Rok 2022 přinesl v energetice obrat v celém množství ohledů. Již v lednu bylo například jasné, že ceny energií z obnovitelných zdrojů poprvé v nedávné historii porostou. Klíčovým problémem přechodu se ukázaly být potíže s dodavatelským řetězcem. Po letech „levných peněz“ také začaly konečně růst náklady na dluh a s nimi také náklady na financování projektů obnovitelných zdrojů energie (OZE). Globální energetická krize a následně také válka na Ukrajině ukončily éru nízkých cen energií a komodit, o níž si mnozí mysleli, že potrvá ještě dlouhá léta. Inf lace, kolísání měn a hrozící recese vytvořily nové a náročné investiční prostředí a v mnoha regionech přiškrtily veřejné rozpočty. S energetickými otázkami jsou úžeji než kdy dříve provázány otázky geopolitické a s nimi spojená rizika. Zdá se, že ruská agrese bude minimálně v příštích měsících pokračovat. Rusko jako dodavatel energií pro Západ bude s největší pravděpodobností hrát čím dál méně významnou roli ve srovnání s dobou před jeho invazí na Ukrajinu. A tento stav se patrně nezmění ani poté, co na východě Evropy konečně zavládne mír.
Rekordní rok „bezuhlíkové“ energetiky
Přes tyto nepříznivé vlivy ovšem řada ekonomik nadále pokračovala v pokusech o dekarbonizaci energetiky. Rok 2022 tak podle nově vydaných údajů výzkumné skupiny BloombergNEF byl prvním rokem, kdy se investice do přechodu na energetiku vyrovnaly globálním investicím do fosilních paliv. Peníze plynoucí do segmentů těžby i zpracování ropy a zemního plynu, středního i následného proudu a do výroby energie z fosilních paliv (bez technologií pro zachytávání a ukládání oxidu uhličitého, tedy CCS — carbon capture and storage, které jsou ovšem stále okrajovou záležitostí) činily v loňském roce 1,1 bilionu dolarů. Stejně tak roční investice do OZE, elektrifikované dopravy a tepla, skladování energie a dalších technologií dosáhly zhruba 1,1 bilionu dolarů. Rok 2022 byl však milníkem také v jiném smyslu: šlo o první rok, kdy investice do dekarbonizace energetiky přesáhly 1 bilion dolarů. Meziroční nárůst o více než 250 miliard dolarů oproti roku 2021 byl v absolutních číslech dosud nejvyšší. Největší část prostředků šla na rozvoj OZE a elektrifikace dopravy. Větrných a solárních elektráren se nainstalovalo zhruba 350 GW a po celém světě se prodalo více než 10 milionů elektromobilů. Při porovnání obou odvětví je ovšem zřejmé, že právě elektromobilita rostla výrazně rychleji, uvádí zpráva BNEF. Většina investovaných prostředků šla na nákup osobních elektromobilů (celkem 380 miliard dolarů). Veřejná dobíjecí infrastruktura zaznamenala investice ve výši 24 miliard dolarů, zatímco téměř 23 miliard dolarů bylo vynaloženo na elektrická dvoukolová a tříkolová vozidla. Na elektrobusy bylo vynaloženo 15 miliard dolarů a na užitková elektrická vozidla, jako jsou nákladní automobily, přibližně 8 miliard dolarů.
Jádro zatím setrvale stagnuje
Analytici Bloombergu sledují kromě největších OZE vývoj investic ještě v šesti odvětvích přechodu na „novou energetiku“. V pěti z nich byly v roce 2022 zaznamenány investiční rekordy. Za zmínku stojí i dva nejmenší investiční sektory, které jsou uvedeny níže. Na technologie zachycování a ukládání (či využití) uhlíku směřovalo v roce 2022 6,3 miliardy dolarů. Na investice do vodíku něco málo přes jednu miliardu dolarů. Z relativního pohledu šlo o poměrně značný nárůst. Investice do segmentu CCS se téměř ztrojnásobily, zatímco investice do vodíku se více než ztrojnásobily. O obou technologiích se v uplynulém půlstoletí hovořilo jako o možné revoluční změně a investoři již nyní začínají vnímat tyto sliby zřejmě reálněji — a to i přesto, že třeba kolem podílu vodíku v budoucí energetice panuje stále řada nejasností. Jedinou výjimkou mezi nízkouhlíkovými zdroji byla jaderná energetika. Investice do tohoto osvědčeného zdroje, který by měl být i v dalších desetiletích pevnou součástí například evropské energetiky, ovšem stagnovaly. V roce 2022 proti roku 2021 stouply celosvětové investice do „jádra“ ani ne o procento. V posledních letech se tak setrvale pohybují zhruba kolem 30 miliard dolarů ročně. To mimo jiné znamená, že loňský nárůst zdaleka nepokryl ani inflaci. Ta se přitom do cen samozřejmě propsala velmi výrazně. Investice do nízkouhlíkové ekonomiky ovšem rostly výrazně rychleji. Průměrná celosvětová inflace se pohybovala kolem 8 %, představuje tedy méně než třetinu celkového meziročního nárůstu. Inflace přesto zvýšila náklady na komponenty, výstavbu a financování energie ve všech oblastech.
