V dnešní době jsou klíčovou komponentou solárních článků i displejů pro elektroniku průhledné elektrody. Jsou nezbytné pro odvádění vytvořené elektřiny ze solárních článků nebo naopak pro přivádění elektřiny do displejů. Musejí tudíž být elektricky vodivé, ale zároveň by také měly být průhledné, aby skrz ně mohly procházet světelné paprsky do solárních článků anebo ven z displeje k uživateli. Elektrody se obvykle vyrábějí z kovu, ale kovy jako takové bývají neprůhledné. Proto se v současných technologiích používají pro výrobu průhledných elektrod oxidy kovů, nejčastěji oxidy cínu a india (ITO, podle anglického indium tin oxide). Indium je ale kov vzácných zemin a jeho dostupnost je jen omezená. Proto odborníci laboratoří Lawrence Livermore National Laboratory (LLNL) využili pro výrobu zmíněných elektrod sítě z uspořádaných kovových nanodrátků. Takový materiál je přitom do značné míry průhledný, protože jednotlivé nanodrátky mají jen velice malý průměr, a zároveň je slušně elektricky vodivý, díky mnoha bodům v síti, v nichž se jednotlivé nanodrátky navzájem dotýkají. Výhodou je i to, že dotyčný materiál je vyroben z mnohem dostupnějších chemických prvků. Podobné soustavy uspořádaných nanodrátků by se měly uplatnit i při výrobě optických metamateriálů, což jsou kompozitní materiály s unikátními vlastnostmi, které se obvykle skládají z kovů a nevodičů. Optické metamateriály mohou mít například záporný index lomu, což neznáme u žádného přírodního materiálu. Díky tomu jsou perfektní pro výrobu maskovacích zařízení nebo velmi kvalitních optických čoček.