Akciová společnost ŠKODA JS
se zabývá inženýringem, výrobou
zařízení a servisem pro jaderné
elektrárny. Na otázky TT odpovídá
předseda představenstva a generální
ředitel firmy Ing. Miroslav
Fiala:
Pane řediteli, zdá se, že nad
českou jadernou energetikou opět
svítá. Technici hovoří o nutnosti
co nejdříve dostavět a zprovoznit
minimálně dva zbývající bloky
v JE Temelín. Ekologičtí aktivisté
naopak namítají, že Temelín už další
produkční a skladovací kapacity
nemá. Jaký je váš osobní, odborný
názor na tuto kausu?
Pokud mám seriozně odpovědět na
dotaz, mohu se opírat pouze o analýzy,
které v dané oblasti zpracovaly
státní, příp. nezávislé instituce. Za
takovou považuji zprávu Nezávislé
energetické komise (tzv. Pačesovy
komise), která své výsledky
odevzdala v 2. polovině loňského
roku. Podle ní je další rozvoj jaderné
energetiky významnou součástí
energetického mixu v ČR. Její závěry
směřují k tomu, že politické rozhodnutí
o možné dostavbě JE Temelín
proběhne až po posouzení jejího vlivu
na životní prostředí v rámci procesu
EIA. Tuto zprávu chce MŽP ČR
předložit v průběhu roku 2010. Osobně
plně souhlasím se závěry zprávy
Nezávislé energetické komise. Opak
by znamenal postupný návrat k prvobytně-
pospolné společnosti.
Pokud jde o výrobní kapacitu
budoucích bloků v Temelíně, ze zpracovaných
studií plyne, že v této lokalitě
je k dispozici voda ke chlazení
elektrárenských kapacit o celkovém
výkonu 5500 MWe. To znamená, že
k současným dvěma blokům o výkonu
2 x 1000 MWe je možné postavit
další dva bloky s tlakovodním reaktorem
o výkonu 1000-1700 MWe.
To odpovídá nejnovějším komerčně
nabízeným typům jaderných reaktorů
– EPR (1600 MWe) francouzské
firmy Areva NP, AP 1000 americké
Westinghouse Electric (1200 MWe),
VVER1000-ASE (V)92 (1050 MWe)
ruského Atomstrojexportu, APWR
(1700 MWe) japonské Mitsubishi
Heavy Industries a konečně společnému
projektu firem Areva a Mitsubishi
pod názvem ATMEA (1100
MWe). Tyto firmy předběžně projevily
zájem o účast v budoucím tendru
na nové bloky v Temelíně. První tři
typy již obdržely certifikaci organizace
evropských provozovatelů
jaderných elektráren European Utility
Requirements (EUR), která je dnes
nutnou podmínkou pro výstavbu
nového bloku v Evropě.
Rozšíření kapacity meziskladu
k ukládání vyhořelého jaderného
paliva v Temelíně, jehož výstavba
v současnosti začíná, nebude podle
dostupných informací představovat
problém ani v případě zprovoznění
dalších dvou nových bloků. ČEZ kromě
toho počítá v blízké budoucnosti
s přechodem na pětiletou kampaň
výměny paliva v temelínských reaktorech,
což povede k pomalejšímu
obsazování skladovací kapacity.
Řadu let jsme se pyšnili unikátními
technickými i lidskými kapacitami
pro výrobu, montáž a servis
jaderných energetických zařízení.
Nyní jakoby se z širšího povědomí
tento faktor vytratil. Dokonce
probleskují obavy, že nové jaderné
reaktory a jejich technické zázemí
už nebudeme umět u nás ani
vyprojektovat, ani vyrobit, ani bezpečně
instalovat. Je taková skepse
na místě? Čím konkrétně může
k renesanci české jaderné energetiky
přispět vaše firma?
Budu hovořit pouze o situaci
právě v naší firmě. Výrobou tří
kompletů jaderných reaktorů typu
VVER 1000, z toho dvou pro JE
Temelín, skončila počátkem 90.
let výroba a dodávky zařízení pro
nově budované jaderné elektrárny.
V důsledku celosvětového poklesu
výstavby jaderných elektráren byla
ŠKODA JS nucena doplnit spektrum
svých aktivit o výrobu kontejnerů
pro skladování vyhořelého
jaderného paliva a těžkých nádob
pro rafinerství a petrochemii. Přesto
se nám podařilo udržet i výrobu
některých částí reaktorového zařízení.
Nejenom pro technologii VVER,
ale i pro západní typy lehkovodních
reaktorů PWR a BWR. Našimi
zákazníky byli a jsou kupř. elektrárenské
společnosti ČEZ, Slovenské
elektrárne, ukrajinský NAEK Energoatom
nebo velcí kontraktoři jako
je Areva NP.
