V přestávce mezi běžnými komerčními lety z letiště v argentinském městě El Calafate se 2. září letošního roku vznesl ve vleku do vzduchu i elegantní dvoumístný větroň Perlan 2 s rozpětím křídel 25 m. Start se několikrát odkládal, protože počasí nevypadalo příliš příznivě, ale postupně se vyjasnilo a zvedl se vhodný vítr. Stroj podle blogu týmu strávil zhruba hodinu na vlečném laně. Za další hodinu ho stratosférické proudění vyneslo do výšky 20 km (66 tisíc stop). Ještě o pár dnů dříve by to byla výška pro větroň rekordní, ale na konci srpna už jednou Perlan do této hladiny vystoupal. A protože se vše zdálo být v pořádku, nebyl důvod velmi čerstvý rekord nepřekonat. Piloti na chvíli stoupání zastavili, aby ověřili, že vše funguje, jak má, a pak se pustili výše. Další „přestávka“ s kontrolou přišla zhruba o 1 200 m výše, po ní stroj znovu pokračoval ještě o kousek výše. Nakonec výškoměr ukázal maximální dosaženou výšku 76 124 stop, tedy 23 203 m. Údaj z GPS se poměrně výrazně lišil, ten uvádí přesně 74 295 stop, tedy 22 645 m. Na přesnou kalibraci výsledku si budeme muset několik týdnů počkat, ale zdá se téměř jisté, že bezmotorový kluzák překonal v dostupu i notoricky známý špionážní letoun U-2, se kterým v roce 1989 pilot Jerry Hoyt dosáhl výšky 22 475 m. Perlan 2 by přitom neměl ve 23 km ani zdaleka skončit. Příští rok by měly údajně začít lety do výšek kolem 100 tisíc stop, tedy nad 30 km. Autoři doufají, že se jim podaří překonat absolutní mezinárodní rekord ve výšce vodorovného letu, který drží s výkonem 25 929 m špionážní letoun SR-71. Mohl by i překonat ještě lepší výkon 29 524 m, který má ve stejné kategorii na svém kontě bezpilotní letoun NASA Helios. Těžko ovšem překoná rekord v absolutním dostupu sovětského Ye-266 (tj. prototyp MiG-25), který v roce 1973 po balistické křivce vystoupal do 36 240 m. Podobné výšky přitom pro plachtění nejsou příliš vhodným prostředím. Vzduch je tu velmi řídký (v 25 km atmosférický tlak dosahuje zhruba 2 % hodnoty tlaku u hladiny moře) a teploty mohou klesnout až k −70 °C. I proto by Perlan mimo jiné měl sloužit k ověřování některých konceptů pro vývoj strojů schopných se pohybovat v řídké atmosféře Marsu. I tady na Zemi může ovšem Perlan 2 dosáhnout takových výšek jen za velmi specifických podmínek. Lety probíhají v Jižní Americe, v místě, kde nad Andami v důsledku kombinace geografických podmínek a silného větru během tamních zim vznikají extrémně silné stoupavé proudy. V tomto takzvaném vlnovém proudění za jihoamerickým horským hřebenem lze dosahovat výšek, které by za normálních okolností byly pro kluzáky nedosažitelné. Za vlastní i za cizí Projekt Perlan dnes do značné míry financuje společnost Airbus, která je jeho hlavním partnerem, začal ovšem díky prostředkům známého amerického milionáře Steva Fosseta, proslulého například sólovým obletem Země v balónu. Po Fossetově smrti v září 2007 projekt málem skončil, ale nakonec se ho díky darům, komunitnímu financování a nakonec i vstupu Airbusu podařilo dotáhnout až k dnešním rekordům. Všichni jeho účastníci jsou i tak dobrovolníci a po konci stratosférické plachtařské sezony v Argentině se zhruba v polovině září znovu vracejí do „civilu“. Letos už se tedy nejspíše dalších rekordů nedočkáme, fanoušci plachtění si alespoň mohou příštích pár měsíců kochat záběry a fotografiemi z letů, případně přímo letovými daty, která jsou dostupná na stránkách projektu www.perlanproject.cloud. Br idenstine sám ihned dodal, že neví, zda zákon podobný krok vůbec umožňuje, a právě proto má vzniknout poradní skupina k této otázce. NASA se zatím takovému kroku úzkostlivě vyhýbala. Zatím tedy o konkrétních obrysech plánu nevíme vůbec nic, šéf NASA alespoň přiblížil své představy. Například to, že na reklamních aktivitách by se měli podílet i astronauti. Ti dnes jako státní zaměstnanci podle amerických zákonů nemohou během svého působení v NASA v žádné reklamě vystupovat (a nesmějí si vydělávat „bokem“ ani jinak). Agentura NASA svou značku dnes nijak „nemonetizuje“. Oficiální využití loga například podléhá agenturou stanoveným pravidlům (třeba o barvě pozadí), ale veškeré materiály jsou podle federálních předpisů k dispozici uživatelům zdarma. Může podobný krok přinést do rozpočtu NASA smysluplné prostředky? Ve fiskálním roce 2018 rozpočet agentury dosahuje 20 miliard dolarů. Samozřejmě nevíme, jak „reklamní aktivity“ NASA mohou vypadat a jak budou intenzivní, ale máme k dispozici jedno zajímavé nezávislé srovnání. Z amerického federálního rozpočtu placený, ale na NASA nezávislý Science and Technology Policy Institute dospěl k závěru, že komerční provoz stanice na dráze kolem Země by mohl přinést zhruba 0,5 až 1,2 miliardy dolarů ročně. Od provozu vědeckých laboratoří přes filmová práva, prodej upomínkových předmětů až po pobyt turistů atd. Pro zajímavost ještě dodejme, že v době průběhu programu Apollo činil rozpočet NASA zhruba 2,5 % HDP USA. V dnešních relacích by to bylo zcela nereálných 480 miliard dolarů ročně místo stávajících zhruba 20 miliard dolarů.
