Stále více nebezpečných, špinavých
a monotonních prací
přebírají roboty. Výzkumní pracovníci
vyvíjejí např. pomocníky
pro inspekční a údržbářské práce
na ropných plošinách. Pracují
ve větru a v nepříznivém počasí,
pojíždějí po kluzkých kovových
roštech a vyhledávají úniky plynu.
Takové multitalenty má na
objednávku v nabídce Fraunhoferova
institutu pro výrobní
techniku a automatizaci IPA ve
Stuttgartu.
Postavil je za 200 000 eur
materiálových nákladů a za
20 000 pracovních hodin. Největším
problémem byly přísné
ATEX–předpisy k zabezpečení
proti explozi. Na plošinách
nesmí docházet k jiskření ani
u motorů (zadření) ani u baterií
(zkrat). Každá jiskra by mohla
zapříčinit ničivý výbuch. Takto
zadané náročné úkoly zvyšují
cenu robotů asi 10krát. Jejich
hliníkové povrchy musí mít
práškované vrstvy, aby se zabránilo
jakémukoli otěru. Nesmí
totiž docházet k prudké chemické
reakci s oxidy železa. Také
manipulační rameno robotické
kamery i ostatní součásti musí
být opatřeny speciálním nátěrem,
aby nevznikal elektrostatický
náboj.
Obtížné bylo zabezpečit akumulátor
a celou elektrotechniku.
Tvorba jisker se nedá vyloučit,
proto musí konstruktéři zabránit
styku součástí s venkovním
vzduchem. Vnitřní prostor robotu
je naplněn málo reaktivním
ochranným plynem, udržovaným
pod trvalým přetlakem, takže
žádný venkovní vzduch nemůže
vniknout dovnitř. Také senzory,
které potřebují styk s venkovním
prostředím, musí mít protivýbušné
provedení.
V obchodech nebyl k dispozici
žádný vhodný ultrazvukový senzor
s certifikací ATEX pro rozpoznání
překážky. Proto museli
výzkumníci ze Stuttgartu postavit
nový laserový skener, který
sice poskytuje přesné hodnoty,
ale pouze v jedné rovině.
MIMROex (Mobile Inspection
and Monitoring Robot, experimental)
má pojíždět po roštech hbitým
tempem rychlostí 2 m/s. Lávka
je místy široká pouhých 75 cm,
protože rošty nejsou místy řádně
položeny musí robot překonávat
až 2 cm vysoké překážky.
Standardní podvozky robotů
nevyhovovaly, proto musel být
zkonstruován také vlastní podvozek.
Dvě velká poháněná kola
a dvě malá kola se spoluřízením
umožňují otáčení kolem vlastní
osy i vymanévrování z každé slepé
uličky. Robot MIMROex není
širší než 68,5 cm a proto se hodí
i do nejužších míst ropné plošiny.
Na nejužších lávkách, kde na
každé straně zbývají 3 cm, běží
po naprogramované dráze jako
po virtuálních kolejích. Po širokých
chodbách si robot hledá
cestu sám, při čemž se orientuje
pozemními značkami. Slouží
k tomu rovněž charakteristické
pohledy, které má uloženy
v paměti, stejně jako laserové
reflektory, které jsou umístěny
na vhodných kritických místech.
Díky svému nízkému těžišti
(30 cm nad podlahou) odolává
nárazům a převrácení.
Při požárním poplachu nebo
při jiném nebezpečí mohou pracovníci
platformy robot odstavit
na bezpečné místo pomocí
výsuvných rukojetí a tlačítkem
ho vypnout. Hmotnost robotu
je 270 kg. Prošel 12týdenním
testem na ropné plošině v Jihočínském
moři. Vlastní zkouškou
byla již jeho přeprava letadlem
a lodí. Prokázal svoje kvality
i v praktickém provozu. Může
vykonávat veškeré rutinní práce,
které v současnosti musí
personál platformy vykonávat
3/4 své pracovní doby: snímá
a zaznamenává stavy naplnění,
naslouchá, zda ložiska běží bez
obvodového házení a měří zda
neuniká plyn. Kamera, mikrofon
a plynový senzor nahrazují oči,
uši a nos. To šetří mnoho peněz.
Málokteré pracoviště je tak drahé
a nákladné jako na platformě.
Každý pracovník musí minimálně
20krát do roka opustit plošinu,
neboť každých 14 dnů se
musí posádka vyměnit. K tomu
přistupují náklady na lékaře,
kuchaře, úklidové pracovníky,
stejně jako náklady na dopravu
potravin a odpadu. Mnohem
výhodnější je, když pracovníci
v kanceláři na pevnině ovládají
dálkově roboty na platformách.
Také možná alternativa, kdy se
na platformě instalují nové přístroje,
které jsou telemetricky
dálkově odečítány, je příliš drahá.
Veškeré zařízení je celodenně
v klidu a navíc musí vyhovovat
ATEX-směrnicím. Náklady na
takové nové instalace jsou příliš
vysoké.
Tvůrci robotů jsou přesvědčeni
o výhodnosti své koncepce
a o jejím uplatnění v praxi ropného
průmyslu.
