Sběratel světla

Žárovky, světelné výbojky – odborně nazývané světelné zdroje – jsou z pohledu historie poměrně mladou záležitostí. Přesto prošly velkými proměnami, zejména technickými a výkonovými. Nedávným rozhodnutím Evropské unie dokonce končí jedna vývojová etapa. Proto také je záslužné věnovat se historii tohoto dnes běžného, ale nepostradatelného technického prvku našeho každodenního života. Celou řadu let se sbírání žárovek a světelných zdrojů vůbec věnuje Evžen Krauskopf. U nás je jedním z mála, kteří mají tak rozsáhlou sbírku a kteří mají tak ucelenou sbírku osvětlovacích výbojek z produkce domácích výrobců. Položili jsme mu proto několik otázek, aby nám tuto záslužnou činnost přiblížil. Nebylo to jednoduché. Pan Krauskopf je velice skromný člověk, který o sobě mluví jen nerad. Přesto, v okamžiku když začne hovořit o objektu svého zájmu, vás při pohledu do jeho očí napadne jediný příměr – rozsvítí se nadšením a zaujetím jako ta nejjasnější žárovka … ? Jak jste se dostal k tak zvláštní zálibě jako je sbírání starých žárovek a výbojek? Vznik mé sběratelské činnosti na tomto poli bude nejspíše souviset s mojí zálibou ve skleněných předmětech vůbec. Kromě toho se mi od malička líbilo světlo, takže světelný zdroj poskytuje v tomto smyslu ideální kombinaci obojího. Dodnes si vzpomínám, jak se mi ještě jako malému dítěti líbilo, když se na ulicích ve městě začalo rozsvěcet veřejné osvětlení. Nebylo to tak fádní jako dnes, neboť tehdejší rtuťové výbojky dokázaly vytvářet při rozsvěcení zajímavou barevnou podívanou. Vlastní impuls k zahájení sběratelské činnosti ale přišel podstatně později, až v mých patnácti letech. Tomu předcházelo dlouholeté obcházení skládek s kamarády, kde jsme mimo jiné také hledali žárovky, které jsme rozbíjeli. V létě 1981 jsme na půdě u dědy jednoho z nich objevili krabice starých žárovek. Ty mě zaujaly natolik, že jsem usoudil, že je věčná škoda je rozbít a nechal jsem si je. A tak vlastně vznikl základ mojí pozdější sbírky. O rok později jsem k tomu „přibral“ ještě výbojky, když se mi od elektrikářů z technických služeb podařilo „vymámit“ nějaké použité výbojky z veřejného osvětlení. Mimochodem, všechny žárovky ze staré krabice z půdy mám ve sbírce dodnes. ? Vedl vás k tomu zájem o osvětlovací techniku nebo i zájem o historii výroby žárovek? Ani tak ne. Nepovažuji se za odborníka na osvětlovací techniku a o historii výroby žárovek jsem tehdy ještě neměl ani potuchy. Spíš jde o to, že se mi žárovky líbily a líbí jako předmět. Vlastně se staly neoddělitelnou součástí mého života, což pochopitelně přináší i další problémy různého charakteru. Například při jejich skladování, ale život bez nich si zkrátka nedovedu představit – ať už z hlediska sběratelského, tak i z hlediska jejich praktického využití. U světelných zdrojů mě až tak nezajímá technická stránka věci nebo výrobní technologie, ale jde o to, kdy světelný zdroj vznikl a kdo ho vyrobil – jde o jistý druh jakési filatelie. To v praxi znamená, že se snažím shromáždit například stejný typ světelného zdroje, tak jak se vyráběl po celou řadu let. Například stowattová žárovka z roku 1962, 1963, 1964 atd. Důležité a rozhodující je razítko na baňce. Mimo to se mohou žárovky od sebe lišit, kromě různých hodnot napětí a výkonů, materiálem použitým při jejich výrobě, rozměrem baňky – ta může být v provedení čirém, matném, opalizovaném a tak dále. Existuje velké množství typů patic z různých materiálů, různé druhy vláken, ať už rovná nebo jednoduše či dvojitě spiralizovaná a tak podobně. Zkrátka je z čeho vybírat, neboť různých možných kombinací je opravdu mnoho. ? Můžete svoji sbírku stručně představit? A