Již několik týdnů uplynulo od památného 22. července letošního roku, jenž se pravděpodobně zapíše nejméně zlatým písmem do historie působení člověka v kosmu nebo alespoň do vývoje programu On- -Orbit-Verification OOV. Po řadě odkladů se konečně toho dne podařilo Německému centru pro letectví a kosmonautiku DLR dostat na oběžnou dráhu minisatelit TET 1 (Technologie Erprobungs Träger). Zásluhu na tom měla ruská raketa Sojuz, startující ještě s několika dalšími satelity z kosmodromu Bajkonur. Hlavní úlohou zmiňovaného satelitu je umožnit testování nových materiálů a technologií, ještě v kosmu nepoužívaných, za působení kosmických podmínek. Při extrémních teplotách, ve stavu beztíže či za silného kosmického záření. Celkem je tak stanoveno na 11 konkrétních úkolů, mezi nimi ověřování nových baterií a solárních článků, nových mikropohonů pro komunikační systémy, navigačních a kamerových systémů a některých počítačových dílů a elektronických prvků. Testované infrakamery ale mohou zároveň už i dnes snímat povrch Země v rámci ekologických pozorování, sledovat určité jevy v povětrnostních podmínkách nebo třeba i případný výskyt lesních požárů apod. TET 1 má hmotnost 120 kg a nese 50 kg užitečného nákladu. Označování jako minisatelit si vysloužil svými rozměry 65 x 55 x 88 cm. Pohybovat se bude po dobu jednoho roku na nízké oběžné dráze ve výši 520 km nad zemí, Doba jednoho oběhu je 90 min, z toho 60 min pod přímým slunečním zářením. Po celou dobu životnosti bude satelit předávat na pozemské stanice signály o fungování testovaných dílů. Za tím účelem je vybaven solárním generátorem s články gallium-arsenid o výkonu 240 W. Po ukončení mise klesne satelit do vrstev atmosféry, kde zanikne.
