Ruští průmyslníci začínají hledat alternativy k dovozům obráběcích strojů ze západní Evropy Možná obava ruských partnerů z nedodržení kontraktů či neplnohodnotného zajištění servisu včetně poskytnutí náhradních dílů u dříve dodaných strojů v případě dalšího zpřísnění ekonomických sankcí Západu, nutí ruské průmyslníky poohlédnout se po alternativních dodavatelích. Optimisté v této souvislosti hovoří o šanci na vzkříšení ruského průmyslu obráběcích strojů, jehož technologickým centrem by se mohl stát Petrohrad. Myšlenka nachází podporu jak ve schváleném státním programu nazvaném Rozvoj průmyslu a zvýšení jeho konkurenceschopnosti, tak i v nařízení vlády Ruské federace č. 1224 z prosince 2013, které se týká omezení nákupu zahraničního zařízení pro obranný průmysl a bezpečnostní sektor, a to včetně obráběcích strojů. Na specializované výstavě obrábění kovů AMB, která proběhla nedávno ve Stuttgartu, informoval prezident Německého svazu výrobců obráběcích strojů Dr. Wilfried Schäfer o poklesu nově uzavřených kontraktů s Ruskou federací v průběhu 1. pololetí 2014 o 40 %! Vedle poklesu kurzu ruského rublu, a tím i zdražení dovozů a zpomalení ekonomického vývoje Ruska, vidí Dr. Schäfer hlavní příčinu v ekonomických sankcích Západu. Současně upozornil na to, že stávající obchodní vztahy s Ruskem přetrvávají pouze díky dříve uzavřeným kontraktům, které by neměly být sankcemi ohroženy, pokud ovšem nedojde k výraznému omezení přístupu k finančním prostředkům u ruských obchodních partnerů. Rusko je 7. nejvýznamnějším dovozcem obráběcích strojů na světě. Tento fakt svědčí o značné perspektivnosti ruského trhu, nehledě ke stále patrnějšímu zpomalení ruské ekonomiky, které se negativně projevuje v omezování investičních výdajů domácích podniků. Ruští výrobci obráběcích strojů tento prodejní potenciál paradoxně využívají jen do určité míry, což souvisí s neutěšeným stavem daného oboru a technologicky omezenou nabídkou. Ruský trh je tak primárně saturován obráběcími stroji ze zahraničí. Z vyjádření generálního ředitelství ruského podniku Hvězda, vyrábějícího dieselové motory pro lodě, železnice i ostatní průmyslové použití, souvisí pokles objednávek západního zařízení především s tím, že v lednu 2014 vstoupilo v platnost vládní nařízení č. 1224, které povoluje nakupovat zboží ze zahraničí, používané pro potřeby „obrany a bezpečnosti státu“, pouze v takových případech, kdy ruské analogy nesplňují technologické požadavky na ně kladené nebo v Rusku nejsou vyráběny vůbec. Po zavedení sankcí Evropské unie navíc došlo ze strany Ministerstva průmyslu a obchodu RF ke zpřísnění kontroly plnění daného nařízení Tiskový mluvčí významného strojírenského a metalurgického holdingu Kirovský závod sdělil, že ruské podniky jsou dnes nuceny hledat nové dodavatele, jelikož se obávají dalšího tlaku Západu, který by mohl vést k neplnění dohod ze strany dodavatelů, a to i u kontraktů sjednaných před vstupem sankcí v platnost. Petrohradští průmyslníci se přitom neobávají jen stornování objednávek, ale také možné komplikace kolem servisu a dodávek náhradních dílů. Náhradní díly sice „zatím“ nespadají do sankčního seznamu, nicméně obava z případných poruch vysoce technologických strojů je zjevná. Náhradní díly by pak bylo nutné dovážet přes třetí země, případně je vyrábět, pokud by to vůbec bylo technicky možné, tzv. na koleně přímo v Rusku. Tyto obavy potvrzuje také významný domácí výrobce obráběcích strojů Stankoprom, který současně vystupuje jako integrátor obráběcího průmyslu v rámci státní korporace Rostex. Ředitel petrohradské firmy zabývající se obchodem s obráběcími stroji MašinImpEks se vyjádřil v tom smyslu, že do nedávné doby průmyslové podniky dávaly přednost českým, italským a německým kovoobráběcím strojům. Avšak v souvislosti s evropskými sankcemi jsou průmyslníci nuceni hledat nové dodavatele, a to v Rusku, na Tchaj-wanu, v Číně a v Jižní Koreji. Současně upozornil na fakt, že nejvýznamnější ruští výrobci obráběcích strojů v 90. letech minulého století přestali existovat. Technologický výpadek a odstup Ruska vůči Západu a Asii v daném oboru představuje zhruba 20 let. Problém renesance ruského obráběcího průmyslu spočívá