Je to jen první bilion…
Bilion investovaných dolarů za rok je samozřejmě zajímavým milníkem. Je to ovšem také podstatně méně, než je zapotřebí. Aby svět mohl skutečně dosáhnout bezemisní energetiky a dopravy do roku 2050 (což je deklarovaný cíl mnoha zemí a politiků, za nímž stojí i značná část světové veřejnosti), musel by tyto výdaje okamžitě ztrojnásobit, odhaduje Bloomberg. A to ještě nezmiňuje další stovky miliard dolarů, které by byly zapotřebí na vylepšení globální energetické soustavy tak, aby mohla dostát požadavkům na provoz takové energetiky. Dekarbonizace tedy v každém případě nebude tak rychlou záležitostí, jak si laici představují. Od roku 2004 investoval svět do přechodu na bezemisní energetiku 6,7 bilionu dolarů. Trvalo osm let, od roku 2004 do roku 2011, než bylo v součtu dosaženo prvního bilionu dolarů. Necelé čtyři roky trvalo, než bylo dosaženo dalšího bilionu, a ještě o něco méně než jeden rok, než bylo dosaženo zatím posledního bilionu. Jeden dolar z každých šesti investovaných za posledních 18 let přitekl v roce 2022.
Rok růstu a poklesu cen
Byť je tedy rozměr problému výrazně vyšší, než si mnozí dokážou představit, obecně lze očekávat, že růst investic bude pokračovat, a to už v letošním roce, který stávající trendy zatím nijak neláme. BNEF očekává, že v roce 2023 se celosvětově zvýší přírůstek kapacity čistých zdrojů energie nejméně o 18 %. Podle odhadu týmu se podaří překonat obtíže v dodavatelských řetězcích a budování sítí. V letošním roce tak očekává připojení rekordního objemu OZE do sítě s celkovým maximálním výkonem více než 450 GW. „Čistá energie“ se přitom stává cenově konkurenceschopnější než kdy dříve. Není to však bohužel dáno poklesem cen, nýbrž zvýšenými náklady na fosilní paliva. Stejný faktor by mohl pomoci také rozvoji vodíkových technologií. Důležité ovšem bude i to, že OZE se už v posledních měsících znovu vrací na svou dlouhodobou trajektorii poklesu cen. Například celosvětové průměrné vyrovnané náklady (LCOE — levelized cost of electricity) na pevninskou větrnou energii klesly z prvního do druhého pololetí loňského roku o 6,3 %. V případně mořských „větrníků“ to bylo o 10,2 %; u fotovoltaiky skromnějších 1,7 %. Navíc v tomto případě se pomalu odbourávají omezení v dodavatelských řetězcích a klesají klíčové vstupy, jakými jsou polykrystalický křemík, nikl a kobalt. Prodeje elektromobilů rovněž nadále rostou. Podle odhadů by mohl v roce 2023 dosáhnout prodej osobních elektromobilů 13 milionů kusů. Připomínáme, že v roce 2022 to bylo 10 milionů, takže růst je patrný. Zároveň je ovšem jasné, že i v tomto případě bude změna trvat dlouhou dobu.
Připoutáni k politice
Důležitou okolností zůstává, že s dekarbonizací ve stále větší míře počítají i další instituce. Veřejné závazky společností a finančních institucí v oblasti udržitelného rozvoje jsou na historicky nejvyšší úrovni. BNEF na základě pohovorů s důležitými hráči uvádí, že na tom se v letošním roce nic zásadního nezmění — a to navzdory vícero „odpadlíkům“ z poslední doby. Vládní politiky rovněž nadále jednoznačně směřují k podpoře OZE. Nejdůležitějším počinem byl Bidenovou administrativou schválený „zákon o snižování inf lace“, který jasně podporuje rozvoj čistých technologií v rámci USA (byť s rizikem budoucího obchodního sporu s EU kvůli tlaku na výrobu přímo v USA). EU dosáhla dohody o programu Fit for 55, RePowerEU. Mezinárodní spory se dají očekávat kolem „uhlíkového cla“, tedy mechanismu, který by zohledňoval cenu uhlíku u zboží dováženého do Evropy v zemi původu. Dá se předpokládat, že podobná opatření budou podnikat i další země. Spory mohou být o to bolavější, že v letošním roce bude nejspíše pokračovat volatilní situace na energetických trzích. Politici, zejména (ale nejen) v Evropě, se budou po většinu roku 2023 snažit udržet nízké náklady na energie pro občany i podniky. V nastupující éře energetické transformace bude důležitější energetická bezpečnost než udržitelnost. Fosilní paliva byla a jsou považována za spolehlivá a cenově dostupná, i když jejich udržitelnost je problematická. Nyní žijeme ve světě, kde ceny alternativní a čistší energie sice klesly (byť ne zatím dostatečně), za energetickou bezpečnost si ovšem musíme připlácet. Z pohledu OZE to není špatná situace. Jejich zavádění (do určité míry) zvyšuje energetickou soběstačnost, a jak jsme již zmiňovali, vysoké ceny umožňují vyšší míru investic. Vyšší míra soutěžení mezi jednotlivými státy podpořená vysokými cenami energií představuje však také nezanedbatelná politická rizika dalších třenic a zpomalení ekonomického vývoje ve světě. K vyostření tlaku přispívají navíc ještě regionální rozdíly v cenách energií. Pozornost připoutal mimo jiné i případ německé společnosti BASF, která mimo jiné omezuje své evropské aktivity i kvůli vysokým nákladům na energii. „Miláček“ evropských investorů do baterií, společnost Northvolt, rovněž uvažuje o tom, že by své aktivity ve větší míře směřovala do USA, a to nejen kvůli vysokým evropským cenám energie, ale také kvůli atraktivitě amerického Bidenova programu pro obnovu čistých energií. Letošek by tedy podle analytiků BNEF měl být rokem, kdy se věci znovu v mnoha ohledech přiblíží pořádku posledních let, ale ne všechny a všude. Bude to rok zrychlujícího růstu nové energetiky, ale k problémům, které dobře známe z let minulých, přibylo několik nových. Zajímavé časy v energetice budou tedy nepochybně pokračovat. /jj/
