V německých Brémách funguje
ojedinělý výzkumný ústav
- Fraunhoferův institut pro větrnou
energii a energetické systémy
(IWES). Testují v něm a optimalizují
rotory a další součásti
větrných elektráren. Sedmdesátimetrová
hala by působila spíše
nezajímavě, kdyby se uprostřed
nevyjímal obrovský list rotoru.
Na přírubové straně je 58metrový
list pevně ukotven 48 čepy
ke gigantickému otočnému talíři.
List, jenž drží 5 ocelových svorek,
jakoby se vznášel v prostoru.
Od svorek vedou ocelová lana
k podlaze a odsud přes vratné
kladky k zadní stěně haly.
Kdesi v zázemí začíná tiše příst
hydraulický motor. Lana se napínají,
list rotoru se lehce chvěje
a pomalu se ohýbá. Poté opět
zavládne ticho a list se poznenáhlu
vrací zpět. „Vypadá to jako nic,“
usmívá se Arno van Wingerde,
vedoucí zdejšího kompetenčního
centra rotorových listů, „ale přes
pětici ocelových lan působí na list
až 50 meganewtonmetrů.“
Němečtí výrobci větrné energetiky
mají v této zkušebně poprvé
příležitost provádět testy s až 60 m
dlouhými listy rotoru, jež jsou souměřitelné
s reálnými podmínkami
v praktickém provozu. Až dosud se
mohli vývojáři spoléhat pouze na
teoretické propočty, zkoušky materiálů
a zkušenosti z praxe u prototypů
větrných elektráren postavených
na pobřeží.
Spojením brémského Fraunhoferova
institutu s Institutem energetické
systémové techniky (ISET)
v Kasselu se podařilo vytvořit
ideální zázemí. Současný počet
50 pracovníků se má v příštích
letech rozšířit až 5krát. „Průmysl
si poznenáhlu uvědomuje, že společné
úsilí je rozumnější a efektivnější
než samostatné působení
několika výzkumných ústavů.“
Tým kolem inženýra van Wingerde
mezitím zvýšil výkon zkušebního
zařízení působícího na
list rotoru. Hydraulický motor už
pracuje výrazně namáhavěji, ohýbání
listu je silnější, v blízkosti se
nesmí nikdo pohybovat. Pokus lze
sledovat pouze z kabiny opatřené
bezpečnostním sklem. S každým
dalším newtonmetrem vzrůstá
ohýbání listu. Jeho hrot se ohýbá
dobrých 9 m oběma směry. Poté by
se již pohyboval na hranici zlomu.
K tomu zatím nedošlo. Nicméně,
ve zkušebně se připravují i na
takový pokus.
Vzápětí přesouvají technici pracovní
plošinu do bezpečné vzdálenosti,
protože nyní připevňují na
list rotoru přídavné senzory. Ocelová
lana se opět napínají; celé dlouhé
hodiny bude nyní na list působit
střídavé zatížení až do 5 milionu
kmitů. Rotor musí vydržet.
Senzory, které měří každou
změnu na povrchu rotorového
listu, jsou samy o sobě také zkušební
objekty. Větrná energetická
zařízení off-shore musí být vybavena
velmi spolehlivými měřicími
a kontrolními systémy, aby
je nepoškodilo ani drsné mořské
klima. V provozu na širém moři je
nemůže nikdo trvale hlídat. Vývoj
senzorů je kvůli tomu také podstatnou
částí výzkumu IWES.
Brémy nebyly zvoleny pro nové
sídlo Fraunhoferova institutu
IWES náhodně. Zde a v nedalekém
Cuxhavenu jsou soustředěni
takřka všichni přední výrobci
tubusů, strojů i rotorových listů
současného německého boomu ve
využívání větrné energie v prostředí
off-shore. /eb/
