Ryby přispívají k pohlcování CO2

Vědecký výzkum financovaný Evropskou unií přispěl k upřesnění poznatků o podílu trávícího procesu a růstu kostí mořských ryb na uhlíkovém cyklu oceánů. Uhličitan vápenatý se v mořské vodě rozpouští a tím ji alkalizuje. Tento jev byl v minulosti přisuzován hlavně mikroskopickému planktonu, jehož skořápky po zániku jedince klesají ke dnu. Je ověřeno, že mnoho těchto organismů migruje mezi povrchovými vodami, kde nachází potravu a většími hloubkami, kde vylučují CO2. Tím přispívají k jeho odčerpávání z atmosféry a jeho ukládání ve velkých hloubkách. V nejnovější studii vědci z Británie, Kanady a USA odhadují, že 3 až 15 % uhličitanu vápenatého vzniká a ukládá se v kostrách mořských ryb bez ohledu na druh jejích potravy. Tento objev poněkud objasňuje, proč je koncentrace uhličitanů v houbce do 1000 m větší než ve větších hloubkách, kde se nachází jen zbytky planktonu. Rod Wilson z britské university v Exeteru k tomu konstatuje, že odhad 3 až 15 % uhličitanu v kostrách ryb je velmi konzervativní, skutečnost může být až třikrát vyšší. Kromě toho se ví, že uhličitan vápenatý v kostech ryb se podstatně liší od této látky ve skořápkách planktonu. Tyto poznatky mohou pomoci rozluštit dlouhodobou hádanku mořských chemiků, ale také ozřejmují omezenost našeho poznání oceánského uhlíkového cyklu. Mořské ryby neustále pijí vodu, přičemž absorbují značné množství vápníku, jenž se mění na pelety uhličitanu vápenatého nazývané „střevní kameny“. Tyto kameny jsou pak vylučovány v procesu odděleném od trávení potravy a vylučování exkrementů. V současné studii bylo také zjištěno, že tyto uhličitany jsou rozpustnější než uhličitany ve skořápkách planktonu. To by vysvětlovalo, proč se více rozpouští na mělčinách. Biologové pro modelování rozsahu, složení a přítomnosti mořských živočichů ve světových oceánech použili dva podstatně různé vědecké přístupy. Oba využívají družice. Jeden pracuje s odhady koncentrace planktonu a druhý modeluje změny organické hmoty v potravním řetězci. Data z družic umožňují odhadnout hmotnost ryb v oceánech na 812 až 2 050 milionů tun. Z toho lze vypočítat, že kostnaté ryby produkují okolo 110 milionů tun uhličitanu vápenatého za rok. Je zřejmé, že vliv mořských ryb na uhlíkový cyklus je velký. Je proto nutno zastavit současný trend plundrování moří nadměrným lovem a tohoto neočekávaného spojence v boji s globálním oteplováním chránit Vědci předpovídají růst teploty moří a rostoucí úroveň CO2, což povede dík intenzivnějšímu metabolismu ryb k větší produkci uhličitanu vápenatého. Tento pozitivní vliv by však mohl zcela negovat očekávaný pokles zarybnění v důsledku intenzivního rybolovu. Dr. Wilson míní, že máme jen povrchní znalostí o vlivu chemismu rybích uhličitanů na uhlíkový cyklus moří. Vzhledem k obavám z okyselování moří v důsledku globálních emisí CO2, je nezbytné zjistit, jak se udržuje rovnováha pH v oceánech v normálních podmínkách a ohodnotit vliv rybích uhličitanů na tuto bilanci. Lze předpokládat, že v budoucnosti budou mít mořské ryby v důsledku globálního oteplování větší vliv na chemismus oceánů a mořské ekosystémy než mají dosud.