V minulém týdnu proběhlo v Žilině pod záštitou ministra hospodářství SR Vazila Hudáka již osmnácté Národné fórum produktivity, kterého se Technický týdeník poprvé zúčastnil jako odborný partner. K jednotlivým tématům, jež zde zazněla, se budeme na stránkách našeho časopisu průběžně podrobněji vracet. Základní teze a hlavní závěry z tohoto fóra, jak je v závěru shrnul člen představenstva CEIT, a. s., prof. Peter Magvaši, přinášíme již nyní, poněvadž věříme, že jsou velice poučné a inspirativní i pro naše podmínky. Produktivita jako ukazatel charakterizující hospodářskou efektivitu podnikání je stále klíčovým ukazatelem vyjadřujícím úroveň reálné konkurenční schopnosti podnikatelských subjektů. V čase globalizace lidských činností je vrcholným kritériem úspěšnosti podnikání způsobilost být produktivnější v reálném čase v globálním rozměru. Produktivita to není jen nejlepší dosažený poměr mezi vstupy a výstupy, ale nevyhnutelnost dodat tento poměr v požadovaném čase jako přidaná hodnota pro uživatele, která splňuje jeho přání, potřeby a možnosti. Průmysl ve Slovenské republice je po transformační depresi v devadesátých letech minulého století opět páteří jejího hospodářského rozvoje a základnou pro trvale udržitelný růst kvality života jejich občanů. I proto je diktát produktivity jako efektivní výkonnosti průmyslu jeho existenční nutností. Rychlá aplikace znalostí a jejich komercionalizace z výsledků základního a průmyslového výzkumu inovuje všechny dosavadní procesy hospodářské činnosti. Jsou to především nové generace průmyslových technologií, založené na efektivním sběru, ukládání, distribuci velkého množství údajů, produkujících se v reálném čase, které při správném agregování vytvářejí shluky informací. Takovéto informace je možné efektivně využít pro řízení technologických procesů, k řízení produkčních systémů v interakci s požadavky jiných produkčních systémů, včetně nejefektivnější distribuce produktů v reálném čase. Komunikaci mezi zdroji nosičů dat v takovém holonickém systému zabezpečuje Internet věcí. (Pozn. Holonic Manufacturing System – HMS – je novým paradigmatem nadcházející generace výrobních systémů, který představuje koncept, jež lze využít k dosažení pružných a agilních výrobních systémů.) Vytvářejí se sítě holonického charakteru, kde jeden holon (podle A. Koestlera je definován jako současně celek a část celku, může být tedy vytvářen jinými holony a díky tomu je velmi stabilní a odolný vůči všem poruchám) ovlivňuje soubor dalších a v konečném důsledku vytváří vysoký efekt vstupů k výstupům. Tedy produktivitu. Jedná se o zásadní paradigmatickou inkrementální změnu – inovaci vyššího než pátého řádu. Tyto tendence jsou dnes reálným nástrojem pro zvyšování trvale udržitelné konkurenceschopnosti Slovenské republiky. Konkurenceschopnost průmyslu SR v globálním prostoru je založená především na velkých průmyslových podnicích v odvětvích výroby automobilů, strojírenských produktů, spotřební elektrotechniky, ocelářského průmyslu, v odvětvích informačních a komunikačních služeb, chemického průmyslu – zvláště pak gumárenského průmyslu. Tato konkurenceschopnost plyne hlavně z efektivního využívání nejmodernějších průmyslových technologií, včetně nové generace materiálů a pokročilých produktů, které úspěšně zvládají a rozvíjejí lidské zdroje. Právě tvořivost a schopnost rychlé adaptability lidských zdrojů je jedním z klíčových prvků, poněvadž unikátní technologie jsou základem konkurenční produktivity na globálních trzích. Nejbližší budoucnost hospodářského a sociálního rozvoje Slovenské republiky je založená na konkurenčně schopném růstu produktivity jejího zpracovatelského průmyslu. Růst produktivity zpracovatelského průmyslu souvisí s efektivním nasazováním pokrokových průmyslových technologií, jejich integrací do vnitřních a vnějších sítí. Posilnění konkurenceschopnosti zpracovatelského průmyslu v SR souvisí na jedné straně s udržením postavení výrobních jednotek velkých nadnárodních koncernů na globálních trzích inteligentními produkty, vyráběnými v inteligentních produkčních systémech mající charakter kyber-fyzických systémů. Na druhé straně je tu nutnost vytvořit síť konkurenceschopných dodavatelů nejen do výrobních jednotek nadnárodních koncernů na území Slovenské republiky, ale i do jiných výrobních jednotek mimo území Slovenska. Tyto dva činitele jsou největším rozvojovým potenciálem průmyslu SR v nejbližším období. Tyto rozvojové tendence byly v koncentrované podobě zformulovány ve Strategii inteligentní specializace výzkumu a inovací Slovenské republiky do roku 2020. Na tvorbě Strategie, kterou schválila vláda SR koncem roku 2013, se podílela nejen státní a veřejná správa, ale i průmyslové struktury SR, za účasti univerzitní a akademické sféry. Strategie nenačrtla jen tendence a sektory inteligentní specializace v SR, ale jasně formulovala i způsob řízení těchto procesů s cílem, aby se vytvořila odpovídající souhra mezi podnikatelskou a veřejnou správou. I proto byla na úrovni EU tato Strategie označená za příkladnou. Pro naplnění Strategie se za klíčové považuje nutnost výraznějšího směřování technického, přírodovědného vysokého školství, přípravy nové generace lidských zdrojů pro podniky budoucnosti, založené na inteligentním zvládnutí znalostí v průmyslu Slovenské republiky. Žilinská deklarace k rozvoji inteligentních řešení v SR, která byla přijatá v červnu 2015 na 8. konferenci Digitální podnik, organizované společností CEIT a časopisem Trend, velmi hutně formuluje i způsob, jak musí být právě podniková sféra nositelem těchto zásadních změn. Všechny teze obsažené v této deklaraci mají vliv na růst produktivity v podnikové sféře. Produktivita v nejbližší budoucnosti bude ve Slovenské republice založená na třech klíčových vzájemně provázaných prvcích: 1. Na hromadném používání moderních průmyslových technologií ve výrobě inteligentních produktů ve výrobních podnicích nadnárodních společností působících v SR. Tyto jsou výsledkem vysoké inovační aktivity uplatňující rychlou realizaci výsledků průmyslového výzkumu. 2. Na zvýšení inovační dynamiky podniků, které jsou součástí dodavatelských sítí pro odvětví automobilového průmyslu, strojírenství, spotřební elektrotechniku, informační a komunikační technologie, ocelářství a gumárenský průmysl a průmysl výroby plastů. K tomu je potřeba především využívat domácí výzkumnou základnu, kterou je nutné propojit zvláště v evropském výzkumném prostoru. 3. Na zásadní změně vysokoškolského vzdělávání, zvláště technického a přírodovědného zaměření pro přípravu a výchovu nové generace inženýrů. Je nutné výrazně zvýšit úroveň celoživotního podnikového vzdělávání, včetně institucionálního zabezpečení, které musí vycházet z praktických inovačních aplikací v reálné průmyslové praxi. Jestliže je produktivita jedním z klíčových ukazovatelů růstu konkurenceschopnosti, potom je potřeba se s ní cíleně a systematicky zaobírat. Optimalizovat metody a techniky jejího měření pro identifikaci účinnosti jednotlivých činitelů, které mají rozhodující vliv na její trvale udržitelný růst. K tomu úspěšně napomáhá i tradičně každoročně organizované Národní fórum produktivity. Andrea Cejnarová, Žilina