na co se tedy konkrétně zaměřujete? Když jsem se rozhodl žárovky a světelné zdroje sbírat, byly dostupné především ty, které pocházely od našeho domácího výrobce Tesla. Kromě toho se sem dovážely i jiné, zejména z „východního bloku“ – polský Polam a Helios a ze Sovětského svazu pak Razno a Oreol. Z Maďarska Tungsram, z Rumunska Romlux a Narva z tehdejší NDR. Bylo tedy celkem jednoduché udržet si přehled. Tehdy mi šlo o to, vytvořit sbírku z elektrických svítidel, která se ke svícení používala u nás. Po roce 1989 se množství a typy dostupných světelných zdrojů značně rozšířily, protože na náš trh vstoupili renomovaní světoví výrobci. Ti původní ustoupili do pozadí, zanikli nebo se stali součástí nadnárodních koncernů. Vzhledem k velkému až nepřebernému počtu nejrůznějších světelných zdrojů tak již přestalo být možné „držet krok“ a udržet si ucelený přehled o všem z tohoto oboru. Výsledkem pak byla nutnost omezit se jen na určitou specifickou skupinu. Zaměřil jsem se tedy jen na tehdy stále ještě monopolního českého výrobce světelných zdrojů – Teslu, později Teslamp Holešovice. Tato orientace trvá dodnes i v době, kdy už tento podnik bohužel zanikl. Jde mi o vytvoření jakéhosi „odkazu“ v přehledu jeho výrobků. Zaměřuji se obecně na žárovky, zářivky a výbojky a tomu je uzpůsobena i struktura mé sbírky. ? Vaše sbírka je poměrně rozsáhlá. Víte kolik asi těch žárovek a výbojek máte? Jak světelné zdroje sháníte? V současné době sbírka obsahuje 7254 roztříděných a evidovaných lamp. Mnoho dalších (odhadem kolem 20 000) na své roztřídění teprve čeká. Mým hlavním problémem je totiž naprostý nedostatek času se této zálibě věnovat tak, jak by vyžadovala. V posledních letech jsem sehnal značné množství nových přírůstků, s nimiž ale nemám čas dále pracovat. S tím souvisí další problémy, jako jejich skladování a tak dále. Nebudu si ale stěžovat, potěšení ze sbírky je stále větší, než problémy s ní spojené. Co se týče shánění světelných zdrojů, důležité je se umět porozhlédnout. Stále se nechá sehnat spousta zajímavých věcí. Něco seženu aktivně, něco přijde tzv. samospádem od známých, nebo i zcela cizích lidí, kteří o mé zálibě vědí. Důležité je, nenechat se hned napoprvé odbýt, i když zase tak složité to není. Někdy se setkám se skutečně neuvěřitelnou vstřícností, jindy zase ale s vypočítavostí. Jsem velmi vděčný všem elektrikářům z různých podnikových elektroúdržeb, zaměstnancům údržby veřejného osvětlení ve městech. S mimořádným pochopením jsem se setkal rovněž v někdejší holešovické Tesle a v jejích pobočných závodech. V současné době mám vytipovány například různé bazary, kde se nechají takové věci sehnat. Dříve jsem žárovky hodně nakupoval, ale teď už pomalu není co nakupovat. ? Mohl byste naznačit jaká je historie výroby osvětlovacích žárovek u nás? A kdy vlastně se začaly u nás používat a také vyrábět osvětlovací výbojky? Výroba žárovek v Čechách začala již v roce 1909 v Brně. V té době se ale už žárovky na území Čech používaly, neboť první se rozsvítily již v roce 1880 v cukrovaru v Židlochovicích. Dalším místem bylo například Mahenovo divadlo v Brně. Pro zajímavost - pražské Národní divadlo se dočkalo osvětlení žárovkami až po požáru v roce 1883. Po roce 1909 nastal rozmach žárovkárenského průmyslu i v českých zemích. Existovala celá řada žárovkáren, které však buď ještě do druhé světové války zanikly, nebo se po jejím skončení staly součástí Tesly Holešovice, která pak byla od léta 1949 jediným specializovaným podnikem na výrobu světelných zdrojů na území Československa. V prvních desetiletích dvacátého století tak vyráběly žárovky na území Čech například dvě žárovkárny v Ústí