Na počátku roku oznámil ministr
průmyslu a obchodu Martin Kocourek,
že se česká ekonomika musí pro
zvýšení konkurenceschopnosti zaměřit
na průmyslové výrobky s vysokou přidanou
hodnotou a provést řadu náročných
opatření. Záměr je součástí
Návrhu strategie mezinárodní konkurenceschopnosti
České republiky pro
období let 2012 až 2020 rozpracovaného
MPO. Obsahuje více než 40 nosných
projektů, jejichž plnění umožní
zařadit se v průběhu kratším 10 let
mezi elitní dvacítku nejvíce konkurenceschopných
zemí světa, tedy tam,
kde jsme v 80. letech už byli. Ministr
Kocourek nás potěšil. Naskýtá se však
závažná otázka: Je současná vláda
schopná uvedený návrh mezinárodní
konkurenceschopnosti s vytčeným cílem
uskutečnit?
Náš průmysl v uplynulých
20 letech
Koncem roku 1988 představoval náš
průmysl 60 % HDP a nyní jen 35 %
HDP. Po roce 1989 ustaly ve většině
průmyslových podniků inovační aktivity.
Snížil se odbyt. Vlivem změn
na světovém trhu a neschopností managementu
řady našich privatizovaných
podniků dochází k degradaci
leteckého průmyslu, snížila se výroba
nákladních automobilů LIAZ, TATRA,
kolejových vozidel, obráběcích strojů
atd. Šťastné spojení AZNP v Mladé
Boleslavi se světově proslulým koncernem
Volkswagen naopak posunulo
náš průmysl osobních automobilů
rychle vpřed.
Privatizační transformace počátkem
90. let vykrádaly náš národní kapitál.
Jeho představitelé věděli, že na našem
území nejsou vydatná naftová pole,
zlaté doly, ani zdroje zemního plynu.
Věděli, že živit nás může především
export. Zadlužované podniky neměly
možnost splácet privatizační úvěry
a většina z nich se ocitla v kritických
odbytových a výrobních potížích, které
vedly i k jejich zániku.
Šéfy tehdejší privatizace našeho
průmyslu situace v privatizovaných
podnicích nezajímala. Nejproslulejší
z privatizátorů, Dušan Tříska, blízký
spolupracovník tehdejšího ministra
financí Václava Klause, to veřejně
oznámil tisku. Představa o postupném
zdokonalování našeho průmyslu se
stala iluzí. Známé je vyjádření bývalého
ministra národní obrany Tvrdíka,
že náš bitevní letoun L 159 (nyní jej
nabízíme Iráku) je nebezpečnější pro
jeho pilota, než pro nepřítele.
Co může pozitivně ovlivnit
naši budoucnost
Rozsáhlý Návrh strategie mezinárodní
konkurenceschopnosti České republiky
pro období let 2012 až 2020 je
třeba projednávat a sjednotit se na jeho
řešení v celém našem politickém
spektru. Kdo očekával, že vyhlášení
oficiálně přednese předseda vlády s využitím
všech sdělovacích prostředků,
byl překvapen. Návrh byl uveřejněn
jen na internetu. Návrh vypracovalo
Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR
bez dominantní účasti Rady vlády pro
výzkum, vývoj a inovace řízené premiérem
Petrem Nečasem, který se však
pravidelných jednání této Rady nezúčastňuje.
Je známo, že vláda nemá
manažerský přístup k řízení podpory
vědy a zejména aplikovaného výzkumu
a vývoje pro celý průmysl, který zvláště
chybí podnikům produkujícím výrobky
s vysokou přidanou hodnotou. Rozpočtová
odpovědnost vlády nemůže být
zaměřena jen na šetřící reformy snižující
naší současnou dluhovou krizi, ale
musí se starat o celou ekonomiku České
republiky i v budoucnosti.
Nepříjemnou skutečností je, že absence
té nejmodernější techniky často
uplatňované v produkci současných
průmyslových výrobků se u nás v poměru
k technicky vyspělému zahraničí
zvětšuje.
Umění odejít včas
a příležitost pro skutečné
odborníky
Plnění Návrhu je příležitostí k výraznému
zdokonalování reforem pro
řízení naší ekonomiky, které česká
„proreformní vláda“ neřeší v potřební
šíři. Nejsou např. stanoveny potřebné
reformy, jejichž plnění by podstatně
zvýšilo příliv finančních prostředků
do našeho státního rozpočtu ze zisku
stoupajícího počtu prosperujících
podniků.
Jednou z příčin dosavadních neúspěchů
v této dominující oblasti pro
ekonomický a politický rozvoj naší země
je především klima společnosti vyznačující
se často korupcí nejrůznějšího
druhu, neznalostmi a lajdáctvím
v řízení veřejného života a ekonomiky.
Zapustilo kořeny, kterých není jednoduché
se zbavit. Tento problém nevznikl
při nástupu vlády Petra Nečase.
Narůstal od privatizační transformace
našeho národního průmyslu v 90.
letech. České politické elity řeší (až
na výjimky) především v boji o moc
uspokojení svých osobních ambicí.
Do popředí zájmu v celém průmyslovém
světě se dostává odborné školství
a kvalita profesorů. Současný
technický pokrok a rozsáhlé kvalifikované
produkce ovlivňují v celém světě
politické a ekonomické postavení jednotlivých
států.
Vládě chybí manažerské řízení
průmyslu s rozšiřujícím se počtem
státních a soukromých firem, u nichž
vznikají nebo již existují podmínky pro
úspěšný prodej výrobků na světovém
trhu. Vláda nemá na patřičné úrovni
poradní orgány, jako je Rada vlády
pro výzkum, vývoj a inovace a některé
další, které by usnadňovaly premiérovi
konkrétně a kvalifikovaně řídit rozvoj
ekonomiky v té velmi důležité oblasti
pro naši budoucnost.
Otevřeně řečeno: potřebujeme premiéra,
jehož vztah k vědě a technice
(jsme průmyslový stát) umožní řešit
zásadní politické a ekonomické problémy
naší země tak, aby jeho vláda
získala důvěru většiny občanů. Premiérem
by měla být osobnost s ověřeným
tvůrčím myšlením, poctivým jednáním
a zkušenostmi s řízením složitých útvarů
na vládní úrovni ve složitém údobí
současného světa.
Ing. Jiří Černohorský, DrSc.