Skvělý doklad bohaté historie českého průmyslu

V Praze etablované Národní technické muzeum je největší českou institucí svého druhu, specializovanou na muzejní sbírky technického charakteru. Zakládalo se 5. července 1908 a veřejnosti se jeho brány otevřely poprvé v září roku 1910 ve Schwarzenberském paláci. Patří k nejstarším a také k nejvýznamnějším v Evropě. Vzniklo původně jako místo pro dokumentaci a shromažďování hmotných dokladů technického pokroku v českých zemích. Tím přispívalo k pochopení povahy a smyslu vývoje techniky v moderní civilizaci. Počátky sbírání technických památek na území Čech mají bohatou historii; souvisí se založením podnikatelské organizace Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách v roce 1833. V rámci vzdělávacích aktivit Jednoty vznikala postupně ucelená sbírka nejrůznějších strojů, přístrojů a zařízení, přístupná zájemcům o technické vzdělání. První soukromé, veřejně přístupné technické muzeum založil známý český cestovatel Vojta Náprstek ze strojů dovezených převážně z USA a Anglie. Jednalo se však spíše o novinky, které měly sloužit jako zdroj inspirace domácím výrobcům. V roce 1891, v souvislosti s Jubilejní výstavou, se objevily snahy ponechat část exponátů ve stálých expozicích. Tuto myšlenku se ale zrealizovat nepodařilo. Vznik vídeňského technického muzea na začátku 20. století ale tyto snahy urychlil. V roce 1907 vznikl přípravný výbor a 5. července 1908 proběhla zakládací schůze spolku Technické muzeum království českého. Vznik českého technického muzea souvisel i s další velkou průmyslovou výstavou v roce 1908. Část exponátů spolu se sbírkami Jednoty pro povzbuzení průmyslu se staly základem nových sbírek. První expozice se ocitla ve Schwarzenberském paláci na Hradčanech roku 1910. NTM se zrodilo z iniciativy a prostředků české technické inteligence, především profesorského sboru Vysoké školy technické. Bylo vedeno a financováno Spolkem technického muzea, jehož členy byly známé výrobní závody a banky. Spolek vytvářel širokou členskou základnu rozdělenou do odborných skupin, jimž předsedali přední čeští průmyslníci. Samotná budova Národního technického muzea dnes na Letné je jedním z nejúspěšnějších příkladů moderní muzejní budovy v České republice. Rozhodnutí o její výstavbě padlo v roce 1921; nicméně sen se přiblížil ke skutečnosti až po téměř 30 letech. V únoru 1935 dala ministerská rada souhlas s výstavbou společné budovy Zemědělského a Technického muzea. V březnu 1935 byla vypsána veřejná architektonická soutěž na ideové náčrtky společné budovy obou muzeí a v červnu téhož roku se vypisuje soutěž pro autory pěti oceněných návrhů – F. Fencla, M. Babušku, F. Šrámka, R. Vichru a F. Tesaře. Vítězem se stal prof. dr. arch. Milan Babuška. Společnou budovu rozdělil do dvou samostatných částí, oddělených nově vzniklou Muzejní ulicí. Babuškova účast při projektování obou budov zaručila jejich jednotný výraz i v detailech. Stavbu muzea začali na podzim 1938 a dokončili koncem roku 1941. Ještě v hrubé stavbě však byla budova nuceně postoupena protektorátnímu ministerstvu pošt, které v ní provedlo úpravy podle svých (nemuzejních) potřeb. Objekt je navržen v duchu pozdního funkcionalismu v silně klasicizujícím pojetí, ke kterému přispívá především symetričnost částí i celku, osová kompozice hlavních vstupů se zdůrazněnými vertikálami hranolových pilířů, použití nejklasičtějšího z materiálů – kamene – na obklad podnože a venkovních schodišť a potlačení horizontality okenních otvorů. Symetrické čtyřpodlažní těleso budovy, konstrukční trojtrakt tvaru širokého U se dvěma suterény, jehož nosnou konstrukci tvoří monolitický železobetonový skelet, obemyká jedinečně řešený výstavní prostor, kde je situována stálá expozice dopravy, jejíž ochozy, schodiště a stavební detaily se vracejí k počáteční nautické estetice funkcionalismu. Exteriér dodnes vypadá zachovale díky použití kvalitních materiálů. I když interiéry byly nezřídka necitlivě upravovány, svoje hodnoty si přesto dodnes zachovalo hlavní schodiště a vstupní hala v přízemí, v níž byl zamýšlen po vzoru mnichovského Deutsches Museum panteon českých vědců, vynálezců a techniků. Do nové budovy se část sbírek a odborná pracoviště přestěhovala po skončení války. Posledních 40 let bylo dobou neustálých bojů s vnucenými nájemníky. Situace se zlepšila v první polovině 90. let 20. století. V uvolněných prostorách jsou zřízena nejen odborná pracoviště, ale zejména nové výstavní plochy a mediatéka. Výtvarné, architektonické a urbanistické kvality jsou vyjádřeny zapsáním budovy do ústředního seznamu kulturních památek. První expozice byly v budově na Letné zpřístupněny v roce 1947. Dne 1. března 1951 je muzeum zestátněno, když předtím bylo stále ve vlastnictví zakládajícího Spolku. Expozice byly dále rozšiřovány - především o hornictví na počátku 50. let. V roce 1995 byla z důvodu neutěšeného stavu budovy provedena částečná rekonstrukce. Další rekonstrukce byla zahájena v roce 2003, realizace této akce však byla ukončena zcela neplánovaně v roce 2004 s ohledem na přerušení jejího financování. Počátkem roku 2005 byl schválen investiční záměr na II. etapu. Začala ještě v závěru roku 2005, během této etapy byly dokončeny části budovy rozpracované v I. etapě, zejména pak dvě patra kanceláří a prostory archivu. Následně pak proběhla stavební obnova nejvýznamnějších vnitřních částí budovy jako je vstupní vestibul, foyery v jednotlivých podlažích, hlavní schodiště, kinosál, dva výstavní sály a pět expozičních sálů. Ve IV. čtvrtletí roku 2010 budou zahájeny stavební práce na III. etapě, která má zahrnovat zejména prostory knihovny, depozitářů, restaurátorských dílen. Současně proběhne celková rekonstrukce vnější fasády. Cílem je obnova této památkově chráněné funkcionalistické stavby v duchu původních představ jejího autora architekta Milana Babušky, s ohledem na současné technické parametry a zásady moderní muzejní prezentace. Celá rekonstrukce probíhá pod přísným dohledem památkářů. Pro rok 2010 připravuje muzeum expozice astronomie, dějin dopravy a Fotografický skleněný ateliér. Ve výhledu na rok 2016 je zahájení stavby nového muzejního objektu na sousedním pozemku. V Čelákovicích by měly vzniknout další depozitáře a v bývalém areálu lokomotivního depa Masarykova nádraží se plánuje vybudování Železničního muzea. Dalším velkým projektem Národního technického muzea je Centrum stavitelského dědictví v Plasích. V areálu bývalého cisterciánského kláštera se jeho otevření plánuje v roce 2014. Rozsáhlé muzejní sbírky obsahují v současné době téměř 60 000 evidenčních jednotek sbírkových předmětů, 135 000 archiválií a čtvrtmilion knih, dokumentujících vývoj vědy a techniky v českých zemích. Ctibor Čejpa, foto autor