Staneme se jednou zemí, ve které lidé věří vládě?

Na počátku roku oznámil ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek, že se česká ekonomika musí pro zvýšení konkurenceschopnosti zaměřit na průmyslové výrobky s vysokou přidanou hodnotou a provést řadu náročných opatření. Záměr je součástí Návrhu strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky pro období let 2012 až 2020 rozpracovaného MPO. Obsahuje více než 40 nosných projektů, jejichž plnění umožní zařadit se v průběhu kratším 10 let mezi elitní dvacítku nejvíce konkurenceschopných zemí světa, tedy tam, kde jsme v 80. letech už byli. Ministr Kocourek nás potěšil. Naskýtá se však závažná otázka: Je současná vláda schopná uvedený návrh mezinárodní konkurenceschopnosti s vytčeným cílem uskutečnit? Náš průmysl v uplynulých 20 letech Koncem roku 1988 představoval náš průmysl 60 % HDP a nyní jen 35 % HDP. Po roce 1989 ustaly ve většině průmyslových podniků inovační aktivity. Snížil se odbyt. Vlivem změn na světovém trhu a neschopností managementu řady našich privatizovaných podniků dochází k degradaci leteckého průmyslu, snížila se výroba nákladních automobilů LIAZ, TATRA, kolejových vozidel, obráběcích strojů atd. Šťastné spojení AZNP v Mladé Boleslavi se světově proslulým koncernem Volkswagen naopak posunulo náš průmysl osobních automobilů rychle vpřed. Privatizační transformace počátkem 90. let vykrádaly náš národní kapitál. Jeho představitelé věděli, že na našem území nejsou vydatná naftová pole, zlaté doly, ani zdroje zemního plynu. Věděli, že živit nás může především export. Zadlužované podniky neměly možnost splácet privatizační úvěry a většina z nich se ocitla v kritických odbytových a výrobních potížích, které vedly i k jejich zániku. Šéfy tehdejší privatizace našeho průmyslu situace v privatizovaných podnicích nezajímala. Nejproslulejší z privatizátorů, Dušan Tříska, blízký spolupracovník tehdejšího ministra financí Václava Klause, to veřejně oznámil tisku. Představa o postupném zdokonalování našeho průmyslu se stala iluzí. Známé je vyjádření bývalého ministra národní obrany Tvrdíka, že náš bitevní letoun L 159 (nyní jej nabízíme Iráku) je nebezpečnější pro jeho pilota, než pro nepřítele. Co může pozitivně ovlivnit naši budoucnost Rozsáhlý Návrh strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky pro období let 2012 až 2020 je třeba projednávat a sjednotit se na jeho řešení v celém našem politickém spektru. Kdo očekával, že vyhlášení oficiálně přednese předseda vlády s využitím všech sdělovacích prostředků, byl překvapen. Návrh byl uveřejněn jen na internetu. Návrh vypracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR bez dominantní účasti Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace řízené premiérem Petrem Nečasem, který se však pravidelných jednání této Rady nezúčastňuje. Je známo, že vláda nemá manažerský přístup k řízení podpory vědy a zejména aplikovaného výzkumu a vývoje pro celý průmysl, který zvláště chybí podnikům produkujícím výrobky s vysokou přidanou hodnotou. Rozpočtová odpovědnost vlády nemůže být zaměřena jen na šetřící reformy snižující naší současnou dluhovou krizi, ale musí se starat o celou ekonomiku České republiky i v budoucnosti. Nepříjemnou skutečností je, že absence té nejmodernější techniky často uplatňované v produkci současných průmyslových výrobků se u nás v poměru k technicky vyspělému zahraničí zvětšuje. Umění odejít včas a příležitost pro skutečné odborníky Plnění Návrhu je příležitostí k výraznému zdokonalování reforem pro řízení naší ekonomiky, které česká „proreformní vláda“ neřeší v potřební šíři. Nejsou např. stanoveny potřebné reformy, jejichž plnění by podstatně zvýšilo příliv finančních prostředků do našeho státního rozpočtu ze zisku stoupajícího počtu prosperujících podniků. Jednou z příčin dosavadních neúspěchů v této dominující oblasti pro ekonomický a politický rozvoj naší země je především klima společnosti vyznačující se často korupcí nejrůznějšího druhu, neznalostmi a lajdáctvím v řízení veřejného života a ekonomiky. Zapustilo kořeny, kterých není jednoduché se zbavit. Tento problém nevznikl při nástupu vlády Petra Nečase. Narůstal od privatizační transformace našeho národního průmyslu v 90. letech. České politické elity řeší (až na výjimky) především v boji o moc uspokojení svých osobních ambicí. Do popředí zájmu v celém průmyslovém světě se dostává odborné školství a kvalita profesorů. Současný technický pokrok a rozsáhlé kvalifikované produkce ovlivňují v celém světě politické a ekonomické postavení jednotlivých států. Vládě chybí manažerské řízení průmyslu s rozšiřujícím se počtem státních a soukromých firem, u nichž vznikají nebo již existují podmínky pro úspěšný prodej výrobků na světovém trhu. Vláda nemá na patřičné úrovni poradní orgány, jako je Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace a některé další, které by usnadňovaly premiérovi konkrétně a kvalifikovaně řídit rozvoj ekonomiky v té velmi důležité oblasti pro naši budoucnost. Otevřeně řečeno: potřebujeme premiéra, jehož vztah k vědě a technice (jsme průmyslový stát) umožní řešit zásadní politické a ekonomické problémy naší země tak, aby jeho vláda získala důvěru většiny občanů. Premiérem by měla být osobnost s ověřeným tvůrčím myšlením, poctivým jednáním a zkušenostmi s řízením složitých útvarů na vládní úrovni ve složitém údobí současného světa. Ing. Jiří Černohorský, DrSc.