Zakladatel a stále významný spolumajitel internetového obchodu Amazon Jeff Bezos sice některé sklady se zbožím otevřel veřejnosti, ale pokud nemusí, raději zřejmě pracuje za zavřenými dveřmi. Tak tomu je alespoň v případě jeho „srdcového“ projektu, kterým je raketové nosiče vyvíjející malá společnost Blue Origin. Relativně málo známá a velmi nenápadná firma funguje už od roku 2014, sídlí na Bezosově ohromném texaském ranči s připojeným soukromým kosmodromem (jinak se to nazvat nedá) a dlouhodobě vyvíjí koncept vícenásobně použitelného kosmického dopravního prostředku. V podstatě se má jednat o raketu, která by vertikálně vzlétla, vynesla svůj náklad a poté znovu vertikálně přistála hlavně s pomocí svých raketových motorů. Každému je asi jasné, že jde o velmi nadějný krok směrem k vícenásobně použitelným raketám, které by mohly zajímavě zlevnit dopravu na oběžnou dráhu. Raketové palivo je velmi levné, alespoň tedy ve srovnání se stavbou samotných raket – náklady na ně tvoří jen procenta z celkové ceny startů. Ve skutečnosti sice nepochybně úspory z různých důvodů nebudou tak dramatické, ale opakovaně použitelné raketové stupně, které by měly po použití přistát a nechat se znovu použít, jsou dnes považovány za jeden z nejnadějnějších způsobů, jak dosáhnout většího zlevnění vesmírného cestování. Zcela nové typy pohonů jsou v nedohlednu a chemické motory radikálně účinnější být nemohou. Z čistého nebe Blue Origin je na informace o svých úspěších skoupá, ale bylo jasné, že vývoj pokračuje a společnost uskutečnila už celou řadu zkoušek různých demonstračních a prototypových strojů (včetně alespoň jedné havárie ve vzduchu). Jak je ale jejím zvykem, tiskové prohlášení z 23. listopadu 2015 přišlo zcela nečekaně: Blue Origin je prvním týmem, který dokázal dostat raketový nosič s nákladem za hranici vesmíru 100 kilometrů nad zemí, a pak ho nechat bez poškození přistát znovu do vertikální polohy na určeném místě. Jeff Bezos o tom svět informoval svým vůbec prvním tweetem. Řekněme ovšem rovnou, že parametry letu byly zvoleny tak, aby se Blue Origin mohl pochlubit rekordem a přitom si nekladl zbytečně vysoké cíle (i když podle toho, co je známo o Bezosovi, jeho konečné cíle malé asi nebudou). Stroj nazvaný New Shepard (Shepard je pastýř, ale ve skutečnosti jde o poctu prvnímu americkému kosmonautovi Alanu Shepardovi) vynesl maketu kabiny pro posádku do výšky 100 535 metrů (tedy jen pár set metrů nad mezinárodně uznávanou, ale zcela umělou hranici vesmíru ve výšce 100 kilometrů). Ve vzduchu tedy stroj strávil pouze pár minut a dosáhl přitom maximální rychlosti „jen“ 3,72 Machu. Zatímco náklad – tedy maketa modulu pro posádku – se k zemi snesl na padácích, samotný raketový stupeň pokračoval k zemi volným pádem. Pomocí aerodynamických brzd se zpomalil na rychlost zhruba 620 km/h ve výšce 1492 metrů. V tu chvíli se sepnuly motory, které stupeň zpomalily postupně na přistávací rychlost 7 km/h. Tou pak stupeň sestoupil posledních 30 metrů. Nedá se zpochybňovat, že Blue Origin zvládl poměrně obtížný úkol, ale jeho stroj má k prakticky použitelnému nosiči na oběžnou dráhu dosti daleko. Je to jen malý stroj s jediným raketovým stupněm určený v podstatě jen na turistické výlety za oficiální hranici vesmíru – podobně asi jako známější stroj společnosti Virgin Galactic, jenž letos v létě havaroval. To je příliš málo, než aby vynesené objekty oběhly Zemi. Jiné než turistické využití stroje je tedy velmi nepravděpodobné. Satelity se obvykle dopravují mnohem výše (i ISS ve zhruba 400 kilometrech je velmi nízko), v krajních případech až do výšek kolem 36 kilometrů (třeba telekomunikační satelity na geostacionární dráze). A to malá Bezosova raketa rozhodně nezvládne. Na to také na Twitteru hned upozornil (tedy po předchozí gratulaci) i majitel konkurenční firmy SpaceX, Elon Musk. Upozornil na to, že energie nutná k vynesení na vysokou oběžnou dráhu se zvyšuje s druhou mocninou rychlosti. V podstatě říká, že k dosažení geostacionární dráhy v 36 000 km je zapotřebí 100krát více energie než k dosažení dráhy suborbitální, po které se pohyboval New Shepard (mimochodem, Shepard při svém prvním letu uskutečnil právě podobný suborbitální let jako New Shepard, při kterém ani neobletěl celou zem, jen se dostal nad 100 km). Musk se do diskuse pustil nejen proto, že je na Twitteru proslule aktivní. Firma SpaceX, které šéfuje, se tak pokouší o řízené vertikální přistání motorového stupně, a zatím třikrát neuspěla. Na rozdíl od Blue Origin už funguje jako dopravní společnost, vozí na oběžnou dráhu satelity či náklad pro ISS. Vertikální přistání předvedla už se svým demonstračním strojem Grasshopper, ale v současné době se ho snaží už zvládnout s prvním stupněm své skutečně dopravní rakety Falcon. Muskův tým se tak musí potýkat s mnohem většími hmotnostmi a rychlostmi, a jeho úkol je tedy nepochybně náročnější – navíc ještě o to, že Falcon má přistávat na plovoucí mořskou plošinu. Případný úspěch SpaceX by tedy měl alespoň v krátkodobém měřítku na kosmonautiku určitě podstatně větší praktický dopad než zajímavý a nečekaný výkon tichých pracantů z Texasu. Událost ovšem jen dokládá, že Blue Origin si ovšem postupně získává pozornost a také úspěchy. Tím největším je zakázka na výrobu raketových motorů BE-4 vlastní konstrukce, které má firma dodávat pro americké rakety Atlas V (ty zatím používají ruské RD-180, ale to je problematické partnerství – třeba proto, že Atlasy pracují i pro americké ozbrojené síly). Což asi není špatně, kosmické dopravě jako celku konkurence navíc nejspíše neublíží.
