Působí konkurence v telekomunikacích?

Do začátku osmé dekády minulého století byly telekomunikace Evropě vesměs státními podniky. V té době se na základě tlaku MMF začalo v EU s přípravou privatizace tohoto lukrativního sektoru podnikání s vysokou dynamikou růstu. V roce 2005 jeho obrat dosáhl 273 mld. a investice 45 mld. eur. V Evropě působí 214 společností nabízejících služby mobilní telefonie. Nicméně, v období 90. let byl postup privatizace velmi pomalý. Po snížení cen zhruba o 40 %, prosazeném obvykle těsně před privatizací reprezentanty státu ve vedoucích orgánech telekomunikačních společností, se pokles cen zastavil. Po privatizaci začali operátoři dokonce ceny zvyšovat. Ale i v mobilní telefonii, kde existuje silně konkurenční prostředí, je rozpětí mezi nejnižšími a nejvyššími tarify zhruba 1 5. Tuto situace vyvolala stížnosti USA i v Evropském parlamentu a Evropská komise zpracovala sérii směrnic pro regulační rámec telekomunikací v EU. Byly vydány roce 2002 a v platnost vstupovaly od července 2003 v EU-15 a od května 2004 v nových členských státech. Nyní probíhá revize jejich působení. Podle údajů Evropské komise, zveřejněných v lednu 2006, zhruba polovinu z obratu 273 mld. eur, dosaženého v telekomunikačním sektoru v roce 2005, vytvořili noví operátoři. Počet širokopásmových linek vzrostl v roce 2005 o 57 % a je jich v provozu téměř 53 mil. Z toho polovinu provozují nově příchozí operátoři. V mobilní telefonii probíhá rychlá modernizace, v druhé generaci je 79 sítí, ale ve třetí generaci již 58 sítí. Tato optimistická čísla neznamenají, že nováčci mají snadný vstup na trh. Například v Německu to mají velmi obtížné, a jen o málo snazší je to v Británii, kde začali s privatizací jako jedni z prvních. Dlouho se liberalizaci trhu bránila Francie, ale po změně legislativy se poměrně dobře rozvíjí trh širokopásmových spojení. Podle teoretiků liberální ekonomiky konkurence působí na snižovaní cen. To snad platí na abstraktních trzích popsaných Adamem Smithem, ale nikoliv na trzích ovládaných přirozenými monopoly. Ačkoliv na telekomunikačních trzích podnikají stovky subjektů, od roku 1996 do roku 2005 klesly ceny pro koncové účastníky v průměru pouze o 35 %. Dochází k paradoxům, že mezinárodní spojení je levnější než vnitrostátní. Složitost tarifních systémů působí, že pro zákazníka je velmi obtížné zjistit, kdo nabízí nižší cenu. Jen 8 % telefonních účastníků v EU má v současné době možnost volby připojení k telefonní síti. V takových podmínkách skutečná hospodářská soutěž nevznikne. V Británii se snaží tuto situaci řešit reorganizací. Britský Telecom (BT) oddělil řízení infrastruktury, tedy sítí, do samostatné organizace Openreach.. Ta má podporovat maloprodejní aktivity všech operátorů a zajistit všem, včetně BT, stejné podmínky k přístupu do sítí. To by mohlo působit na vznik reálné soutěže ve vztahu ke konečnému zákazníkovi. Ilsa Godlovičová z Evropské asociace pro konkurenci v telekomunikacích (ECTA) považuje britské opatření za krok správným směrem. Pokud jde o záměr EU, vyhlášený v červnu tohoto roku komisařkou Redingovou, všeobecně omezovat regulaci, ECTA omezování regulace podporuje, ale varuje před uspěcháním. Když se oslabí regulace na úrovni cen pro koncového účastníka, tradiční hráči na trhu získají relativní volnost v tvorbě cen, a pokusí se získat znovu postavení, v němž mohou využít své dominace. Proti novým konkurentům vstupujícím na trh podniknou vše možné, aby je z trhu vytlačili, anebo jim aspoň účinně bránili v ovlivňování cen.