Mezinárodní vědecký tým s českou účastí ukázal nečekanou dovednost rakovinových buněk. Když je jejich systém pro výrobu energie poškozený, dokážou si neznámo jak „ukrást“ náhradní ze zdravé tkáně. Je to první podobné pozorování vůbec. Z hodin biologie si pamatujeme, že mitochondrie jsou „buněčné elektrárny“, tedy hlavní zdroj energie našich buněk. A všichni víme, že když se motor rozbije, je z toho vážný problém. U lidí tak poškození mitochondrií vede k závažným, neléčitelným onemocněním. Někteří badatelé se proto logicky ptají, proč nepoužít stejného prostředku i k něčemu dobrému. Proč třeba nezacílit na mitochondrie buněk, které v těle působí jen potíže – například rakovinových. V nich mitochondrie pracují trochu jinak než ve zdravých (takže se na ně přece jen trochu „cílit“ dá, aniž bychom zasáhli ty zdravé) a také na vyšší výkon, aby stačily potřebám překotně se množících nádorů, které jsou stále hladové po energii (takže jsou na její nedostatek citlivé). V rámci výzkumu rakoviny jde o poměrně malé a úzké pole, ale v lednu se na něm objevil jeden zajímavý a překvapivý výsledek, pod který se podepsali i Češi. Konkrétně z týmu profesora Jiřího Neužila, který působí napůl na Biotechnologickém ústavu v Praze a na australské Griffith University. V časopise Cell Metabolisme vědci ukazují, že rakovinové buňky dokážou v případě úplného výpadku vlastních „elektráren“ sáhnout do zdravých buněk v okolí a z nich získat nové. Protože mitochondrie obsahují vlastní DNA, rakovina tak podstoupí jakousi genetickou úpravu či léčbu, která opraví jinak neopravitelnou chybu. Jak to vědci zjistili? Vytvořili rakovinové buňky s vážně poškozenými mitochondriemi, kterými pak nakazili myši. Upravené nádorové buňky s poškozenými mitochondriemi se na začátku chovaly podle předpokladů a rakovina byla hodně oslabená. Ale postupně začala „prospívat“. Jak? Nově rostoucí nádory analyzovali, zjistili, že obsahují zdravé mitochondrie. A protože tato buněčná tělíska mají vlastní DNA, vědci snadno dokázali, že nejde o původní mitochondrie, ale o tělíska od zdravých buněk v okolí. Něco takového – tedy přenos genetického materiálu z jedné dospělé buňky do druhé – v tkáni živých zvířat nikdo zatím nepozoroval (ve zkumavce, tedy in vitro, už ano). Ne, že by v přírodě byla taková výměna zcela neobvyklá – bakterie si podobně vyměňují geny (tzv. horizontálním přenosem) zcela běžně. U zvířat či rostlin jsme ale nikdy nic takového přímo neviděli. Na druhou stranu, pohled do DNA „vyšších“ živočichů napovídá, že k přenosům celých úseků v minulosti došlo, a dnes realizované genetické modifikace (GMO plodiny atp.) jsou zatím jen slabým odvarem evoluce. Ale přímo pozorování takového jevu (byť jen mezi mitochondriemi) je samozřejmě průkaznější než dohady. Výzkum je ale jen na začátku. Vědci například nevědí, jak k přenosu DNA dochází. Další velkou otázkou je, jak často k takovému ději dochází, a jak je v růstu rakovin důležitý. Možná by se dala tato výměna přerušit, a tím růst nemoci zpomalit či zastavit. Nebo se naopak může ukázat, že nádory kradou mitochondrie velmi účinně, a i proto jsou rakoviny tak odolné. Jednoduše řečeno, na spekulace o léčbách a možných přínosech objevu je příliš brzy. Zatím jde „jen“ o pozorování velmi zajímavého jevu, který nám z velké části zůstává utajen. Co z něj bude dále, je v tuhle chvíli skryté v neznámu.
