Rentgenové detektory pro identifikaci nastražených min

V poslední době se v souvislosti s neutuchajícími ozbrojenými konflikty v různých částech světa stupňuje na mezinárodním fóru snaha, vedoucí k řešení způsobů, jak odstranit nebezpečné pozůstatky bojů, které v podobě nastražených min a minových polí zůstávají nebezpečím i mnoho let po ukončení konfliktu. Aktuálnost celé této problematiky podtrhuje i letos poprvé 4. dubna organizovaný Světový den odminování, při jehož příležitosti vyzval generální tajemník OSN Kofi Annan k intenzifikaci Akčního programu OSN ve směru vyhledávání a odstraňování uložených min i jiné nevybuchlé munice, včetně likvidace zásob těchto prostředků. Oficiálně se za počátek úsilí společnosti, vedoucí k likvidaci nastražených min, považuje konference v roce 1996 v Ottawě. Ottawskou konvenci podepsala většina států, včetně České republiky a k její ratifikaci došlo v roce 1999. Výjimku dodnes tvoří USA, Rusko, Čína a několik dalších zemí. Úmluva, daná touto konvencí, zakazuje mj. výrobu, skladování a přesun nášlapných min a nařizuje zničení jejich zásob. Zaminované oblasti měly být vyčištěny do deseti let od vstupu smlouvy v platnost, tedy do roku 2009. Postupně se ukazuje, že uložený desetiletý termín k odminování není příliš reálný. Jen např. v roce 2004 se podařilo z předpokládaného zaminovaného území v rozloze asi 200 000 km2 vyčistit pouhých 135 km2. Tím, že většina min není vybavena autodestrukčním systémem, zůstává podle dat OSN v současné době na světových bojištích i po ukončení bojů na 100 milionů nevybuchlých min, které denně znamenají životní nebezpečí pro místní obyvatelstvo. Přitom nemusí jít jen z našeho hlediska o vzdálené nebo exotické země. Příkladem je v sousedním Německu území podél někdejší hranice mezi NDR a Západním Německem, kde se do dnešního dne nenalezlo od doby sjednocení těchto území, přes intenzivní průzkum kolem 33 000 uložených min. Průzkum uložení min a vlastní odminování, na kterém se podílí v rámci různých misí i specialisté Armády České republiky, nejsou žádnou jednoduchou záležitostí ani po technické stránce. I nejmodernější prostředky k odhalování min jsou jen následnou reakcí a částečnou odpovědí na stále dokonalejší typy nově vyvíjených min. Dnešní odhad uvádí na 700 druhů min, a to i min z takových materiálů, které v mnoha případech nejsou už zjistitelné stále ještě nejčastěji využívanými tradičními indukčními metodami. Objevují se proto i některé další metody identifikace nastražených min, jako jsou např. metody se zemním radarem, metody na bázi mikrovlnné rezonance, infračerveného záření nebo třeba i na bázi biodetektorů. Každá z nich má některá svá slabá místa, většinou v tom, že nedokáže dostatečně přesně identifikovat uloženou minu nebo je ovlivněna prostředím, v kterém je mina uložena. Nový postup, který by mohl být vítaný i z hlediska urychlení prací při odstraňování uložených min, přináší rentgenová metoda, uplatněná u prototypu mobilního systému hamburské firmy YXLON International X-Ray, na jehož vývoji se podílela i firma Philips. Metodu je možné uplatnit při různém pokrytí miny, včetně na místech s vegetací, přičemž podává dostatečně přesný obraz uložené miny. Pomocí rentgenových paprsků a jejich odlišné odrazivosti či pohlcování u materiálově odlišných částic a vazbě na tloušťku materiálu je možné identifikovat i vnitřní strukturu objektu. U prototypu mobilního skeneru ComScan 450 použila firma YXLON výkon rentgenové trubice 450 kV a vícekanálový detektor. První testy, které ověřovaly využitelnost rentgenové metody při pronikání paprsků půdou, byly prováděné ve spolupráci s německou armádou při tažení aparatury za vozidlem Unimog. Protože šlo jen o ověřování principu metody, byly testy prováděné u min, plněných pouze inertním materiálem. Srovnávací testy při použití u min s TNT prokázaly v případě protitankové miny TM-62 u min s výbušninou srovnatelnou nebo ještě vyšší kvalitu výsledků. Při zavedení rentgenové metody do vlastního provozu vyhledávání a identifikace min a minových polí, je třeba upravit mobilní skener do formy předsazeného návěsu vůči mobilní jednotce. /jš/