Jak ve špatném snu se odvíjí současná
realita při řešení ekologické
zátěže v Ostravě. Konkrétně mezi
Porubou a čtvrtí Mariánské Hory
a Hulváky, kde na ploše 12 ha jsou
laguny plné olejových a ropných
odpadů.
Kdysi v těchto místech působila
ostravská ropná rafinerie (založená
1888) pro výrobu petroleje a topného
oleje. Po 2. světové válce se závod
Ostramo zaměřil na výrobu pohonných
hmot, maziv, parafínu a dalších
petrochemických produktů. V roce
1965 zde uvedli do provozu linku
pro regeneraci použitých mazacích
olejů. V 90. letech koupil tuto firmu
podnikatel Vítězslav Vlček, který
pokračoval v provozu regenerace
olejů až do roku 1997, kdy jeho Ostramo
s velkými dluhy zkrachovalo
- od jara nehradilo závazky a nebyla
zde žádná výroba.
Pro někoho katastrofa,
v tomto případě
„zlatý důl“
V roce 1997 postihla Ostravu ničivá
povodeň, která zasáhla i areál
zkrachovalé firmy Ostramo. Voda
vyplavila 3000 tun ropných látek
a způsobila obrovskou ekologickou
katastrofu. Měsíc ji likvidovaly
stovky hasičů a vojáků. Dodatečně
se ukázalo, že firma při skladování
ropných látek nedodržovala předpisy
o nakládání s nebezpečným odpadem.
I z těchto důvodů byl Vítězslav
Vlček po povodni obžalován
z trestného činu obecného ohrožení.
Jeho stíhání však zastavila amnestie.
A soud naopak nyní rozhodl, že
Ostramo Vlček dostane 200 milionů
korun jako odškodnění za povodně.
Ačkoliv Ostramo vršilo dluhy od
jara 1997, soudům trvalo čtyři roky,
než ho poslaly do konkursu. Podnikatel
Vlček mezitím stačil převést
většinu majetku včetně továrního
areálu na firmu Transkorekta, patřící
jeho ženě Miroslavě. A co se
nestalo? Vlček a spol. se s nárokem
na odškodné obrátil na státní podnik
Povodí Odry, kdy původně žádal 1,3
miliardy korun za to, že povodeň
zničila jeho firmu, která se z živelní
pohromy už nevzpamatovala. Vlčkové
Transkorekta pak v příštích letech
navyšovala požadavky na odškodné,
až se nárok vyšplhal na současných
11 miliard včetně úroků, kdy tuto
pohledávku na státní podnik Povodí
Odry převzala kyperská firma Retise
Enterprises limited. Vlčkovi mezitím
jen za nárok na odškodné mezitím
inkasovali od Povodí Odry 50 milionů
korun. Konkurs Ostrama dodnes
není vypořádán.
Co však s „dědictvím “
po Ostramu ?
V Konkursních novinách, v článku
z 2. září 2004 se píše, že „problém
lagun spěje po letech sporů ke zdárnému
konci. Sdružení Čistá Ostrava,
které spojuje firmy Geosan Group,
železniční stavitelství Brno a Aquatest,
podepsalo kontrakt na vyčištění
ropných lagun po zkrachovalé
chemičce Ostramo“. Podle neoficiálních
informací má Čistá Ostrava
likvidovat laguny za 2,6 miliardy
korun. Ty skrývají 350 000 m3
nebezpečných odpadů. Likvidace
těchto skládek měla skončit do roku
2010, kdy se mělo vyčistit 200 000
tun ropných kalů a vyrobit z nich
400 000 tun alternativního paliva,
sanovat 600 000 tun zeminy a podzemní
vody na ploše půl tuctu hektarů.
V roce 2020 by měl být na místě
jedovatého areálu lesopark…
A sou časná situace ?
Podle záměrů sdružení firem Čistá
Ostrava nebudou jedovaté laguny -
jak se původně uvažovalo - vyklizeny
do konce roku 2010 s náklady cca
za tři miliardy korun, ale nejdřív do
roku 2018 a to v přibližném finančním
objemu pěti miliard korun.
Proces likvidace následků špatného
hospodaření je řešen přímo v areálu
bývalých lagun rafinerie Ostramo.
Výsledným produktem má být certifikované
palivo pro tepelné elektrárny
– směs ropných odpadů, respektive
opotřebovaných motorových olejů
a energetického uhlí v poměru 52:
48. Zkušební provoz proběhl v Energetice
Třinec s náplní pro fluidní
kotle K12. Až 12 000 namíchaných
tun v poměru 10 % směsi a 90 % černého
uhlí bylo přepravováno vlaky
o třiceti vagonech. Pro elektrárnu
Dětmarovice se jednalo o poměr
3,6 % směsi a 96,4 % – 45 % polské
uhlí z dolu Marcel, 10 % sádrovec –
CaO a 45 % kalů z lagun. Poměr byl
stanoven jako limitující. Při odlišném
poměru docházelo k prokluzování
kulových mlýnů. Zkušenosti
ukázaly, že úlet emisí byl v normě,
těžké kovy i PCB taktéž, jediný parametr
Pb – olovo byl vyšší.
Podle tiskové zprávy sdružení Čistá
Ostrava je veškeré dosud odbavené
naše palivo v Polsku dodáváno
na pozici Katowice stanovenou
smluvním odběratelem E – Carbo
Spólka z o.o. Současnými odběrateli
jsou cementárny Nowiny a Warta ve
středním Polsku a teplárny Gliwice
a Siemianovice. V současné době je
zlikvidováno přibližně 50 000 tun
kalů zásluhou vývozu do Polska. Na
zbývajících 250 000 tun žádá Geosan
odklad do roku 2015 a částku cca
3 miliardy korun zvýšit o další dvě
miliardy.
Tolik o „rodinném stříbře“ Ostravanů,
kteří jej vykoupili zvýšenou
nemocností, kdy každý třetí pacient
z této oblasti, jak uvádějí oficiální
údaje, trpí rakovinou a jinými závažnými
chorobami. Že by – snad - skutečně
mohla po sedmi desítkách let
už zmizet hnisající gangréna Ostravy?
Nechme se překvapit.
Oldřich Houška
(S využitím podkladů
Břetislava Olšera)