Představte si technologii, která dokáže zajistit, že se pesticidy dostanou přesně tam, kde je jich zapotřebí. Pokud by to fungovalo, tak taková technologie výrazně omezí negativní vliv pesticidů na životní prostředí. Právě na takové technologii pracuje se svými kolegy nanoinženýrka Nicole Steinmetzová z americké University of California San Diego. Používají k tomu upravené rostlinné viry jako nanočástice biologického původu. Takové bionanočástice mohou dopravit molekuly pesticidů do hlubších vrstev půdy, kam se jinak pesticidy dostanou jen obtížně. S bionanočásticemi virového původu by mohli farmáři s větším úspěchem čelit obtížným škůdcům, jako jsou například půdní hlístice, a používat při tom menší množství rizikových pesticidů. Steinmetzová přiznává, že rostlinné viry na první pohled nevypadají na to, že by mohly zachraňovat pěstované plodiny. Ve skutečnosti už ale vědci nějaký čas pracují na tom, aby se z rostlinných virů stali spojenci zemědělců. Problém s pesticidy je v tom, že to bývají velmi lepivé molekuly. Ty se obvykle pevně spojí s organickou hmotou ve svrchních vrstvách půdy. Proto je pro ně obtížné proniknout hlouběji, kde by mohly účinně zasáhnout proti hlísticím a dalším podobným škůdcům. Aby tento problém farmáři vyřešili, tak často používají velká množství pesticidů. Nadbytečné pesticidy pak zůstávají v půdě a také pronikají do spodních vod. Tým Steinmetzové zjistil, že virové částice viru TMGMV (Tobacco mild green mosaic virus), který je blízce příbuzný viru tabákové mozaiky, velmi dobře pronikají hluboko do půdy a zároveň tam dovedou dopravit miniaturní náklad pesticidu. Tyto virové částice v experimentech předčily všechny ostatní testované nanočástice i virové částice a dopravily molekuly pesticidu do hloubky 30 cm pod povrch půdy. Použití částic vi ru TMGMV k transportu pesticidu do půdy je podle badatelů pro pěstované plodiny bezpečné. Tento virus napadá pouze rostliny čeledi lilkovitých a zároveň se šíří pouze mechanickým dotykem mezi dvěma rostlinami.
