylné předpoklady, které se nenaplní. Klasické myšlení typu příčina- -následek je právě tím, co měl Einstein na mysli. V podobném duchu uvažuje i zakladatel evropské školy kreativity Edward de Bono, který volá po změně myšlení v třetím tisíciletí. Přímočará logika není vždycky vhodná. Zvláště ve složitých systémech. Někdy optimalizace jednoho prvku rozvrátí celý systém a vyvolá vážné sekundární problémy. Kdyby politici a úředníci znali Paretovo pravidlo 80/20, tak by nemohli vymýšlet různé nesmysly. DDT na vše chno Například v 50. letech nastal na Borneu zvýšený výskyt malárie. Organizace WHO a vláda rozhodly vystříkat vesnice DDT. Pomohlo to. Moskyti vyhynuli, malárie zmizela. Pak se však začaly objevovat vedlejší účinky. Střechy obydlí vesničanů se začaly hroutit, protože kromě moskytů vymřely i drobné parazitní vosy, které dříve kontrolovaly populaci housenek živících se došky na střeše. Koloniální vláda dodala vesničanům plechové střechy. Avšak tropické deště proměnily tyto střechy v bubny a vesničané nemohli spát. Mezitím červy, otrávené DDT, sežrali gekoni, kterými se živily kočky. Kočky vymíraly a začaly se množit krysy. Vláda nechala letecky na ostrovech vysadit 14 tisíc živých koček. Politikové se mýlí Svržení diktátorů Husajna a Kadáfího a násilná implementace demokracie do míst, která kulturně potřebují něco jiného, rozvrátilo stabilní režimy a přineslo ještě horší diktaturu a chaos. Místo dobra vzniká zlo. Vidíme to v Iráku, v Sýrii, v Libyi, Jemenu apod. Kadáfí kdysi nabízel EU, že za miliardu eur ročně zabrání putování migrantů z Afriky do EU. Dnes by se hodil. Naše demokracie také není ideální. Přílišná demokracie vede k nenápadné privatizaci státních institucí a k ovládnutí veřejného prostoru skupinami bohatých lidí. Demokracie, jakou vyznávají v Singapuru, kde se více hledí na dobro celku než absolutní svobodu jednotlivce, je asi lepším řešením. Toho však dosáhne spíše vláda nezávislých osobností s kreditem či osvícený vládce, jako byl zakladatel singapurského státu Li Kuang-jao. Kozel zahradníkem? V Africe v Keni se dlouho potýkali s Masaji, kteří často lovili lvy a nestarali se o to, zda je vyhubí. Lovili je preventivně pro ochranu svých stád nebo pro maso či jako prestižní mužskou záležitost. Kdo ulovil lva, byl chlap. Počty lvů klesaly tak rapidně, že keňská vláda hledala východisko. Klasickým řešením proti pytlákům byly výhrůžky, pokuty, vězení. Nic nepomohlo, protože tak rozsáhlé území nelze efektivně kontrolovat. Dlouhá léta si vládní a regionální úředníci lámali hlavu, jak to vyřešit. Až jednou někoho napadlo: Plaťme Masajům za to, že budou lvy hlídat a chránit před pytláky. A nápad se ujal. Nejenže Masajové sami už lvy neloví, ale opravdu je chrání před jinými lovci. Pozorují smečky lvů, mapují jejich loviště a migrační trasy, počítají stavy. Stali se jejich hrdými ochránci. Konkurence v podnik ání Klasické školy managementu nás učí, že konkurenci je třeba potírat a likvidovat. Proto se trhu metaforicky říká rudý oceán, kde firmy „krvácejí z nízkých marží“ a likvidují se navzájem. Jiný způsob myšlení je dvojí. Buď začít s konkurencí spolupracovat tak, že si rozdělí sféry vlivu na trhu a budou vyrábět společné produkty, nebo jedna firma vyrobí produkt a druhá k němu poskytne služby. Dalším způsobem je vytvoření tzv. modrého oceánu, kde není žádná konkurence – vytvoření produktu či služby, které nikdo jiný nedělá. A co klasická ekonomie? Změna ekonomi ckého paradigmat u Petr Kain uvedl v České pozici (27. 8. 2017) velmi zajímavý příklad jiné úrovně myšlení: „Ukazuje se, že tradiční ekonomické koncepty a modely již nedokážou poskytovat dostatečný vhled do složité sítě sil a vztahů, z nichž je upleten dnešní svět. Ekonomie je na prahu nové éry a v reakci na měnící se vnější svět si musí najít nové paradigma. Mnoho ekonomů si to uvědomuje. Například americký ekonom a sociolog Jeremy Rifkin tvrdí, že vstupujeme do éry nového ekonomického systému, v němž bude hrát podstatnou roli internet věcí. Ten zvyšuje produktivitu natolik, že pořizovací a výrobní náklady mnoha produktů a služeb jsou v podstatě nulové, čímž se stávají bezplatnými. Zisky koncernů v důsledku toho vyschnou, vlastnická práva se postupně vytratí a ekonomika založená na nedostatku se pozvolna promění v přebytkovou. Podle Rifkina nenastane konec kapitalismu, ten bude nadále existovat vedle nového ekonomického systému, jeho role ale bude marginalizována. Základem nového systému nebude vlastnictví, ale sdílení věcí. A s tím se současná ekonomická teorie s kořeny v 19. století dosud nedokázala vypořádat. Rifkin píše, že hlavním organizačním modelem nové ekonomiky budou spolupracující společenství.“ Je potřeba jiné úrovně myšlení. Jak tedy prakticky využít Einstein ův výrok? Musíme udělat několik věcí. Předně si problém upravit pomocí tzv. ladderingu – „žebříkování“. Nakreslete si žebřík, který má nahoře stoprocentní abstrakci problému a dole stoprocentní konkretizaci. Například řeším problém, že nemohu zaparkovat v ulici u vysoké školy, kde učím. Na spodní hranici je problém stoprocentně konkrétní. Na vyšších příčkách můžete řešit dopravu a parkování v celé ulici, pak v celé čtvrti, pak v celé Praze, v celé ČR, až dojdete úplně nahoru a řeknete si filozoficky: potřebuji se dostat z bodu A do bodu B, musím k tomu použít auto? K pochopení a vyřešení problému na jiné myšlenkové úrovni pomáhá používání pravidla 20/80 a metoda synektika. Podobně mnozí kapitalisté řešili otázku, kde vzít kvalitní pracovníky a jak vyhovět všem jejich nárokům, jako je výše mzdy, benefity, šatny, jídelny, dovolené, nemocnost, vzdělávání lidí, odbory, nekvalitní práce apod. Když po žebříku posouvali problém nahoru a dolů, položili si nakonec otázku, zda vůbec musejí zaměstnávat lidi. Nakonec zjistili, že všechny problémy s lidskou pracovní silou odstraní roboti a AI. Budou spolehlivě pracovat 24 hodin denně a vlastníci všestranně ušetří. Co nás donutí změnit myšlení? Jedním ze stimulů, které nás přinutí měnit úroveň myšlení tak, abychom dokázali problémy efektivně vyřešit, je komplexita problémů, jejich nakupení, provázanost a neodkladnost. Čím dál častěji budeme muset hledat odstup od konkrétních problémů, abstrahovat je, věnovat se principům a ptát se po smyslu věcí a jevů. K tomu nás také popostrčí různé krize, umělá inteligence, využívání kvantové fyziky a návrat k filozofii, která hledá smysl všeho. PhDr. Karel Červený, MSc., MBA
