Obrat se nekoná. Rakousko
podobně jako většina ostatních
zemí Evropské unie mělo trvale
snižovat emise skleníkových plynů.
V porovnání s referenčním rokem
1990 se však k dnešnímu dni zvýšily
o 36 procent, tedy o více než
22 milionů tun ekvivalentu CO2 ročně. Právě zveřejněná zpráva
Účetního dvora a Úřadu pro životní
prostředí dokládá, že země tyto
cíle, k nimž se zavázalo podpisem
protokolu z Kjóta, nesplní.
„Existuje však náznak naděje,“
prohlásil vpředvečer dubnové
vrcholné schůzky ke klimatu
kancléř Alfred Gusenbauer. Naděje
totiž umírá poslední – jinak hrozí
sankce, upozornil ministr životního
prostředí Josef Pröll. Vykřesat ji lze
především opatřeními v dopravě,
na kterou připadá rozhodující část
zvýšených emisí. Proto by se mělo
úspěšně dovést do cíle zavádění první
generace biopaliv, jež pak může
urychlit další výzkum. Navíc další
pokolení biopaliv už nebudou vyvolávat
současné problémy, připomněl
Pröll podle listu Die Presse.
Naráží však na ostrou kritiku motoristů
reprezentovaných autokluby.
Stěžují si, že už tak jsou pohonné
hmoty drahé a zvyšování podílu
přimíchávaných biosložek je ještě
prodraží. Navíc je zcela pochybné,
zda Rakousko dokáže vyprodukovat
dostatek potřebného metylesteru
řepkového oleje (MEŘO) a biolihu,
které mají nahrazovat část motorové
nafty či benzínu. Dovoz bude naprosto
nezbytný a pohonné hmoty ještě
zdraží stoupající světová poptávka
po těchto produktech.
Obdobně si země stojí s emisemi
skleníkových plynů. Část
z množství, o které překračuje kjótské
limity, kryje dovozem emisních
povolenek. Původně se počítalo
s tím, že jich nakoupí na sedm milionů
tun, na což se počítalo s 289
miliony eur. Nyní se však ukazuje,
že potřeba je o další dva milióny
tun větší, jejichž získání představuje
přes 80 milionů eur navíc.
Stále však zbývá plných 13,3
milionu tun, o které by se měly
emise snížit reálnými úsporami. Jak
budou vypadat? To neví ani Pröll.
Šetřit se dá třeba ve vytápění, to
je však běh na velice dlouhou trať.
Totéž platí o průmyslu, který má
v dobách vyostřené globální konkurence
trochu jiné starosti. Zbývá
energetika.
Domácí výrobu elektřiny už dnes
zhruba z jedné třetiny kryjí tepelné
zdroje produkující ve velkém CO
Poptávka po proudu trvale stoupá
a elegantní řešení, jak je Rakousko
uplatňuje už od roku 2001, že
ho totiž stále více, v současnosti
až desetinu spotřeby, dováží (takže
emise zůstávají v zahraničí), naráží
na nepřekonatelné meze. Výstavba
desítky plynových zdrojů o celkovém
výkonu přes 4000 MW naplánovaná
na nejbližších sedm let dále
zvýší emise i závislost na dovozu
paliva ze zahraničí.(kp)