Experimentální i teoretičtí fyzikové se
v poslední době baví schováváním předmětů.
S pomocí materiálů navržených
tak, aby přímo reagovaly na elektromagnetické
záření (tzv. metamateriálů), se
pokouší vytvářet pláště neviditelnosti.
Slovensko-španělský tým nyní v časopise
Science předvedl ještě jinou neviditelnost:
připravil a předvedl způsob, jak skrýt
předmět před magnetickým detektorem.
Experimentální část prací provedl tým
ze Slovenské akademie věd pod vedením
Fedora Gömöryho.
Celé zařízení je na rozdíl od řady jiných
metamateriálů poměrně jednoduché.
Vědci sestavili jakýsi antimagnet, který
vnitřní prostor skryje a odstíní před magnetickým
polem zvenčí. Tvoří ho dutý
válec ze dvou vrstev. Ta první je tvořena
supravodivým materiálem (chlazeným
na teplotu, kdy je supravodivý). Ten funguje
jako magnetické „stínítko“. Co se
do prostoru pod ní schová, je skryto. Samozřejmě,
protože supravodivé materiály
za pokojových teplot vytvořit neumíme,
musí být tato část chlazena na nízké teploty.
V tomto případě se používá kapalného
dusíku, jehož teplota je blízko -200 °C.
Podobná magnetická kapsa by byla
však na detektoru vidět coby jakási černá
díra, protože by ohýbala vlny magnetického
pole. Proto je nad supravodivou vrstvou
ještě vrstva stínicí. Tou je obyčejný
feromagnet – podobný máte na ledničce
– ze směsi železa, niklu a chromu. Ten naopak,
obrazně řečeno, siločáry přitahuje.
Elegance studie je v tom, že tým (tedy
jeho teoretická část, kterou tvoří převážně
Španělé) dokázal spočítat, jak
obě protichůdné síly vyrovnat a určit
podobu a parametry zařízení, které by
tyto vlastnosti mělo i v praxi. Podle
výsledků těchto rovnic lze tedy vytvořit
magnetický „plášť neviditelnosti“.
Do dutiny ve válci s dvojitými stěnami
můžeme skrýt libovolný předmět, který
pro magnetické detektory zvenčí jakoby
neexistoval.
Slovenští vědci pak přesvědčivě ukázali,
že tento princip v praxi funguje a antimagnet
sestavili. Výsledek není sice zatím
úplně dokonalý, obrazně řečeno má plášť
velká oka, ale to u prototypů bývá. Výhodou
naopak je, že zařízení je jednoduché
a tedy i levné. Výroba prototypu vyšla celkem
na zhruba 25 000 českých korun, což
je z hlediska obvyklých cen za laboratorní
zařízení opravdu málo. Josef Janků
