Strategická role průmyslu výrobních strojů v rozvinuté ekonomice Sektor výrobních strojů zaměstnává dnes méně než 1 % celkového počtu pracovníků. Jak je tedy možné, že je tento průmysl základní složkou téměř všech rozvinutých ekonomik? Četná další inovativní odvětví, počínaje výrobou chirurgických nástrojů a konče stavbou lodí, jsou závislá na jeho výrobcích. Výrobní stroje jsou často nazývány „matkou strojů“, vzhledem k jejich klíčovému významu prakticky pro všechna další průmyslová odvětví. Přesto průmysl výrobních strojů nezaujímá takové místo, které by si zasloužil, pokud jde o zájem veřejnosti. Například v USA, stejně jako v mnoha dalších průmyslově vyspělých zemí, se lidé často dívají na průmyslovou výrobu jako na nositele „tří D“ – špinavá (dirty), nebezpečná (dangerous) a nesnadná (difficult). Je zajímavé, že se toto chápání práce v průmyslu netýká jen několika zemí. Například také v Japonsku je tento přístup vyjádřen jako „tři K“: kitanai, kuklen, kitsui… což má zhruba stejný význam. Navzdory tomuto chybnému vnímání a nedostatku pozornosti veřejnosti, je průmysl výrobních strojů již dlouho stěžejním oborem pro rozvoj ekonomiky. Například japonský ministr zahraničního obchodu a průmyslu pokládá toto odvětví za kritický faktor pro obrození ekonomiky, ke kterému došlo v Japonsku ve druhé polovině 20. století. Stejný důraz na sektor výrobních strojů můžeme pozorovat v Jižní Koreji. Kromě dopadu na makroekomomické ukazatele má průmysl výrobních strojů i další účinky. Jeho dobrá kondice může být považována za indikátor úrovně inovativnosti výroby a mimo jiné přispívá i ke generování a udržení vysoce kvalifikovaných pracovních sil, které se pak ze sektoru výrobních strojů přelévají i do ostatních oborů napříč celou ekonomikou. Tento efekt lze pozorovat například v takových dynamických výrobních regionech jako je v Japonsku Nagoja a v Německu Porůří. Konečně je nutno zmínit roli globálně konkurenceschopného průmyslu výrobních strojů v mezinárodním obchodě. Protože tyto stroje najdeme skutečně ve všech továrnách po celém světě, je jejich export významným přispěvatelem do národní či regionální ekonomiky. Podle Gardnerovy zprávy mělo v roce 2014 v sektoru výrobních strojů jen 12 zemí (Japonsko, Německo, Itálie, Tchaj-wan, Švýcarsko, Jižní Korea, Španělsko, Rakousko, Česká republika, Belgie, Finsko, Nizozemsko) aktivní zahraničněobchodní bilanci. Přitom profesní asociace 9 z nich jsou členy CECIMO. To dokazuje pokračující růst významu průmyslu výrobních strojů jako životaschopného prvku úspěšných ekonomik, který si zaslouží pozornost a podporu ze strany politiků a celé světové veřejnosti. Očekávání a vyhlídky evropské obchodní politiky Evropský průmysl obráběcích strojů charakterizuje v současné době několik základních společných rysů: globálnost, dominance malých a středních podniků a výrazná orientace na export, o čemž svědčí skutečnost, že téměř 80 % produkce oboru se vyváží. Po prudkém poklesu v roce 2009 nabral export obráběcích strojů z 15 zemí, jejichž strojírenské asociace jsou sdruženy v Evropské asociaci výrobců obráběcích strojů CECIMO, na rychlosti a v roce 2012 dosáhl vůbec nejvyšší hodnoty 18,8 mld. eur. Současné trendy v Číně směřující ke společnosti více založené na spotřebě přispěly ke snížení celkového exportu v roce 2013 na 18,2 mld. eur. Navzdory prognóze Mezinárodního fondu, která očekávala globální růst, zaznamenal v roce 2014 odbyt výrobních strojů pokles. Na této situaci se podepsal jednak slabý první kvartál a také méně optimistické ekonomické výhledy některých rozvíjejících se trhů, na něž byli evropští výrobci orientováni. CECIMO nicméně očekává růst exportu o 2 % na celkových 18,6 mld. eur v závěrečné bilanci roku 2014. Dovoz do zemí CECIMO odráží trend mírného zotavování