„Volit můžeme pouze mezi vodními
a jadernými zdroji,“ upozorňuje
čelný představitel rakouské
Hospodářské komory Wolfgang
Welser. Oficiální rakouská politika
zásadně odmítající jadernou
energetiku se u něj nesetkává
s velkým pochopením. „Rakousko
není vhodné pro razantní rozvoj
solární nebo větrné energetiky,“
uvedl.
„Musíme urychlit výstavbu
nových vodních elektráren,“ zdůrazňuje.
Aby se však vůbec začal
realizovat strategický plán ministerstva
hospodářství, musí se jednat
rychle, jinak se Rakousko jaderné
energetice nevyhne. Podíl vodních
zdrojů na celkové výrobě elektřiny
totiž trvale klesá: v roce 1990
činil 56,7 procenta, nyní se snížil
až na 43,7 procenta. Za vzor by si
Rakušané měli podle Welsera vzít
Norsko: „Máme stejné podmínky
a vodní potenciál, a oni se díky
jeho využití obejdou bez atomové
energetiky.“
V současné době Rakousko
dováží téměř sedm miliard kilowatthodin
elektřiny a kryje tak
deset procent její domácí spotřeby.
„Tvrdíme sice, že jsme bezjadernou
zemí, avšak dovážíme atomový
proud a neobejdeme se bez něj,“
dodává Welser a varuje před rostoucí
závislostí na importu proudu.
Byrokratické překážky Bruselu
a nekonečná schvalovací řízení pro
vodní zdroje jen urychlují cestu k atomovým
zdrojům. Často trvá až 25
roků, než se investoři dočkají povolení
– což zničí do písmene každého.
Rakousko ztrácí na výrobě
proudu kvůli striktnímu dodržování
evropského
právního rámce dvě
miliardy kilowatthodin
ročně, spočítal
ministr hospodářství
Martin Bartenstein.
Slíbil, že společně
s rakouskými zeměmi
upraví podmínky
pro budování vodní
energetiky tak, aby
nebrzdily její rozvoj.
Do roku 2020 má její
produkce v Rakousku
stoupnout o sedm
miliard kWh; vyžádá
si to investice ve výši
8,4 miliardy eur, uzavírá
vídeňský hospodářský
deník WirtschaftsBlatt.(kp)
