Rozběhla se nová topná sezona 2012–2013. S jakými předsevzetími do ní vstupují naši plynaři? Kolik plynu se podle predikcí ČPU v příštích měsících v ČR spotřebuje? Jak na výrobu elektřiny, tak tepla? zeptali jsme prezidenta ČPU Ing. Oldřicha Petržilka: Do sezony vstupujeme jako před kteroukoli zimou. Tedy: spolehlivě dodávat do domácností i do tepláren zemní plyn, aby všichni zákazníci měli zaručen svůj komfort a tepelnou pohodu. Ve struktuře odběru neočekávám zásadní změny oproti minulému zimnímu období. Nový plynový zdroj pro výrobu elektřiny ČEZ teprve dokončuje. Zemní plyn je jedna ze základních substitučních zdrojových variant za ztenčující se zásoby ropy a uhlí. Jak si lze vysvětlit, že u nás jeho spotřeba již několik let stagnuje, příp. mírně klesá? Je na vině druhá vlna ekonomické krize, jeho permanentně rostoucí cena, malá propagace, obavy z příp. výpadků v dodávkách…? Podle mého názoru je to kombinace více vlivů, z nichž některé jste už uvedl. Velký podíl má rozhodně ekonomická recese. Stejně tak velmi citlivě vnímají zákazníci v domácnostech i v průmyslu jeho cenu. Když k tomu připočteme pozitivní trendy zateplování a používání stále účinnějších spotřebičů, které měrnou spotřebu plynu snižují, vyjmenovali jsme podle mého názoru klíčové prvky ovlivňující stagnaci spotřeby zemního plynu v posledních letech. V této souvislosti nejsme žádnou výjimkou. Obdobné je to i v mnoha dalších zemích EU. Pokud jde o obavy z výpadků dodávek, pevně doufám v jedno: každý dnes již určitě ví, že jsme velmi dobře zajištěni diverzifikovanými zdroji zemního plynu i diverzifikovanými přepravními cestami. V podzemních zásobnících je uloženo přes 40 % roční spotřeby a přepravní soustava dokáže plyn přepravovat v jakémkoli směru. Znovu musím opakovat, že tzv. plynárenská krize v lednu 2009 se nás právě díky této přípravě naprosto nedotkla a od té doby se zajištění dodávek stále vylepšuje. Již několik měsíců jsme svědky složitého dialogu mezi některými elektrárnami a teplárnami na straně jedné a těžaři a prodejci hnědého uhlí na straně druhé. Otevírají disproporce v nabídce a cenové (ne)akceptovatelnosti energetického uhlí dostatečný prostor pro prodejce plynu? Kdy a za jakých podmínek doporučí ČPU svým členům učinit vstřícnější kroky směrem k zákaznické straně? Členové ČPU mají své vlastní obchodní strategie. V tomto smyslu nám nepřísluší jim něco doporučovat. V případě neúspěšného konce tahanic o uhlí, je plyn samozřejmě možné využít. Ovšem dost těžko do kotle konstruovaného pro spalování uhlí. A přestavět elektrárenské kotle, to chvíli trvá. Spíš bych tedy očekával nějaký cenový kompromis, protože i těžaři chtějí své uhlí prodávat. Vaši konkurenti nezřídka namítají, že další plynofikace výrobní i terciární sféry v ČR je cestou k oslabení konkurenceschopnosti našeho průmyslu do ještě větší závislosti na importu této suroviny z geopoliticky složitých oblastí. Jak se podle vašeho názoru podaří danou problematiku v příštím období řešit? Jak se změní struktura dodavatelů plynu? Nepřekročí reálné náklady na plynofikaci reálné ekonomické možnosti podniků i občanů? Zemní plyn má celou řadu výhodných vlastností. Záleží na zákaznících, zda jich chtějí využívat. Ze všech fosilních paliv má nejnižší emise škodlivých látek. Jeho síť je mimořádně rozvinutá. Přístup k dodávkám zemního plynu má okolo 80 % celé české populace. Všechna města nad 5000 obyvatel jsou k plynárenské síti již připojena. Ze zbývajících menších je to přes 50 %. Také nový návrh Státní energetické koncepce považuje podíl zemního plynu na primárních energetických zdrojích (ve výši 21 až 25 %) za bezrizikový. Předpokládá rovněž růst podílu zemního plynu na výrobě elektřiny v roce 2040 až do 15 %. Tyto hodnoty mi připadají velmi rozumné. Extenzivní rozšiřování plynárenských sítí vzhledem k uvedeným skutečnostem již není pravděpodobné. Chceme jít spíše cestou zvyšování jeho užití v již plynofikovaných lokalitách. Zemní plyn může nabídnout určitá řešení environmentálních závazků ČR: rychlé snížení emisí polétavého prachu, které jsou v poslední době v řadě oblastí našeho státu kritické, rychlou stavbu pružných zdrojů pro výrobu elektřiny, komfort a regulovatelnost atd. To se odráží v jeho ceně, stejně jako u jiných paliv. Plyn je a zůstane nedílnou součástí našeho palivového mixu. Také v ČR se začíná dařit plynofikaci dopravy. Jak hodnotíte dosavadní výsledky tohoto procesu? Kde jsou ještě úzká místa? Co je třeba učinit ke zlepšení situace po linii státu i samotného vývoje trhu? Využívání CNG, tedy stlačeného zemního plynu, se rozvíjí stále více. V současné době jezdí v ČR přes 4000 vozidel poháněných zemním plynem a 362 autobusů. V provozu je už 41 veřejných plnicích stanic a přes 100 malých domácích. Ekonomičnost užití CNG je naprosto zjevná: náklady na 1 km jsou v porovnání s tradičními pohonnými hmotami poloviční. Firmy, jimž skutečně jde o úspory provozních nákladů, neváhají. Příkladem může být třeba Česká pošta nebo řada provozovatelů veřejné autobusové dopravy. Přibývá také typů vozidel přímo vyráběných s motory CNG. Na silnicích se objeví i domácí Škoda Citigo CNG. Zato státní správa zůstává notně pozadu oproti svým původním příslibům. Podle mého názoru se už podařilo plynárenství prorazit bludný kruh „nejsou stanice, protože nejsou auta a nejsou auta, protože nejsou stanice…“ Do tohoto sektoru vstoupili soukromí investoři. Tím dostává využívání CNG další dynamiku. Novým diskusním bodem (a nejenom na plynárenské scéně) se v posledním období stala problematika průzkumu a těžby potenciálních ložisek tzv. břidlicového plynu v některých regionech ČR. Odkud a proč podle vás generují současné (nezřídka protikladné) názory a přístupy? Postupuje exekutiva správně, když operuje s moratoriem už i jen na průzkumné práce? Břidlicový plyn je fenoménem posledního roku a současně taky něco jako „virtuální realita“. V Evropě se ho nevytěžila ještě ani molekula. Nicméně všichni o něm mluví a mají obrovská očekávání. Podle mého názoru toho víme příliš málo o podobnosti (či o rozdílnosti) severoamerické a evropské geologie. Výpočty možných zásob vycházejí z neprověřených údajů a pouhých odhadů. Z tohoto důvodu by bylo logické nějaké pokusné vrty provést. Souhlasím ovšem se stanoviskem, že je nejdříve zapotřebí upravit příslušnou legislativu, protože pro pokusné vrty není zatím nutná EIA, tedy posouzení dopadů metody na životní prostředí. Je v tom i trochu „zlomyslnosti přírody“. Pokud je někde něco vzácného pod zemí, zpravidla se to odrazí i ve vzácné flóře a fauně na povrchu… /bs/