evropského výrobního sektoru. V roce 2013 evropský průmysl dovezl obráběcí stroje za 7,9 mld. Euro. V roce 2014 dovoz stoupl o 3 % a dosáhl 8,2 mld. eur. Evropské obráběcí stroje jsou vyhledávané v celém světě. Vysoká produktivita, přesnost a „state of the art“ představují výborné prodejní argumenty a značnou komparativní výhodu. Evropský průmysl obráběcích strojů přispívá k výrazně pozitivní bilanci evropského obchodu jako celku. V roce 2013 dosáhla obchodní bilance úrovně 10,3 mld. eur. Protože předpokládáme, že export poroste rychleji než dovoz, CECIMO předpovídá rekordní bilanci ve výši 10,5 mld. eur. Těžko lze dnes najít průmyslovou nebo industrializující se zemi, kde by neměli evropští výrobci obráběcích strojů své obchodní kontakty. CECIMO v současné době obchoduje s více jak 200 zeměmi světa. Čína, USA a Rusko představují nyní pro evropský export nejvýznamnější trhy, kam směřuje přes 50 % exportu CECIMO. Hlavní mimoevropskou dodavatelskou zemí je naproti tomu Japonsko, na něž připadá téměř jedna třetina dovozu obráběcích strojů do zemí CECIMO. Před více než 60 lety zredukovaly multilaterální obchodní smlouvy výrazným způsobem celní tarify, které jsou nyní pro obráběcí stroje poměrně nízké a nepředstavují vážnou překážku obchodu. Na druhé straně se dnes evropští výrobci obráběcích strojů soustřeďují na progresivní technologie, které se významně podílejí na zajištění konkurenceschopnosti jejich produkce a kde rozdíly výrobkových a obchodních standardů mohou zakládat vážnou překážku v přístupu na trhy. Proto by se budoucí obchodní politika EU měla soustředit především na takzvané netarifní bariéry (NTBs). CECIMO zamýšlí podstatně zvýšit jejich transparentnost a začít je postupně pokud možno systematicky odstraňovat. Svaz průmyslu a dopravy zůstává významným partnerem SST Dne 21. ledna 2015 v dopoledních hodinách proběhlo pravidelné jednání Rady členů Svazu průmyslu a dopravy a na toto jednání navázal pracovní oběd představitelů SPČR a SST. Účastníci měli tak možnost vyměnit si názory na aktuální problémy české ekonomiky, zvláště pak strojírenského průmyslu. Témata diskuse vycházela kromě jiného i ze závěrů pravidelného šetření SPČR a České národní banky. Zajímavé bylo například vyhodnocení faktorů aktuálně omezujících růst českých firem: nedostatečná tuzemská i zahraniční poptávka, nedostatek finančních prostředků pro podnikání a investice, druhotná platební neschopnost, navyšování cen materiálů, surovin a energií, vysoké náklady na práci a nedostatek kvalifikované pracovní síly. Za základní restrukturalizační kroky považuje management firem i nadále snižování nákladů, zvyšování produktivity práce, hledání nových trhů při snaze udržet si ty stávající – tedy i Rusko, investice do inovací, lepší zacílení marketingových aktivit a zvyšování kvalifikace pracovníků. Prezident SPČR, Ing. Jaroslav Hanák, hovořil o snaze SPČR prosadit na jednáních tripartity i na úrovni resortních ministerstev a vlády takové kroky, které povedou ke snížení administrativní zátěže pro podnikatele, zlepšení úrovně legislativy a zajištění vymahatelnosti práva, potlačování korupce, zajištění snadnějšího přístupu firem ke strukturálním fondům a podporu exportu. Ředitel Svazu strojírenské technologie Ing. Oldřich Paclík navázal na téma proexportní politiky a financování exportu, které se stane jedním z klíčových tematických bloků dvoudenního Strojírenského fóra připravovaného ve spolupráci s firmou EXPONEX na 11. a 12. března 2015. Dalším tématem jednání českých strojařů bude výzkum, vývoj a inovace z pohledu strojírenských firem a v neposlední řadě i problematika technického školství. Svým zaměřením tato akce spadá do kampaně SPČR Rok průmyslu a technického vzdělávání a prezident SPČR jí poskytl záštitu. PhDr. Blanka Markovičová, CSc.