Měsíc, náš nejbližší vesmírný soused, se v poslední době dostává opět do popředí zájmu. Očekává se, že postupem doby tu vyrostou lunární základny a budoucí stavitelé se tak mimo jiné zajímají i o to, jak a z čeho postavit na Měsíci silnice a zpevněné plochy. Pohyb po Měsíci je zatím jen velmi pomalý, v případě vyšších rychlostí by jej doprovázela oblaka zvířeného prachu. Prachu, kterého je na Měsíci všude dostatek, a jenž se tak zároveň nabízí jako stavební materiál, mimo jiné využitelný právě i pro budování zpevněných cest a ploch. Zajímavé závěry v tomto směru nabízí studie německého Federálního institutu pro výzkum a testování materiálů (BAM — Bundesanstalt für Materialforschung und -prüfung), vypracovaná ve spolupráci s univerzitami v Clausthal a Aalen a některými dalšími institucemi. Materiál se zaměřuje na otázku možné přeměny měsíčního prachu pomocí laserových paprsků o různé intenzitě na robustní stavební materiál. Měsíční prach v rámci výzkumu přitom nahrazuje jemnozrnný materiál EAC-1A, který Evropská kosmická agentura (ESA) oficiálně prohlašuje za ekvivalent měsíčního prachu. Vysokorychlostní tavení takového materiálu do pevných, povrch pokrývajících struktur, které by byly nezbytné pro stavbu silnic a přistávacích ploch, měly být realizovány s pomocí laserových paprsků o různých intenzitách a různě dlouhých ohniscích. Autoři experimentovali s laserovými paprsky různých sil a velikostí (až 12 kW a s až 100mm průměrem svazku paprsků), aby vytvořili robustní materiál. Testy sice potvrdily perspektivy zvoleného materiálu pro stavební účely, zároveň však odhalily, že překrývání laserových paprsků vede k vytváření enormních hustot energie s vysokým teplotními rozdíly a vlivem vznikajícího pnutí v materiálu dochází následně k prasklinám natavenin. S tím by si vědci měli další modifikací technologie poradit. Vyvinuli strategii využívající laserový paprsek o průměru 45 mm k vytvoření trojúhelníkových geometrických tvarů s dutým středem o velikosti přibližně 250 mm. Ty by mohly být vzájemně propojeny, aby vytvořily pevný povrch napříč velkými plochami měsíční půdy, který by tak mohl sloužit jako silnice a přistávací plochy. Hlavní problém zvoleného způsobu řešení však spočívá ve skutečnosti, že laser s hmotností přesahující tunu by byl pro přepravu na Měsíc příliš těžký. Vědci se proto nyní zaměřují na možnosti nahradit původní laser Fresnelovou čočkou o rozměrech přibližně 2,37 m2, která by mohla při zaostření slunečního světla intenzitu laseru nahradit. Fresnelova čočka, vyrobená z fólie, by vážila méně než 10 kg a dala by se tak na Měsíc dopravit mnohem snáze a levněji. S její pomocí by bylo možné vytvářet z měsíčního prachu i menší díly tvaru trojúhelníkových cihel, z kterých by se zpevněné plochy pak daly sestavovat. /jš/
