Nejen výtvarné dílo, ale i reprodukce
vzácné knihy může být představena
na slavnostní vernisáži.
V pražské Národní knihovně byla
takto uvedena do prodeje kopie
Velislavovy bible, literární památky
ze 14. století, obsahující několik
set kolorovaných perokreseb.
Na to, jaké možnosti má současná
polygrafie při zpracování zakázek
tohoto typu jsme se zeptali Rudolfa
Kalovského, jednatele vydavatelství
Archa 90, který se zároveň
zajišťoval technickou stránku projektu.
? Vytvoření kvalitní reprodukce
může být pro předmět takového
stáří a významu dost zatěžující.
Bylo nutné rozebrat vazbu a pak
knihu znovu složit, nebo dnes již
existují šetrnější postupy?
Knihu nebylo nutné nijak rozebírat.
Dnes existují speciální technologie,
které umí takové dílo bezpečně
nasnímat. V případě Velislavovy
bible byly použity speciální digitální
kamery. Knihu snímaly tři přístroje
z různých úhlů. Tento způsob eliminuje
to, že listy jsou prohnuté, proto
se snímá jeden snímek ze tří stran.
Bibli bylo nutno pouze přemístit
z depozitáře Národní knihovny, kde
je uložena v dusíkaté atmosféře, do
speciálně vybaveného studia.
? Jak docílíte maximální barevné
věrnosti? Mám na mysli jak
následné zpracování skenu v grafickém
studiu, tak kontrolu při
tisku. Tiskař musí mít možnost
průběžně porovnávat svou práci
s předlohou, stačí mu obyčejné
barevné nátisky, jaké tiskárna
normálně používá?
Abychom se mohli maximálně věrně
přiblížit originální předloze, bylo
potřeba vytvořit několik pracovních
postupů. Na barevné ladění kopie
jsme použili kalibrované pracoviště
na platformě APPLE MACINTOSH.
Zhotovili jsme několik zkušebních
nátisků z různých částí knihy, tyto
stránky jsme potom několika různými
způsoby „nahodile“ barevně upravili.
Vše muselo probíhat bez přítomnosti
originálu - předmět takové hodnoty si
nelze odvézt do studia a tam s ním pracovat.
Vzniklé nátisky jsme posléze
porovnali v Národní knihovně s originálem.
Ty úpravy, které byly nejblíže
skutečnosti, jsme použili na celý nasnímaný
dokument. Tento dokument jsme
celý stránku po stránce vynátiskovali
1:1 certifikovaným nátiskem a opět
šli porovnat s originálem. Stránku po
stránce. Po prvním srovnání se vyřadily
z dalšího zpracování zhruba dvě
třetiny stránek, které barevně vyhovovaly
předloze. Se zbytkem dokumentu
jsme potom pracovali podobně až do
úplného vyladění. Je potřeba také říct,
že spoustu detailů jsme museli ručně
vyretušovat, dokreslit apod. Jednalo
se v podstatě o restaurátorskou práci.
Celý tento proces se musel opakovat
celkem čtyřikrát, než jsme docílíli
konečného výsledku.
? Tak důkladná předtisková příprava
asi zabere hodně času...
Ano, tato přípravná fáze zabrala
téměř 5 měsíců práce.
? Vlastní tisk, papír a vazba
– můžete popsat, v čem se liší od
zpracování běžné knihy?
Když v roce 1340 tato kniha vznikala,
se nedalo o tisku vůbec mluvit.
Jde o malbu na oslí kůži. O tomto
nosném médiu dnes samozřejmě
uvažovat nelze. Zvolili jsme speciální
finský papír s maximálním volumenem,
tak, aby tloušťka listů byla
co největší. Papír byl již z výroby
probarven do odstínu chamois. Metoda
tisku je zvolena jako klasický barvotisk,
nicméně s vyšší lineaturou,
z čehož vyplývá i výsledný efekt.
Tisk je zcela perfektní a bez použití
lupy nepoznáte, že jde o tuto metodu.
Chvílemi i odborník má dojem,
že pro tisk bylo použito více barev
než čtyřškálové. Vazba V8 je provedena
ručně a potažena kůží. Kniha
se ručně klížila disperzním lepidlem,
kulatila a zavešovala. Každé desky
se musely ručně několikrát lisovat.
Oproti klasické tuhé vazbě jde o zcela
jiný postup, i když „s podobným
výsledkem“. Na moderní knihařské
lince by zpracování 200 knih trvalo
asi deset minut, nám dokončovací
práce zabraly cca tři dýdny.
? Takovéto vydavatelské počiny
umožňují zpřístupnit knihy,
vyhrazené v podstatě jen historikům,
i dalším zájemcům - laikům.
Odhadli jste dobře zájem veřejnosti
o tak náročně zpracované dílo? Připravujete
další podobný projekt?
Řekl bych, že knihy tohoto významu
dnes nejsou přístupné už v podstatě
nikomu, samotní historikové
se k nim dostanou velice obtížně.
V depozitáři Národní knihovny
jsou uložena díla, které již nebudou
v budoucnosti ukázána nikomu.
Jsou uchována tak, aby na ně „zub
času“ pokud možno působil co nejméně.
V trezoru, v dusíkaté atmosféře,
ve stabilních klimatických
podmínkách atd.
O knihu je velký zájem, předpokládáme,
že budeme schopni s projektem
vstoupit i na zahraniční trhy. Kromě
toho, že v tuto chvíli zvažujeme, jaký
další titul vydáme v roce 2008, máme
další plány opět s Velislavovou biblí.
V grafickém studiu odebereme
ze souborů téměř všechny barevné
informace, zůstanou pouze „perokresby“
a patina. Takto upravenou
knihu vytiskneme v nákladu pouhých
15 ks a v rozložených arších předáme
soudobým špičkám v malířském
oboru. Každý výtvarník pak „dodá
barevnost“ dle vlastního citu a každý
kus se stane originálem. Tyto knihy
by se mohly v budoucnu stát vynikající
investicí. /cah/
