Jedním z rozhodujících technických
a bezpečnostních předpokladů
pro další rozvoj jaderné energetiky
u nás i ve světě je včasná
příprava a technicky i provozně
bezchybné fungování úložišť tzv.
jaderného odpadu. Tomuto úkolu
se nevyhneme ani u nás. V dané
etapě se zvažuje několik potenciálních
lokalit pro jeho vybudování
a zároveň se shromažďují nezbytné
prostředky: na speciálně vytvořeném
účtu se už podařilo akumulovat
bezmála 13,5 mld. Kč.
Podle zahraničních propočtů,
vybudovat a vybavit podzemní
úložiště jaderného odpadu přijde na
cca 2 mld. eur. Naposledy to prokázaly
bilance investorů podobných
děl ve finském Eurajoki a v chystaném
švédském Östhammaru. Pokud
vědeckotechnický rozvoj v oboru
nepřijde v horizontu příštích 20-30
let s principálně novým řešením upotřebení
tohoto cenného „odpadu“,
v ČR bude třeba podzemní úložiště
zprovoznit kolem roku 2065. Správa
úložišť radioaktivních odpadů
(SÚRAO) předpokládá, že přijde
na 46,8 mld. Kč (v cenách z roku
1998), což by zhruba odpovídalo
skandinávským projektům.
Výstavba úložiště bude uhrazena
z prostředků shromažďovaných na
jaderném účtu vedeném ministerstvem
financí. Jeho hlavním přispěvatelem
je společnost ČEZ. Z každé
kWh vyrobené v JE Temelín a Dukovany
na něj odvádí 5 haléřů. Jen vloni
tak na účet putovalo 1,36 mld. Kč.
Drobní původci radioaktivního odpadu
přispěli 8,41 mil. Kč. Po připočtení
výnosů z investování (vloni činily
434,7 mil. Kč) tak vzrostl zůstatek na
13,47 miliardy Kč.
Zůstaňme ještě chvíli u čísel: jaderné
bloky v Dukovanech a Temelíně
vloni vygenerovaly 27,2 mld. kWh,
tedy plnou třetinu tuzemské produkce
elektřiny. Spotřebovaly k tomu
necelých 80 t uranového paliva
o objemu 4 m3. Pro srovnání: tepelné
elektrárny na stejnou produkci proudu
spálí přes 27 mil. t hnědého uhlí
(více než polovinu tuzemské těžby)
a do ovzduší vypustí stejné množství
skleníkového plynu CO2 (čtvrtinu
všech současných českých emisí).
Na odsíření se navíc musí použít
více než 2 mil. t vápence a na skládkách
deponovat 6,5 mil. m3 popílku.
Dukovanská elektrárna, která letos
funguje už celé čtvrtstoletí, vyrobila
od spuštění svého I. bloku na 310
mld. kWh proudu a JE Temelín od
zahájení provozu v roce 2000 bezmála
95 mld. kWh.
Co se týká zásob ekonomicky
dostupných jaderných paliv, ty
mohou bez recyklace zčásti vyhořelého
paliva vystačit na 85 let. Poté,
co budou nasazeny tzv. rychlé reaktory,
pak by s recyklací mohly vystačit
dokonce 2500 let. Rekordmanem
je ovšem lithium pro další generaci
fúzních reaktorů. Jeho ověřitelné
zásoby by podle expertů vystačily až
na 46 milionů (!) let.
JAK POSTUPOVALI
SKANDINÁVCI?
JE Olkiluoto, kde se nyní buduje
5. finský reaktorový blok, se raziči
za 6 let dostali do hloubky více než
400 m. Vedle švédské JE Forsmark
začnou podzemní práce v roce 2013.
První kontejnery s použitým palivem
poputují do podzemí v roce
2020. V obou lokalitách ho v žulovém
masivu skončí přes 10 000 t,
tedy více než 500 m3.
Jedna z nejsložitějších etap budování
podzemního úložiště je už
úvodní vyhledání vhodných lokalit.
Švédové s ním začali v polovině 70.
let. Ve finále švédská státní společnost
pro jaderné palivo a odpad SKB
diskutovala s 8 obcemi, které projevily
o tuto stavbu zájem, a samozřejmě
zpracovala studie její realizovatelnosti.
Obyvatelé dvou obcí
(Storumanu a Mal?) záměr nakonec
zamítli. Průzkumné vrty začaly
v roce 2002, a to v okolí Östhammaru
(severně) a Oskarshamnu (jižně) od
Stockholmu. Obě místa se nacházejí
v sousedství jaderných elektráren
a obě vehementně usilovala o to, aby
se stavělo u nich. Nakonec zvítězil
Östhammar poblíž JE Forsmark se
třemi varnými reaktory o celkovém
výkonu 3273 MW – tedy o polovinu
větším než v současné JE Temelín.
Pozoruhodný fakt, že švédské obce
projevily zájem o podzemní úložiště
objasnil předseda Švédské národní
rady pro jaderný odpad a někdejší
starosta nakonec poraženého Oskarshamnu
Torsten Carlsson: „Nejvíc se
osvědčil intenzivní dialog a finanční
pobídky. Právo veta zakotvené
v zákoně zvýšilo důvěru a odpovědnost
regionů a omezilo střety mezi
úřady a veřejností.“
Ve stejném roce jako v Östhammaru
zavezou první kontejnery
s použitým palivem ze svých jaderných
bloků do právě budovaného
trvalého úložiště v Eurajoki rovněž
Finové. I tamější obyvatelé aktivně
usilovali o to, aby vzniklo právě
u nich, v sousedství JE Olkiluoto,
kde se nyní staví III. blok s evropským
tlakovodním reaktorem EPR.
Pou čení pro nás ?
Přistoupit k lidem i k problému
čelem. Technicky a finančně je jeho
řešení jasné. SÚRAO však nemůže
vést dialog s občany osamocené. Po
vzoru jeho partnerů ve Skandinávii
potřebuje aktivní součinnost střídajících
se politických garnitur, a to
jak na úrovni centra, tak regionů.
A také informační podporu. Lidé bez
objektivních, ekonomickou realitu
a techniku respektujících informací
se nemohou rozhodnout seriozně.
Nejlepší obranou proti šíření zkreslujících
fám a nepodložených obav
je otevřená debata, nabídka široké
palety názorů a zkušeností. - To
potvrzují nejenom oba nejnovější
skandinávské příklady, ale i praktické
zkušenosti leadra francouzské
energetiky EdF, když se pustil
na sklonku 20.století do výstavby
moderního úložiště v Aube. /uai/
