Sněm Svazu průmyslu a dopravy v Brně: po letech samochvály hrozivá fakta

V posledních letech se Sněm Svazu průmyslu a dopravy na MSV v Brně stal diskusním fórem mezi politiky a podnikateli. Bohužel to vypadá, jakoby taková diskuse byla spíše výjimkou a strategická rozhodnutí se probírají v najatých jachtách či vilách v zahraničí. To například v Německu nebývá zvykem. Tam se diskutuje hodiny s kancléřem a před auditoriem o nejožehavějších otázkách trápících průmysl. Letošní Sněm byl výjimkou v jiném směru, po letech politických vlád, které se vždy obhajovaly před podnikateli poukazem na politické protivníky, zazněla mrazivá fakta a celkem rozumné předpoklady. Je opravdu smutné, když po 20 letech nového režimu s přívlastkem demokratický, musí prezident Svazu průmyslu vytýčit tři hlavní požadavky tvrdého kalibru: vymahatelnost práva, okamžité budování dopravní infrastruktury a podporu VaV (Výzkumu a vývoje). Současný premiér české vlády Jan Fischer, poté, co krátce ohodnotil nulovou hodnotu prognostiků a ekonomických analytiků pro ekonomické řízení státu, přirovnal současnou situaci k betonové zdi, před níž Češi stojí. Tato zeď se kupodivu nedá dle českého zvyku podlézt ani nemá žádnou tajnou branku, jíž by se dalo realitě uniknout. Beton se stává zrcadlem, v němž se zrcadlí všechny naše omyly a nedůslednosti předchozích let. Katastrofální výkon státní správy Volně parafrázováno: neuvěřitelný marasmus státní správy, podporovaný změtí zákonů pobryndaných přílepky poslanecké sněmovny, posílá zemi o 50 let zpět. ČR nemá téměř žádnou ekonomickou zahraniční diplomacii, situace EGAPU je známá, země nemá vize v žádné oblasti hospodářství a pokud ano, jsou jen krátkodobé, na období 4 let. Ruka trhu nevyřešila nic. (Ze sálu v tu chvíli odešel Vladimír Dlouhý, bývalý ministr průmyslu a zapřisáhlý odpůrce slova plán.) Jan Fischer hovořil o veřejném bilionovém a státním dluhu a o přípravě rozpočtu, který by bylo možné při dobré vůli politiků schválit. Deficit by dosahoval deficitu „jen“ 160 mld. Kč. Taková slova rotunda Brněnského výstaviště ještě nezažila. Bude se hledat viník? Diskuse po takovém úvodu byla neobyčejně živá. S trochou ironie je možné říci, že se bude hledat viník současného stavu, a tím se dle podnikatelské obce stává právě nabubřelá státní správa, politici, zelení a Brusel. Betonové zrcadlo, které tak případně popsal premiér Jan Fischer a další, jež nastavil svým popisem státního dluhu a rozpočtu, který by mohl dosáhnout 230 mld. Kč současná ministr financí Eduard Janota, přestalo působit. Nikdo za nic nemůže. Prezident SP Jaroslav Míl se například domnívá, že současná situace v energetice je způsobena Bruselem, jeho povolenkami CO2 a plánem 20:20:20. Ale jakoby neexistovala snaha EU o omezení energetické závislosti na Rusku a ropě a plynu? Nové technologie? Už jsme zapomněli, že důvodem liberalizace energetiky byla snaha snížit cenu energií vytvořením konkurenčního prostředí? Chtěli jste do EU, jste tam „tak musíte mlčet.“ Šokující vyjádření od člověka, který připravoval prodej ČEZ do zahraničních rukou. Zástupci svazu dopravy tvrdě kritizovali skutečnost, že dodnes nemáme vlastně vybudovánu dopravní infrastrukturu, ale nelibě nesli otázku premiéra Jana Fishera nad cenami stavebních firem za dálnice a železniční koridor. „ Nemohlo být těch dálnic za ty peníze více?“ Zřejmě ne. Výzkum a vývoj Jan Fischer deklaroval jako prioritu současné vlády podporu vzdělávání a VaV. Bohužel je zde komplikace s Akademií věd, které v podání paní ministryně Miroslavy Kopicové vyznívá logicky, ale zcela jinak, než jak je podáváno samotnou AV. Takže, komu věřit? Nicméně, příprava Technologické agentury (které se všechny vlády zuřivě bránily) pokračuje a je zbytečné dosavadní průběh nějak komentovat – i když podnikatelé by zřejmě měli žasnout nad tím, že v přípravném pětičlenném výboru není zástupce průmyslu. Pokud už k takovému úřadu dospějeme asi 20 let po Německu, Finsku, Švédsku a dalších zemích, měli bychom asi vycházet ze zkušeností sousedů. Pro novináře je jistě smutné konstatovat, že další popis debaty nemá smysl, neb události běží tak překotně, že shrnutí myšlenek Sněmu bude zřejmě starou vestou už zítra. Nicméně, nesmírně potěšitelné je, že poprvé od roku 1989 slyšela rotunda Brněnských veletrhů fakta ne příliš pokroucená, byť bolestná a bilancující. Mnozí z těch, kteří dříve nadšeně tleskali například představě, že země bez ochrany půdního fondu vydaná napospas machinacím, a dnes žasnou nad těžkopádným prosazováním trasování dálnic a železnic, najednou přímo vyzývají vládu k silovým, nedemokratickým řešením. Pan předseda vlády měl pravdu, recese představuje betonovou zeď, v níž se zrcadlíme. A není to hezký pohled, i když se mnozí zřejmě vidíme jako mladíci. Jan Baltus