V minulém čísle jsme se v energetické rubrice vydali do oblasti poněkud nezvyklé, a psali jsme o stále záhadné explozi ruského jaderného zařízení u Severodvinsku. Autor těchto řádků předložil ke zvážení domněnku, že se vůbec nemuselo jednat o test jaderného zařízení, nýbrž zkoušku radioizotopového zdroje pro vojenské účely. Netradiční výlet naší rubriky do nové oblasti nedopadl zcela podle našich očekávání. kažTéměř vzápětí po vydání čísla, přesně 26. srpna, totiž ruský meteorologický úřad Rosgidromet vydal prohlášení, podle kterého byly v oblasti zaznamenány nezvyklé izotopy, o kterých žádné předchozí zprávy nehovořily. Konkrétně se jednalo o stroncium 91, baryum 139 a 140 a lanthan 140, které se podařilo najít ve vzorcích vzduchu a v dešťové vodě. Pokud je tato informace pravdivá – a my musíme konstatovat, že nic nenasvědčuje tomu, že by neměla být –, tak je naše předchozí spekulace evidentně neplatná a jednalo se skutečně o havárii jaderného reaktoru. Tedy zařízení, ve kterém neprobíhá přirozeně rozpad nějakého velmi aktivního prvku (tedy radioizotopového zdroje), ale zařízení, ve kterém probíhá štěpná reakce. Kde se mohly vzít Přítomnost výše zmíněných izotopů jinak nelze vysvětlit. V přírodě se nevyskytují, na to se rozpadají příliš rychle, zato jsou charakteristickými produkty štěpných reakcí, přesněji řečeno součástí rozpadové řady uranu ve štěpném zařízení. Bohužel, celou řadu informací o události ani toto pozorování prostě nevysvětluje. Je například poněkud zvláštní, že se nepodařilo zachytit izotopy jódu a cesia, které by se při podobné nehodě měly s největší pravděpodobností uvolnit. Podle jedné nepotvrzené zprávy bylo cesium 137 detekováno na těle lékaře ošetřujícího jednu z obětí nehody, ale to je kvůli důslednému tajnůstkaření ruských úřadu zpráva zcela neoficiální a v podstatě neověřitelná. Oficiální místa uváděla, že cesium pocházelo z jiného zdroje, což je samo o sobě možné a uvěřitelné, v kontextu jiných oficiálních matoucích, protichůdných a klamavých vyjádření v tomto případě ovšem i tato informace byla zpochybňována. Jedna z detekčních stanic na samém severovýchodě Nor ska krátce po nehodě objevila ve vzduchu stopy jódu 131. Ovšem ten nemusel vůbec pocházet z události v Rusku; množství bylo velmi malé a k podobným únikům občas dochází při výrobě radionuklidů pro medicínské účely. Možná vysvět lení samozřejmě minimálně na papíře existují. Podle některých odhadů mohly výše zmíněné isotopy stroncia, barya a lanthanu naznačovat, že nedošlo ke katastrofické explozi reaktoru s obnažením aktivní zóny, ale pouze narušení jeho obalu a úniku malého množství vzácných plynů, respektive jejich izotopů s krátkým poločasem rozpadu. V atmosféře se tady rychle přeměnily na izotopy detekované o pár desítek kilometrů dále Rosgidrometem. Tento scénář se v mnoha ohledech skutečně jeví pravděpodobně. Vzácné plyny se v případě nehody, která reaktor zcela nezničí a neobnaží jádro, mohou šířit z reaktoru snadněji než jiné prvky. Filtry je nedokážou účinně zachytit, na rozdíl od většiny jiných izotopů. Pokud tedy došlo k nějakému výbuchu mimo reaktor, ne v jeho jádru, a pak narušení obálky reaktoru, do okolí se skutečně mohly dostat pouze tyto plyny. Jiné látky by pak detekovány nebyly. Z hlediska bezpečnostního by také takový průběh nehody byl vlastně v podstatě dobrý, protože by to znamenalo, že většina materiálu z reaktoru zůstala v něm a nedošlo k úniku většího množství nebezpečného materiálu. Naměřené hodnoty nepředstavují žádné nebezpečí pro uživatele v okolí zkušebního prostoru, lze si ovšem představit, že lidé v bezprostřední blízkosti reaktoru mohli být vystaveni dávkám skutečně nebezpečným. Hypotéze neodporuje ani pozorování z poledních dní. Ruský zpravodajský kanál Belomorkanal 2. září totiž zveřejnil záběry dvou plovoucích plošin vyplavených na břeh moře v blízkosti vesnice Ňonoksa, tedy v těsné blízkosti místa události. Jeden z nich nese jasné stopy poškození, možná i explozí. Dozimetry novinářů (kteří s sebou bohužel neměli odborníky) ukázaly poměrně výrazně zvýšené hodnoty již ve vzdálenosti kolem 150 m od pontonů. Naměřily příkony kolem 150 mikrorentgenů za hodinu, což je více než několikanásobek běžných hodnot. A podle místních obyvatel byly před pár dny hodnoty ještě několikrát vyšší. To by mohlo odpovídat právě úniku vzácných plynů, které se pak mění na izotopy s poměrně krátkým poločasem rozpadu – a tedy izotopy, jejichž aktivita bude rychle klesat. Ale bylo to tak ? I po předchozích zkušenostech je ovšem nutné být v závěrech opatrný. Stále například není jasné, jaké zařízení se mohlo zkoušet. Informace o střelách s jaderným pohonem zní hezky, ale celý koncept takového zařízení se jeví odborníkům jako pochybný, s velmi diskutabilní vojenskou hodnotou. Řada odborníků se domnívá, že raketa s jaderným pohonem, tedy s reaktorem, který by ohříval palivo tryskající z motoru, by zřejmě nebyla schopná příliš rychlé reakce, což ji odsuzuje do role zbraně prvního úderu – a v podstatě tedy destabilizující zbraně, nebezpečné de facto i pro její majitele. Není také jasné, zda by skutečně měla při praktickém využití nějakou výkonnostní výhodu proti jednodušším nosičům na chemický pohon. Také těžko mohlo jít o zkoušku samotné rakety v bojové konfiguraci, protože na ní těžko bude nainstalováno dostatečné stínění. Tady zopakujeme připomínku z předchozího článku, že jaderní odborníci by sotva jen tak postávali kolem běžícího reaktoru nevybaveného dostatečně silným biologickým štítem. Mohlo se ovšem jednat například o předprovozní zkoušku malého reaktoru s dalším stíněním právě jen pro tuto příležitost. Na druhou stranu, proč takovou zkoušku dělat na moři? Jakou by to mělo výhodu? Není tak divu, že se okamžitě vynořily spekulace, že ve skutečnosti šlo o neúspěšný pokus další ruské „superzbraně“, kterou v posledních letech zmínil Vladimír Putin, tedy jaderného torpéda. Ale to už je čirá spekulace, která je založena na velmi, velmi nepřímých důkazech. Stejně tak by mohl být pravdivý odhad, že šlo o zkoušku malého reaktoru pro pohon zařízení pro provoz v hlubokém moři či naopak v kosmu. Pravda je tedy zatím taková, že stále nevíme mnoho. Snad kromě toho, že my jsme se v minulém čísle opravdu pletli.
