Některé houby jsou jako zlatokopové. Dovedou rozpouštět látky ve svém okolí, získat z nich nanočástice zlata a ověsit si s nimi svá houbová vlákna. Není divu, že touto dovedností okamžitě zaujaly vědce a nepochybně i těžařské společnosti. Jejich výzkum by totiž mohl přispět k objevům nových nalezišť zlata. houby vlastně dělají. Zřejmě jim to poskytuje nějakou biologickou výhodu, díky které se zlatem pokryté houby lépe prosazují v hustě osídleném prostředí půdy a hornin. Ukázalo se, že za určitých okolností oproti houbám, které nemají přístup ke zlatu, rostou houby se zlatem rychleji a nabývají větších velikostí. Tsing Bohu z čínské vědecké agentury CSIRO a jeho kolegové zjistili, že kmen TA_pink1 houby srpovničky špičatovýtrusé (Fusarium oxysporum) dokáže v podzemí oxidovat sloučeniny zlata a pak srážet zlato v podobě nanočástic na svých vláknech. Také přišli na to, že biodiverzita hub stoupá s koncentrací zlata v prostředí. Badatelé z toho vyvozují, že houby nejspíše mohou zásadně ovlivňovat biogeochemický cyklus zlata ve svrchní vrstvě zemské kůry. Pro vědce byl takový objev překvapením. O houbách již dlouho víme, že se zásadním způsobem podílejí na rozkladu a recyklaci organické hmoty stejně jako na biogeochemických cyklech řady chemických prvků, jako je vápník, mangan, železo nebo hliník. Zlato je ovšem velmi chemicky neaktivní, takže nikoho nenapadlo, že by houby dokázaly takovým způsobem zasáhnout do jeho osudu. Austrálie je druhým největším producentem zlata na světě. Těžba zlata tam zatím stále rostla, ale odborníci předpovídají, že bude v následujících letech klesat, pokud nebudou objevena nová naleziště tohoto drahocenného kovu. Výzkum dotyčných hub by mohl poskytnout nové metody hledání nalezišť zlata, které příliš nezatíží životní prostředí. Autoři studie také upozorňují, že by bylo možné houby využít k recyklaci zlata z odpadu, kde se ho v dnešní době skrývá velké množství.
