Radikální úspory tepla ve vytápění průmyslových hal

V současné době se věnuje velká pozornost netradičním zdrojům výroby energií. Přitom existuje oblast, kde se dá dosáhnout podstatně většího efektu: místo dalších energetických zdrojů – radikální snížení spotřeb. V dobách plánovaného hospodářství se poměrně velká péče věnovala rozvoji teplárenských soustav. Jako palivo v nich dominuje uhlí. Byly založeny velké tepelně technické systémy s připojením bytových lokalit, občanské vybavenosti i průmyslových závodů. Bylo naprosto samozřejmé, že v těchto lokalitách se pro vytápění nevyužívaly jiné druhy paliv. Při přechodu na tržní hospodářství a exploataci plynu v přímotopných plynových spotřebičích (infračervené plynové zářiče a teplovzdušné plynové jednotky) došlo ve vytápění průmyslových hal ke snížení spotřeb tepelné energie o 25 - 30 % oproti tradičnímu vytápění teplovzdušnými jednotkami připojených na CZT. Někteří noví investoři upřednostňují (a to i v lokalitách zásobovaných ze zdrojů CZT) přechod na plyn. Tato varianta je z pohledu celkové koncepce zásobování energiemi velice nevýhodná. Spíše je na místě věnovat se takovým řešením, která umožní v maximální míře využít teplárenské soustavy vybudované velkými náklady. Cesta k radikálnímu snížení spotřeby tepelné energie pro vytápění průmyslových hal v lokalitách zásobovaných z CZT existuje. Málo kdo ví, že jednou takovou otopnou soustavou představují zavěšené sálavé panely ohřívané horkou vodou přímo z primární sítě. Dotyčná soustava byla vyvinuta za přispění Československé akademie věd (dr. Jaromír Cihelka) v 50. letech 20. století. Západní státy se připojily k využívání tohoto principu vytápění podstatně později. Tehdy proklamované úspory tepla 20 – 25 % oproti vytápění teplovzdušnému jsou už dnes (díky trvalému vývoji spotřeby tepla) nižší o 35 – 40 %.Tyto hodnoty jsou srovnatelné s infračervenými plynovými zářiči. Sálavé panely mají oproti teplovzdušným soupravám i infračerveným zářičům další přednost: téměř odpadají poruchová místa u jednotlivých spotřebičů. Navíc jsou takřka bezobslužné. Jediné negativum je poněkud vyšší pořizovací cena, kterou ovlivňuje teplota média ze soustavy CZT. Čím vyšší teplota, tím nižší pořizovací náklady. Je proto výhodné napojovat panely přímo na primární teplárenské sítě. Zvýšené náklady se vracejí do 2 - 4 let. Obavy teplárenských společností z velkých množství armatur, a tím poruchových míst odpadají, jsou-li používány ejektorové bloky pro řízení spotřeby tepla. Je to jediná skupina armatur v jedné výrobní lodi – jednoduché, lehce přístupné. A nyní zpět k úvodní zmínce o alternativních zdrojích výroby energií. Na tuto aktivitu jsou věnovány různé druhy dotací. Nebylo by vhodné zaměřit se rovněž na dotování rozdílu pořizovacích nákladů při realizaci hospodárných otopných soustav v lokalitách s CZT, a tím v maximální míře využít již vybudované investice? Tento námět předkládám s cílem dosáhnout smysluplného řešení v zásobování teplem, a to jak s ohledem na podstatné snížení spotřeb energií, tak na ovlivnění životního prostředí. Jako výrobce a dodavatel sálavých panelů, infračervených plynových zářičů i přímotopných plynových jednotek se denně setkávám s uvedenou problematikou. ING. MIROSLAV KOTRBATÝ