Před více než 25 lety jsem si přál, abych mohl žít ve Vídni. Nyní, kdy naštěstí padly zábrany a můžeme si svobodně vybrat k pobytu libovolné místo, pokládám Vídeň za město, v němž bych mohl žít.
Chytré město
Po té, co skončila sovětská okupace Rakouska, začala v roce 1955 obnova Vídně. Od toho roku roste dunajská metropole už jen do krásy. Odkaz historie se proplétá s aspekty moderního urbanismu v dokonalé harmonii. I když se Praha za posledních 25 let proměnila ze zanedbaného města do metropole odpovídající standardům střední Evropy, kvalita života ve Vídni je přece jen na mnohem vyšší úrovni. A právě ve snaze zajistit svým voličům tuto vysokou kvalitu i v budoucnu, rozhodlo se vedení města už v roce 2011 – s iniciativou Smart City Wien – vytvořit základnu pro efektivní využívání zdrojů, a to nejen energetických, ale i surovinových. Pod patronací starosty Michaela Häupla se začal rodit projekt, který snižuje emise oxidu uhlíku a podle amerického klimatologa Boyda Cohena staví Vídeň v tomto ohledu na jedno z předních míst ve světovém měřítku. Podle studie Innovation Cities Global Index 2012–13 je podle 162 sledovaných kritérií na třetím místě žebříku inovativních měst, hned za Bostonem a New Yorkem. Co to vlastně znamená smart? Jednoznačná definice sice neexistuje, ale většina autorů se shoduje, že jde o akronym Specific Measurable Accepted Realistic Timely. Anglické slovo smart vlastně znamená chytrý. A města musí být chytrá, aby zajistila svým obyvatelům kvalitní životní prostředí. Pojem „smart“ se poprvé objevil koncem 90. let, kdy si lidé začali uvědomovat důležitou roli informačních a komunikačních technologií pro moderní infrastrukturu. V té době se začal zvyšovat i význam energetiky a mobility ve spojení s kvalitou života v moderních velkoměstech.
Vídeňská novinka: Karta mobility
Před 20 lety jezdilo ve Vídni, podle slov náměstkyně primátora pro oblast financí a hospodářskou politiku Renaty Braunerové, 40 % lidí autem a jen 29 % hromadnou dopravou. Dnes je to naopak – 39 % obyvatel používá veřejnou dopravu a 27 % automobil. Od 1. ledna 2015 zavede Vídeň speciální malou plastovou kartu mobility pro metropoli a její přilehlé oblasti. „Chceme propojit využívání co nejvíce dopravních prostředků,“ uvádí Braunerová. Vídeň chce zjednodušit a propojit dopravu, nabídnout cestu z domova elektroautem s možností parkovat v garážích městské sítě WIPARK, nabíjení v nabíjecí stanici Wien Energie. V cestě bude moci člověk pokračovat metrem nebo tramvají či elektrobusem a poté jednoduše přesednout na městské kolo sítě Citybike. Dorazí tak do místa určení za použití jediné kartičky – Karty mobility. Nabídka počítá s propojením se systémem sdílení automobilů carsharing. Užívání garáží WIPARK bude po prokázání se kartou zvýhodněno o 14 %. Nabídka se stane velmi výhodná pro pendlery. Kartička mobility má stát 377 eur a je tak jen o málo dražší než roční jízdenka na MHD, která stojí 365 eur, čili jedno euro denně. Projekt podniku Wiener Stadtwerke vychází na 1,8 mil. eur. Partnery jsou vedle města také firma car2go, taxi společnosti a autopůjčovny.
Interdisciplinární přístup
Pohyb ve městě je jeden z rozhodujících prvků jeho budoucího rozvoje. Ilse Stockingerová, ředitelka vědecko- výzkumné společnosti Neue Urbane Mobilität Wien, patřící do skupiny Wiener Stadwerke, mi řekla: „Připravit takový multifunkční projekt, jako je například Karta mobility, rozhodně není jednoduché. Naším úkolem je skloubit jednotlivé přístupy, najít optimální řešení a koordinovat realizaci výsledků. Nejde jen o vědecké koncepty řešení a technické záležitosti, ale také například o sociologické a ekologické aspekty.“ Pomoci museli samozřejmě zruční vývojáři softwarů, matematické modely i zkušenosti ze zahraničí, například z Paříže. Ve fázi vývoje je též aplikace SMILE, která by se měla stát mobilním asistentem. „Na projektu se podílí 18 partnerů a 5 providerů,“ říká dr. Stockingerová. „Do chytrého telefonu se napíše výchozí a cílové místo a SMILE ukáže nejvýhodnější a k životnímu prostředí nejohleduplnější trasu, doporučenou kombinaci dopravních prostředků, ale i bilanci CO2. A samozřejmě cenu. Stačí jednou kliknout.“ Tak jsem si vzpomněl na pražskou Opencard. Ale to je jiný příběh…
Karel Sedláček, Vídeň