Reaktory pro Temelín se dochladí i bez elektřiny

Nové typy jaderných reaktorů, které by měly být použity při plánované dostavbě JE Temelín, budou vybaveny systémem, jenž dokáže chladit aktivní zónu reaktoru i při totální ztrátě dodávek proudu pro vlastní provoz elektrárny. Ztráta napájení elektřinou způsobená obří vlnou tsunami byla hlavní příčinou nynějších potíží japonské jaderné elektrárny Fukušima I. Její jaderné bloky vybudované v letech 1967-73 se při katastrofálním zemětřesení spolehlivě automaticky odpojily. Tsunami však zničila elektrické vedení i záložní zdroje, takže čerpadla zajišťující dochlazování aktivní zóny reaktoru zůstala bez proudu. Tak zvanými pasivními bezpečnostními systémy, které fungují i bez vnějšího napájení, jsou vybaveny už nyní budované jaderné bloky. Mají je reaktory AP-1000 z produkce amerického Westinghousu i MIR.1200 ruského Atomenergoprojektu. Jak známo, oba projekty se ucházejí o zakázku na dostavbu Temelína s opcí na další tři bloky v Dukovanech a slovenských Jaslovských Bohunicích. „Systémy pasivní bezpečnosti využívají pro dochlazování přirozenou cirkulaci,“ říká bývalý ředitel JE Temelín František Hezoučký. „U reaktoru AP-1000 pára kondenzuje na stěnách vnitřního ocelového kontejnmentu, který se z vnější strany ochlazuje vzduchem proudícím mezi ním a vnějším kontejnmentem a kondenzát se vrací do reaktoru. Kondenzaci podporuje skrápění vnitřního kontejnmentu ze zásobní nádrže umístěné v horní části kontejnmentu vnějšího. Rusové u reaktoru MIR.1200 zase kondenzují ve speciálních výměnících páru z parogenerátorů a kondenzát používají prostřednictvím části sekundárního okruhu ke stálému odvodu zbytkového tepla z aktivní zóny.“ Oba typy systémů podle Hezoučkého mohou fungovat tak dlouho, než se podaří obnovit dodávky elektřiny. Doplňování vody do výškových nádrží je možné zajistit po třech dnech, kupř. mobilními čerpadly z libovolného přírodního zdroje. „Pasivní systémy fungují bez zásahu zvnějšku a na základě fyzikálních zákonů. V posledních letech se při projektování nových jaderných bloků počítá s daleko většími haváriemi. Dobře navržený a postavený systém na odvod tepla přirozeným prouděním by odolal i vlně tsunami a po jejím opadnutí by dokázal zařízení ochladit,“ dodává Dušan Kobylka, specialista z Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské pražského ČVUT. V případě dosud největších nehod v americké jaderné elektrárně Three Mile Islands v roce 1979 (stupeň 5 podle 7stupňové stupnice MAAE pro hodnocení závažnosti mimořádných událostí a nehod v jaderné energetice) a v ukrajinském Černobylu v roce 1986 (stupeň 7) bylo hlavní příčinou selhání člověka. Konstruktéři jaderných elektráren proto vyvinuli systémy, které tuto hrozbu omezily prakticky na nulu, a to dokonce i v případech, že by obsluha reaktoru chtěla havárii vyvolat úmyslně. Nynější neštěstí v Japonsku, které je zatím hodnoceno stupněm 6, ukázalo, že spíše než selhání člověka, teroristického útoku, či pádu letadla je třeba se obávat řádění živlů. Experti se domnívají, že kdyby v elektrárně Fukušima místo 40 let starých reaktorů stály nejnovější, dokázaly by katastrofálnímu zemětřesení i ničivé tsunami odolat bez vážnějšího poškození a bez jakéhokoliv úniku radiace. /ag/