také v tom, že při jeho obnovení je klíčové využití moderních komponent a materiálů, které se však většinou v Rusku nevyrábějí. Prezident Svazu slévárenských podniků v Petrohradu potvrdil, že domácí podniky musí v současné situaci přistupovat k novým dodávkám ze Západu obezřetně. Dnes je zařízení z tohoto oboru nakupováno nejen z Německa, ale také České republiky, ze Švýcarska a ze Švédska. Dodavatelé z těchto zemí se podle něj zatím chovají racionálně a i nadále ruským zákazníkům své stroje nabízejí. Současně se domnívá, že případné neplnění kontraktů či odmítnutí servisu strojů by poškodilo v prvé řadě image a finanční zájmy samotných zahraničních společností, které do vstupu na ruský trh investovaly nemalé prostředky. Ruské podniky jsou přesto nuceny posuzovat možnosti alternativních dodávek strojů právě z jihovýchodní Asie. V dubnu 2014 byl na federální úrovni schválen státní program Rozvoje průmyslu a zvýšení jeho konkurenceschopnosti, jehož součástí je také podprogram Průmysl obráběcích zařízení a nástrojů, jenž předpokládá přijetí takových opatření, která by umožnila likvidaci závislosti strategických ruských strojírenských podniků a podniků obranného průmyslu (letecké, raketo- -kosmické, loďařské a energetické strojírenství) na dodávkách technologických prostředků strojírenské výroby ze zahraničí. Dalším opatřením na podporu domácí výroby je již zmíněné Nařízení Vlády RF č. 1224 ze dne 24. 12. 2013 O zákazu a omezení dovozu zboží původem ze zahraničí a sjednávání prací (služeb) realizovaných zahraničními subjekty pro potřeby obrany země a bezpečnosti státu, které se dotýká také obráběcích strojů, pokud jsou jejich analogy vyráběny na území Ruské federace. V souladu s tímto nařízením bylo v roce 2013 zrušeno 300 návrhů zahraničních dodavatelů na účast v tendrech. Prezident Ruské asociace výrobců obráběcích strojů a nástrojů Stankoinstrument Georgij Samodurov uvedl, že ruský obráběcí průmysl zaznamenal v 1. čtvrtletí propad výroby o 20 % v porovnání s analogickým obdobím roku 2013. Výsledky za celé 1. pololetí přitom vykazují pokles už jen o 5–8 %, přičemž do konce roku by se situace mohla pro ruské výrobce výrazně zlepšit. V souvislosti se sankcemi je třeba v krátkodobém horizontu vyřešit problém s financováním. Zahraniční prodejci dodávají zboží proti 10–20 % akontaci, přičemž zbylou část zákazník splácí v průběhu 3 až 7 let při sazbě 1,5–2 % p.a. Ruští výrobci takové podmínky nabídnout nemohou, jelikož se sami úvěrují u ruských bank při sazbách 15–17 %. To je také důvod, proč je zhruba 40 % ruské výroby strojů exportováno zákazníkům, kteří mají zabezpečené vlastní financování. Z celého vědeckotechnického potenciálu, který v Rusku zůstal, je podle Samodurova nejperspektivnějším regionem pro vzkříšení domácí výroby obráběcích strojů právě oblast Petrohradu. Podle jiných analytiků je však vzkříšení průmyslu obráběcích strojů na původních základech nesmyslnou a neefektivní ideou. Jedinou reálnou cestou, jak v brzké době povznést domácí výrobu obráběcích strojů, je podpora lokalizace výroby v Rusku. Z firem, které tento proces nastartovaly, jsou jako příklad uváděny česko-ruský podnik MTE KOVOSVIT MAS nebo společný německo-ruský podnik na výrobu tvářecích strojů Donpressmaš s účastí německého výrobce STS-TURNPRESS GmbH. Slabinou této varianty je však podle zastánců „vlastního a nezávislého budování průmyslu obráběcích strojů“ obava, že zahraniční investor nebude mít zájem na plném předání technologicky nejnáročnějších a inovativních komponentů a řešení do Ruska. Proto je lokalizace pouze polovičatým řešením, které ruský průmysl nezbaví zahraniční závislosti. Navíc jsou zde i strategické zájmy, které neumožňují zadat výrobu speciálních strojů pro potřeby obranného, kosmického nebo jaderného průmyslu do zahraničí. Dnešní situace politických i ekonomických sankcí tak nahrává těm, kteří volají po plné nezávislosti i v oblasti výroby obráběcích strojů. Některé významné ruské průmyslové korporace již takovou činnost v rámci vlastních výrobních kapacit začínají rozvíjet. PhDr. Blanka Markovičová, CSc., tisková mluvčí SST, s využitím podkladů Generálního konzulátu České republiky v Petrohradu