nad Labem – první vznikla již v roce 1914 pod názvem Plechati-Werke, v roce 1926 byla přejmenována na České továrny na žárovky a.s. Po válce se z ní stal druhý pobočný závod Tesly Holešovice. Druhá žárovkárna v Ústí nad Labem vznikla v roce 1919 jako Severočeská továrna na žárovky Zimmer a Zschocke, vyrábějící žárovky pod názvem METEOR. Od roku 1920 vyráběla v Praze žárovky pod označením ELEKTRA firma Philips a.s. a od roku 1921 tamtéž i Osram s. s r.o. Z Osramu pak po válce vznikl první závod Tesly Holešovice. Další menší žárovkárny vznikaly i ve třicátých letech 20. století. V poválečném období připadla výroba světelných zdrojů v Československu holešovické Tesle, která byla v roce 1998 přejmenována na Teslamp a v roce 2006 podnik zanikl. Na místě někdejší správní budovy a architektonicky zajímavých výrobních prostor v Praze Holešovicích je v současné době již jen parkoviště, objekty byly zlikvidovány. Tesla Holešovice vyráběla světelné zdroje nejen v Praze, ale i ve svých pobočných závodech – Ústí nad Labem, Brně, Králíkách, Lenešicích a na Slovensku v Nových Zámkách a v Moldavě nad Bodvou. Z těchto závodů vyrábí žárovky v Čechách už jen firma Novalamp v Králíkách. Závod v Nových Zámkách v současné chvíli vlastní společnost Osram. Co se týče výbojek, ty byly doménou Holešovic. Výroba rtuťových výbojek tam byla zahájena již ke konci 50. let minulého století a první byly použity na osvětlení na Zlatém kříži v Praze v roce 1959 u příležitosti nadcházející Československé spartakiády v roce 1960. Mimochodem, zahájení výroby rtuťových výbojek v Holešovicích a jejich montáž na Václavském náměstí v Praze jsou zachyceny v některých dobových dokumentech – například v Československém filmovém týdeníku. Od počátku 70. let se začaly v Praze vyrábět i výbojky sodíkové, které se pak společně s výbojkami halogenidovými staly v podstatě tou největší náplní výrobního programu v Holešovicích, největší část výroby výbojek rtuťových pak byla přesunuta do Králík. ? Které z těch mnoha žárovek a výbojek jsou pro vás nejcennější a máte také nějakou kuriozitu? Na to neexistuje celkem jednoduchá odpověď. Cenná může být totiž i relativně nová žárovka. Nejcennější budou samozřejmě především ty nejstarší, které mají uhlíkové vlákno a pocházejí docela jistě ještě z 19. století, i když přesné určení jejich stáří není možné. Pak pochopitelně žárovky vyráběné v předválečném období a i ty, které pocházejí z 50. a 60. let minulého století. Nesmím zapomenout zmíněné první rtuťové výbojky Tesla vyráběné po roce 1960. ? Jaké máte se svojí sbírkou plány do budoucnosti? Největším plánem do nejbližší budoucnosti je především dát sbírku do takového pořádku, aby odpovídala mým představám, neboť v současné době se nachází v poněkud neprezentovatelném stavu. Mnoho světelných zdrojů vězí v krabicích a čekají na roztřídění, k němuž se mi však nedostává času. Na druhé straně se těším na jejich „znovuobjevení“ při třídění a zařazování do evidence. Doufám, že k tomu jednou dojde a koníček se změní v opravdovou sběratelovu radost. Je dobře, že mezi námi žijí lidé, kteří si hluboce váží naší historie, zejména té technické. Dnešní generace mladých bere každou technickou vymoženost jako naprostou samozřejmost. Proto každý kdo přispívá k uchování technických památek, které dokládají vyspělost našich předků a v mnohém i jejich nezaměnitelný přínos pro celý svět, je člověk hodný obdivu a společenské podpory. Doufám, že se najde instituce nebo jen firma, která by takovou snahu dokázala podpořit. Vždyť muzeum osvětlovací techniky a světelných zdrojů by mohlo být atraktivní a vyhledávanou turistickou pozoruhodností. František Kučera