Velmi důležitým momentem pro
udržení kvalifikovaného inženýrského
personálu byla účast na výstavbě
1. a 2. bloku slovenské JE Mochovce
ve 2. polovině 90. let a zejména
vítězství v největším českém jaderném
tendru uplynulého desetiletí na
obnovu systému kontroly a řízení
všech čtyř bloků JE Dukovany. ŠKODA
JS jej získala v ostré konkurenci
jako dodavatel „na klíč“ v roce 2000.
Tento projekt v hodnotě téměř 7 mld.
Kč v I. etapě, na který ŠKODA JS
navázala před rokem vítězstvím ve II.
etapě projektu v hodnotě dalších více
než 4 mld. Kč, zajistil práci týmu
desítek kvalifikovaných projektantů
až do roku 2015. V současné době se
ŠKODA JS účastní tendru vypsaného
společností Slovenské elektrárne na
dostavbu 3. a 4. bloku JE Mochovce.
Jsem přesvědčen, že máme velkou
šanci uspět.
Vyprojektovat, postavit a vybavit
novou jadernou elektrárnu je
i ve vyspělé cizině proces na minimálně
10-15 let. Přední výzkumné
a testovací laboratoře ve světě rozvinuly
výzkumné práce již na reaktorech
III+. a IV. generace. Podle
jaderných skeptiků: nemělo by
pro ČR větší význam neuspěchat
novou etapu výstavby jaderných
zdrojů a počkat si až na technicky
nové a v řadě směrů progresivnější
pokolení této techniky?
Vývoj nejnovějších typů reaktorů
probíhal v uplynulých 20
letech a vyžádal si nemalé finanční
prostředky. V současnosti probíhá
(nebo začíná) výstavba jejich
pilotních bloků: reaktor EPR se
staví ve finském Olkiluoto a francouzském
Flamanville. První dva
reaktory AP 1000 buduje Westinghouse
v Číně a Rusko zahájilo
výstavbu čtyř bloků nového typu
AES-2006 na Novovoroněžské
a Leningradské elektrárně. Všichni
tito kontraktoři plánují v příštích
20 letech výstavbu desítek reaktorů
uvedeného typu.
Čekat za těchto okolností na dokončení
vývoje reaktorů IV. generace až
ke komerčnímu využití by znamenalo,
že budeme stavět bloky nové
generace za 20 let již potmě.
České odborné školství v oboru
jaderná energetika nezaniklo.
Nicméně neustrnul ani jeho
vnitřní vývoj. Jaké nové požadavky
třeba klást na budoucí české
jaderné inženýry, konstruktéry
a specialisty?
Situace v uplynulých 15 letech
nebyla lehká. Jaderná energetika
zdánlivě neměla perspektivu a studenti
technických oborů se zaměřili
jiným směrem. Uvedené velké
projekty umožnily stabilizaci zkušených
odborníků a zároveň získat
mladé absolventy, kteří mohou vedle
nich získat potřebnou praxi. ŠKODA
JS má dnes téměř 900 pracovníků.
Z tohoto počtu jednu třetinu představují
dělnické obory. Dvě třetiny tvoří
pracovníci technických a ekonomických
profesí.
Budoucí odborníci pro český
jaderný průmysl musí samozřejmě
vystudovat technický obor, nejlépe
se zaměřením na energetiku. Základem
úspěšného studia na univerzitě
je zvládnutí matematiky a fyziky již
na střední škole. Je samozřejmostí,
že si absolvent s sebou na nové pracovní
místo ze školy přinese počítačovou
gramotnost v oblasti projekční,
konstrukční a administrativní
práce. Ve srovnání s minulými lety
je dnes naprosto nezbytná dobrá znalost
angličtiny, ve které jsou vedena
obchodní jednání a je v ní psána
většina dokumentace a informací
z oboru. V případě naší společnosti
je to také ruština vzhledem k technologii
jaderných bloků VVER, které
představují stěžejní segment našeho
podnikání.
Po patnáctileté přestávce byla loni
na Západočeské univerzitě v Plzni
obnovena výuka oboru Jaderná
energetika. Jsem rád, že se na tomto
procesu podílejí také odborníci naší
společnosti. V dnešní době krize, kdy
v důsledku ztráty trhů a nedostatku
zakázek jsou mnohé firmy nuceny
propouštět i kvalifikované zaměstnance,
může být pro mnoho mladých
techniků atraktivní právě renesance
jaderné energetiky, která přináší
dlouhodobé projekty a nepodléhá
okamžitým náladám trhu. Společnost
ŠKODA JS má dnes uzavřeny kontrakty,
které vytíží její inženýrské,
výrobní a servisní kapacity na několik
let dopředu. /jř/