Při sledování dokumentů o roku
1968 a počátcích normalizace
na ČT2 mne znovu ohromila ta
prázdnota slov politiků, ale odpovědnost
čišící z projevů obyčejných
lidí, vyorávače brambor či
mistra v továrně. Cítím znovu stud
před Janem Palachem a jeho třemi
kamarády. Kupodivu v řadách do
poslední chvíle bojujících osobností
nebyl nikoho z těch, kdož nás
dnes poučují o tom, jak má vypadat
Evropa a naše mozky.
Ti mne však oslovují hned v jiném
dokumentu ČT2 o kupónové
privatizaci v pořadu honosně
nazvaném Historie. Zaráží
mne prázdnota slov autorů
tohoto, dodnes nikým nenásledovaného,
experimentu.
Pánové Tříska, Ježek a z prostřihů
pak V. Klaus se navzájem
chválí „jak předběhli myšlení
doby a především právníků,“ ale
společně odmítnou jakoukoliv
debatu o výsledcích privatizace,
natož pak odpovědnost. ( Kde byla
i odpovědnost autorů pořadu bez
zhodnocení události?) Určitě i proto,
že proces bez pravidel a kontroly
probíhá dodnes v půdním fondu,
průmyslu, bytovém fondu a zasáhne
zdravotnictví, kulturu (nejenom
v Praze) a vzdělání. Je vůbec někdo
ochoten vidět omyly a chyby?
Na třetí straně tohoto čísla je
další z řady příspěvků o novém
postavení vědy, jak ji hledají badatelé
a akademická obec již od první
chvíle privatizace.
Ta zasáhla hluboce do podkapitalizovaných
a technologicky
zbídačených podniků, aby z nich
vysála poslední možnost technického
růstu, natož podpory
výzkumu, mnohé zbytečně zničila
a nakonec stejně předala zahraničním
investorům téměř zadarmo.
(V. Klaus nikdy neschválil
projekty úspěšné privatizace
např. Škody Auto). Část aplikovaného
výzkumu, o který dnešní
vládě dnes jde především, zanikla
s podniky jako Škoda, Zbrojovka
či Vítkovice nebo Kladno a najít
novou formu, pokud nejsou stanoveny
a promyšleny legislativní
hranice, a pokud nejsou kupci
nových poznatků, je nesmírně
těžké.
Ale naštěstí je zde dnes autory
privatizace tolik kritizovaná
EU, která vytvořila otevřený trh
pro všechny, tedy i pro vědecké
ústavy, vysoké školy a aplikovaný
výzkum. V tomto případě to
bude opravdu trh, který zhodnotí
jak dalece jsou politici této země
schopni napravit škody vlády
V. Klause způsobené zařazením
řízení a financování vědy do
jakéhosi útvaru při vládní agendě
a podřízené úředníkovi (dodnes
nevalné pověsti), jenž měl na starosti
i záležitosti Romů. Věda se
v privatizaci ocitla, na rozdíl od
všech vyspělých zemí, na okraji
zájmu tzv. dějinného procesu jako
symbol nepochopení její úlohy
v současné ekonomice. ( Těžko
lze chápat podivení médií nad
růstem Německa i v současném
poklesu, neboť to právě vsadilo
na podporu vědy a inovací).
Současný premiér M. Topolánek
na MSV 2007 v Brně tvrdil, že on
žádný specializovaný útvar řídící
vědu a její využití ( včetně balíku
20 až 50 mld Kč) nepotřebuje,
neb vše zvládne svojí přítomností
v Radě pro výzkum a vývoj, přiřazené
tentokrát k Ministerstvu
školství. Jako představitel zaklínačů
trhu by měl vědět, že to bude
tím pádem on, kdo bude určovat
cenu vědy v této zemi v evropském
prostoru a bude to on, kdo ponese,
stejně jako jeho předchůdci,
politickou odpovědnost za právní
a legislativní prostředí, které vědě
vytvoří. Nadaní jedinci svůj talent
v evropském prostoru uplatní
i jinde. Modleme se tedy, aby
v roce 2058 diváci ČT2 neviděli
dokument o úpadku vzdělané
společnosti dnešních dnů, při
němž bude běhat divákům mráz
po zádech. Už proto bychom
měli ocenit každého, kdo zvedne
svůj hlas a pero, aby přispěl
k řešení.
Jan Baltus
