T-lymfocyty, jejichž tvorbě napomáhá prodělaná infekce i očkování, snižují počet „továren na výrobu“ nových virů, tedy buněk s několika jádry a splynulou cytoplazmou. Protilátky, které si vytvoříme po nákaze nebo po očkování, si ve své práci vedou skvěle. Viry se v našem těle obvykle šíří tak, že jejich částice proniknou do buňky, a využijí ji jako továrnu na vytváření dalších kopií. Ty pak vyrazí z buňky ven, najdou si další „hostitelské“ buňky, které infikují, a cyklus pokračuje. Protilátky se mohou na virové částice navázat, „přilepit“, čímž změní jejich tvar. Částice se pak nemohou na naše buňky vůbec přichytit a proniknout do nich. Co když se ovšem virus může šířit, aniž jeho částice vůbec „hostitelskou“ buňku opustí? Tuto schopnost viry také mají, jak již delší dobu víme. Vznikají tak tzv. syncytia, kterým my pro jednoduchost můžeme říkat superbuňky. Jde v podstatě o buňky s několika jádry a splynulou cytoplazmou. Z našeho hlediska je ovšem nejdůležitější, že jde o výkonné továrny na výrobu virových částic. Co v takovém případě zmůžou protilátky? Tuto otázku si vědci nedávno položili i v případě viru SARS- -CoV-2. Nebylo to bezdůvodně: Již od minulého roku se ví, že tento koronavirus dokáže „přesvědčit“ lidské buňky, aby se sloučily s dalšími buňkami. Otázce se věnoval Alex Sigal s kolegy z jihoafrického Durbanu. Testovali dvě varianty koronaviru: alfu (tzv. britská) a betu (tzv. jihoafrická). Studie, která teprve bude publikována ve vědeckém časopise, odhalila, že obě varianty se dokázaly při přenosu z buňky do buňky úspěšně vyhnout neutralizačním protilátkám. Protilátky tedy podle všeho účinně brání vstupu do hostitelské buňky, méně účinné jsou však tam, kde je infekce již rozvinutá. Dá se tedy předpokládat, že z těch částí těla, kde se virus v buňkách uchytí a dokáže se šířit vytvářením „superbuněk“, jej bude možné eliminovat obtížněji. Neznamená to však, že jsme proti tomuto způsobu šíření viru zcela bezbranní. Víc než jedna obrana Naštěstí se náš imunitní systém vyvíjel také společně s viry. Naše těla si tak zvládla vybudovat široký arzenál obranných prostředků. Do něj patří i T-lymfocyty. To jsou bílé krvinky, které jsou po očkování nebo infekci vycvičeny k odhalování a likvidaci infikovaných buněk. Nespoléhají na rozpoznávání volně se pohybujícího virových částic. Přímý přenos z buňky na buňku tak neovlivňuje jejich schopnost vyhledávat a ničit infikované buňky. Obě složky tedy fungují jinak. Protilátky se vážou na viry v prostoru mezi buňkami. Ať už jde o virus, který do těla právě pronikl, nebo o částice uvolněné z napadených buněk v důsledku infekce. T-lymfocyty snižují počet „továren na výrobu“ nových virů, až do doby, než je infekce zlikvidována. (Situaci jsme ještě notně zjednodušili, na tomto procesu spolupracuje také řada dalších buněk.) Dobrou zprávou je, že T-lymfocyty zaměřené proti SARS-CoV-2 si tělo vytváří jak po prodělané nákazy, tak po vakcinaci. Kolik jich je, to se vakcínu od vakcíny liší. Co se ovšem děje u starších lidí nebo lidí s narušenou funkcí imunitního systému? U mladých a zdravých dospělých i infekce SARS-CoV-2 nejpozději do dvou týdnů zmizí. Pokud si ovšem nakažený z nějakého důvodu nevytvoří T-buňky specificky zaměřené proti SARS-CoV-2, infekce může trvat déle. Delší infekce dává viru více příležitostí mutovat do efektivnější podoby, čímž se zase zvyšuje riziko vzniku nových variant. Poznatek o tom, že virus se může šířit i se vznikem „superbuněk“, přesto není důvodem k beznaději. Je důležité pochopit, jak se virus šíří, abychom se na něj mohli účinněji zaměřit. Neutralizačním protilátkám se dokáže vyhnout například i virus žloutenky typu C, to však nezabránilo vědcům ve vývoji velmi úspěšných antivirotik. V posledních letech jsou tak poprvé k dispozici léky, se kterými lze vyléčit i ty, kdo byli tímto virem nakaženi po celá desetiletí. S dnešními vakcínami a antivirotiky (byť pro koronaviry SARS- -CoV-2 kvůli nedostatku zájmu v posledních letech teprve vznikají) tedy dnes máme reálnou naději podobné viry potlačit a případně zcela eliminovat. To, jestli se k tomu odhodláme, je otázka jiná. /jj/
