Moderní fotovoltaické a eolické
zdroje se už staly součástí českého
energetického mixu. Tento fakt
jejich majitele naplňuje hrdostí.
A provozovatelům nezřídka způsobuje
vrásky. S analýzou reálných
dopadů OZE na bezpečnost a spolehlivost
provozovaných sítí domácí
distribuční soustavy se u nás započalo
pozdě.
Tomu nasvědčuje i pokračující polemika
obou táborů. Poslední statistické
údaje po připojení FVE v rámci
tzv. solárního boomu ukazují, že
technická rezerva pro bezvýpadkové
fungování naší soustavy je de facto
pokryta. Na konci letošní zimy dosáhl
instalovaný výkon tuzemských fotovoltaických
a větrných elektráren už
2113 MW. Instalovaný výkon českých
FVE (cca 1900 MW) pak překročil už
o více než 200MW kvótu vymezenou
pro fotovoltaiku v rámci Národního
akčního plánu pro energii z OZE až
do roku 2020.
Provozovatelé soustav logicky požadují,
aby se nové smlouvy o připojení
OZE k síti napříště uzavíraly jen
po zralé úvaze, podle reálných technických
možností přenosové soustavy
a distribučních soustav. Oponenti jim
posměšně připomínají, že pro lokální
administrativu v krajích je dnes nezřídka
problém plesknout razítkem
i na žádost o instalaci jednoho solárního
panelu na střeše rodinného domu,
či chaty.
SHODA JE NEZBYTNA
Lze chápat důvody, jež přiměly
kompetentní místa a distribuční
společnosti k pozastavení vydávání
kladných stanovisek k připojování neregulovatelných
OZE. Tlak zřizovatelů
nových zdrojů na připojení FVE
a vývoj situace (zejména v posledních
týdnech roku 2010) vygenerovaly
u nás i v našem okolí řadu otazníků.
Pravdou je, že rázný postup státu
i provozovatelů soustav (zvláště v době
vrcholu letošní zimy) umožnil, aby
se podařilo přenosové i distribuční
sítě uchránit od decimujících poruch
a výpadků.
Podnikatelské subjekty ve sféře
OZE nenamítají proti technickým
analýzám nově instalovaných OZE
a dopadu této obří (hlavně solární)
kvóty na bezpečnost a spolehlivost
provozu distribučních sítí. Celý tento
proces by se však podle jejich mínění
neměl zbytečně vléci. Argument, že se
získané výsledky musí konfrontovat
s reálnou intenzitou slunečního svitu
v průběhu nadcházejícího léta a podzimu
považují ve věku elektronizace
a dlouhodobých statistik za více než
jen úsměvný.
O nové smlouvy o připojení pro své
OZE neusilují pouze majitelé solárních
a eolických jednotek. Ve hře jsou
rovněž další nově budované zdroje se
stabilním výkonem – zejména na bioplyn
a biomasu. I nad nimi visí Damoklův
meč kapacity jednotlivých
uzlových oblastí, resp. kapacity distribuční
soustavy v lokalitě, kde žádají
o připojení.
HODNOTIT A ROZHODNOUT
KOMPLEXNĚ
Další rozvoj výroby elektřiny
z OZE v ČR se musí řídit schválenými
legislativními normami. V daném případě
novelou Energetického zákona
a Zákonem o podpoře OZE. Souběžně
bude zapotřebí provést ostrý řez a nekompromisně
rozhodnout o ukončení
platnosti smluv k připojení u nerealizovaných
projektů. Jen to umožní
podle oslovených expertů odblokovat
část potřebné kapacity.
Co se týká analýzy dopadů navýšení
instalovaného výkonu FVE
a VE na provoz sítí, je nutné komplexně
zohlednit řadu faktorů. Hlavně:
udržení frekvence (resp. vyrovnané
bilance mezi spotřebou a výrobou
v každém okamžiku), dostatek jalového
výkonu při napájení oblasti výlučně
z FVE (napětí, rozběh točivých strojů),
vyšší harmonické (zpětné působení
na síť jako následek nelineárního
odběru) a nikoliv naposledy i zkratové
výkony.
Zároveň třeba sledovat technický,
stavební i legislativní vývoj oboru
ve světě. Česká energetika není uzavřená
enkláva, ale integrální součást
evropské energetiky. Realizace lisabonské
direktivy „20–20–20“ je pro
nás závazná. Zatím posuzovaná kvóta
plnění (13 %) určitě není poslední meta.
A poslední slovo nevyřkl ani oborový
výzkum a vývoj. /ag/
