Výhradně politici rozhodnou
v evropských zemích o tom, zda
nastane či nenastane renesance
jaderné energetiky. Veškerá fóra,
konference, prezentace, mediální
výstupy, mají pouze podpořit ty
z nich, kteří se nechali odborníky
přesvědčit, že bez jaderné energetiky
bude v Evropě již poměrně brzy
nedostatek elektřiny a naše zhýčkaná
civilizace se začne hroutit.
Argumentů už byly sneseny stohy
a nelze s nimi dělat nic jiného, než
je v různých podobách opakovat.
Odpůrci jádra mají také svá fóra
a konference. Na rozdíl od těch,
kdo jádro podporují, je však většinou
nenavštěvují evropští ani místní
nejvyšší státníci. Pro svůj odpor
vůči jádru mají také slušnou sbírku
důvodů, které opakovaně prezentují.
Na setkáních
pro i proti se
tedy o ničem
r o z h o d n o u t
nemůže. Je
ovšem zajímavé, že mediálně daleko
víc, než by se dalo čekat, zapůsobilo
zcela prosté zjištění novinářů,
že naprostá většina poslanců, jmenovitě
oslovených, je pro výstavbu
nové jaderné elektrárny. Je to relativně
mnohem víc, než tento poměr
názorů vychází ve výzkumech
veřejného mínění u běžné populace,
i když i tam je podpora jádra
nadpoloviční.
Názor na
jádro je v různých
zemích
Evropy přesto
poměrně
hodně odlišný.
Od vstřícných Francouzů po
zcela odmítavé Rakušany. I proto
Evropská komise dává ruce pryč od
nějakého nařizování. „Není to byznys
Evropské komise, respektujeme
odlišné postoje jednotlivých zemí,“
řekl na jaderném fóru v Praze José
Barroso. Ale neodolal vyjmenovat
výhody jaderné energie včetně
toho, že jde o čistý zdroj z hlediska
emisí CO2.
Patnáct z dvaceti sedmi evropských
zemí nějakou jadernou elektrárnu
má, ale žádné nové se zatím
prakticky nestaví (kromě jedné ve
Finsku a ještě hodně vzdálené ve
Francii).
Jak řekl Václav Bartuška, český
vyslanec pro energetickou bezpečnost
v EU, v deníku E 15: „Evropa
potřebuje týdenní blackout. Aby
maso pochodovalo z mrazáků. Něco
jako povodně, varování…“
Milena Geussová