Výzkumné centrum kolejových
vozidel (VCKV), které sídlí v areálu
strojní fakulty Západočeské
univerzity v Plzni se etablovalo
v roce 2005, na základě úspěšné
přihlášky do programu Ministerstva
školství, mládeže a tělovýchovy
1M Výzkumná centra. VCKV
tvoří tyto subjekty: Západočeská
univerzita v Plzni jako řešitel, spoluředitelé
Univerzita Pardubice,
Dopravní fakulta Jana Pernera,
Škoda Výzkum, VÚKV a zakladatel
Škoda Transportation. Podíl
mladých pracovníků centra do 35
let je 26, to je 42 %. Ve VCKV pracuje
celkem 17 studentů doktorského
studia, čímž je splněna podmínka
výchovy mladých výzkumných
pracovníků.
Cíle a poslání Výzkumného centra
kolejových vozidel lze shrnout
do následujících formulací:
l Propojením předních českých
odborníků z univerzit a výzkumných
pracovišť z oblasti výzkumu
a vývoje kolejových vozidel,
vytvářet nové, původní poznatky,
hledat nové cesty při vývoji
komponent i celých kolejových
vozidel, a tím podporovat rozvoj
oboru v ČR.
l Vychovávat nové odborníky
s vysokou kvalifikací v doktorském
studiu a předávat nové
odborné informace širší odborné
veřejnosti formou konferencí,
seminářů, kurzů, přednášek a publikační
činnosti.
l Intenzivně spolupracovat s výrobci
kolejových vozidel a jejich
komponent, s provozovateli kolejových
vozidel v rámci programu
MŠMT 1M Výzkumná centra při
řešení krátkodobých i dlouhodobých
cílů a problémů.
Z uvedeného vyplývá, že předmětem
činnosti VCKV je zejména
rozvoj teorie, výpočty, laboratorní
i provozní experimenty s cílem získat
nové poznatky pro uplatnění ve
vývoji, stavbě i provozu kolejových
vozidel. Členové Centra se orientují
na konkrétní problematiku výzkumu
materiálu, komponent, konstrukčních
uzlů i celých kolejových vozidel.
Důležitým poradním a kontrolním
orgánem je Rada VCKV, která je
složená ze zástupců řešitele a spoluředitelů,
a především z pracovníků
výrobních společností a provozovatelů
kolejových vozidel usměrňuje
činnost tohoto centra na konkrétní
výstupy pro praxi.
Výzkum vlastností
materiálů a jejich aplikací
při stavbě kolejových
vozidel a v ýrobě jejich
komponent
V roce 2007 byly stanoveny konkrétní
mechanické parametry vybrané
sady aktuálně používaných materiálů
kol, které charakterizují jejich
odolnost v kontaktně – únavovém
zatěžování. Výsledkem této aktivity
jsou Zkušební protokoly jednotlivých
testovaných materiálů z pohledu
základních mechanických charakteristik.
Současně s tím byly stanoveny
konkrétní parametry dynamické
odolnosti vybrané sady aktuálně
používaných materiálů kol, posouzení
vlivu provozního poškození z hlediska
principů lomové mechaniky.
Výsledkem této aktivity jsou rovněž
Zkušební protokoly jednotlivých testovaných
materiálů z hlediska lomové
mechaniky.
Také byl zpracován návrh výpočtového
modelu přenosu kontaktních
sil, předpokládaného jako dynamický
děj, vyvolávající průběžnou změnu
výchozích materiálových parametrů.
Výpočtové práce vycházely z propočtu
reálných kolových sil, a jejich
laboratorní simulace v podmínkách
experimentálního zařízení. Z dosavadního
řešení úkolu vyplynulo, že se
jedná o proces kumulativní odezvy
materiálu, kde dynamika zatěžování
je spojena s místními změnami stavu
plasticity. To znamená, že postupný
proces poškozování nutno pojímat
jako proces, vedoucí v jistém stadiu
k lokálním rozdílům pevnostních
charakteristik zatěžované oceli
– materiálu kol.
V rámci tohoto výzkumného směru
byl řešen také problém svařování ocelových
plechů s vysokou mezí kluzu
700 MPa. Tyto materiály se již běžně
používají v automobilovém průmyslu.
Zde jsou aplikovány na stavbu
karoserií, kde se uplatňuje bodové
svařování. U kolejových vozidel
se používají průběžné svary metodou
MIG, s přídavným materiálem
v ochranné atmosféře. Při této metodě
se vnáší do materiálu větší množství
tepla, které ovlivňuje původně příznivý
strukturní stav a může být příčinou
změn mechanických vlastností.
Těžiště práce směřovalo na získání
informací o degradaci mechanických
vlastností materiálu vlivem různých
parametrů svařování.
Výzkum dynamické
pevnosti, provozní
životnosti a pasivní
bezpečnosti konstrukcí
kolejových vozidel
a jejich komponent
Pracovníci VCKV vytvořili databázi
charakteristik dynamicky namáhaných
materiálů a částí kolejových
vozidel, postupně byla naplňována
daty z vlastních experimentů i z literatury,
prováděny byly funkční testy
databáze. Probíhalo studium hodnocení
pevnosti a únavové životnosti svařovaných
spojů konstrukcí kolejových
vozidel pomocí moderních simulačních
programů, např. programu
FEMFAT. Provedena byla testovací
úloha simulace zatížení části podvozku
lokomotivy. Rozvíjeny byly pravděpodobnostní
metody pro odhad provozní
spolehlivosti dynamicky namáhaných
konstrukcí v oblasti vysokocyklové
únavy. Jako pilotní aplikace byl
za pomoci programu Anthill proveden
pravděpodobnostní výpočet životnosti
uzlu železničního vagónu.
Řídicí elektronika multiaxiálního
zatěžovacího stendu pro simulace rozhodujících
složek provozního namáhání
částí kolejových vozidel byla
v průběhu roku rozšířena o další řídicí
smyčky. Speciálně byla studována problematika
zatěžování rámů podvozků
kolejových vozidel velkých rozměrů.
Při reálné zkoušce byl na modernizovaném
zkušebním stendu ověřen nový
způsob měření svislých reakcí.Pokračoval
výzkum deformační odolnosti
nosných struktur skříní kolejových
vozidel. Jednalo se jak o práce v oblasti
výpočtů, tak i o experimentální ověření
výpočetních simulací. Pomocí simulačního
programu byla řešena deformační
odolnost crashových prvků kolejových
vozidel při simulaci nárazů podle
předepsaných kolizních scénářů.
V oblasti výpočtů byly provedeny
analýzy dopadu požadavků evropské
normy EN 15227 na konstrukci
hrubé stavby skříně. Výsledkem je
zjištění, že hrubá skříň tramvaje, která
je vyvíjena v souladu s požadavky
evropské normy EN 12663, vyhoví
po minimálních úpravách i požadavkům
EN 15227.
Dále se experimentálně ověřil
deformační prvek firmy CZ Loko.
Výsledky kvazistatického zatěžování
potvrdily velmi dobrou shodu výpočtu
realizovaného pomocí programu
LS-Dyna a realizovaného experimentu. /sed/