Reforma bílých knih

Česká veřejnost už nesnáší výraz reforma a politici přecházejí na jiné názvosloví svých revolučních činů, mezi nimiž se stkví anglosaský termín Bílá kniha. Zdá se rovněž, že v českém prostředí neumíme něco soustavně zkoušet a vylepšovat, ale hned směřujeme na barikády. Pušku a prapor do ruky, ňadro ven. V zájmu pokroku! V současnosti žijeme Bílou knihou reformy školství, upečenou zřejmě ve snaze najít klíč k neefektivnosti a nízké kvalitě školství. Přestože mezi pedagogy koluje nemnoho opravdu vážných slov o příčinách, opakuji příčinách, tohoto stavu, je motivace navrhované Bílé knihy hlavně o otázce: Jsou peníze do školství a vědy vynakládány efektivně? A reforma je na světě, i když stav investic do školství je jedním z nejžalostnějších ukazatelů naší země ve srovnání s EU. Nic naplat, společnost chudne, jednotlivci bohatnou. Je třeba šetřit. Akademické prostředí je složitý organismus, ale tvrdit, že do něj není možné a žádoucí sáhnout je samozřejmě klam. Otázkou například je, kdo vymyslel systém platby za počet studentů. Pokud dnes rektoři tvrdí, že mohou přijmout téměř 50 % mladé populace do svých lavic, je něco opravdu špatně. Je asi zbytečné, aby instalatér měl doktorát z fyziky, i když i takové znám. S nadsázkou můžeme říci, že jsme po privatizaci poslali domů tisíce vysokoškoláků s praxí a nikdo se neptal na efektivitu a plýtvání. Stav vysokého školství opravdu volá do nebe, neboť jsme zemí, která především v technických vědách nedokázala navázat na osvědčené modely propojení škol s průmyslovou praxí. A to i ve srovnání v měřítcích naší ekonomiky, např. Finskem. Je těžké hlásit se k Evropě a vkládat do školství čtvrtinu toho, co země sousední. Je těžké hledat nové, externí financování školství podniky, neboť kde jsou ty silné podniky, které by objednávaly rozsáhlejší výzkum? Úroveň a ekonomika českého národa se vždy v historii odvíjela jen od toho, jak otevřené a kvalitní vzdělání zde panovníci či stát dokázali zorganizovat a legislativně zajistit. Akademický svět, co se týče falše a zbytečnosti funguje (v zahraničí), stejně jako průmysl silnou samoregulací. Podvod a falešné výsledky se hned odhalí konkurencí. Vědecké prostředí se vyvíjelo po staletí a vydává své plody, o tom snad nemůže být pochyb. Chyby bychom tedy měli hledat především v okolním prostředí, legislativě a systému, který nastavují politici. Proč například v Česku vůbec nefunguje rizikový kapitál, který postavil Silicon Valley nebo Nokii (ve Finsku dokonce rizikový kapitál ve státním balíčku)? A hned se nám hlásí jeden student! „Banky (a nejbohatší Čech pan Keller) svorně tvrdí, že dokud nebude v Česku právní prostředí, nikdo sem na výzkum peníze nesvěří.“ Bohužel máte pravdu, studente. Máte za výbornou, ale kdo vás za to pochválí? Leda že by někdo napsal Bílou knihu reformy politických figur našeho panoptika. Jan Baltus