Mezinárodní strojírenský veletrh v Brně skončil letos provázen obvyklým nezájmem médií o skutečný stav průmyslu a jeho úspěchy. Politici vyslovili uklidňující čísla exportu, který umně zakrývají skutečnost, že je tvořen převážně aktivitami zahraničních výrobců u nás a nereflektuje problémy českého průmyslu. Je tu mnoho rozporů, neboť například výrobci obráběcích a tvářecích strojů se dostávají v exportu před rok 2008, zatímco prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Jaroslav Hanák konstatoval, že bude ještě trvat nějaký pátek, než se český průmysl vymaní z recese. Bohužel nikdo nedefinuje, proč tomu tak je, i když vysvětlení je nasnadě. Ing. Petr Zemánek, ředitel SST, míní, že exportní a inovační úspěch výrobců obráběcích strojů spočívá v obrovské přizpůsobivosti, tedy zákaznickém pojetí strojů. V některých případech jde až o 80% přizpůsobení, což se rovná téměř jednoúčelovému stroji – řečeno trochu nadneseně. Navíc je zde obrovská snaha výrobců vyjít vstříc potřebám trhu. Podíváme-li se na exponáty TOS Kuřim, Varnsdorf či TOSHULIN, Tajmac-ZPS nebo Týc či Fermat, vidíme, že jdou s nabídkou vstříc potřebám světového trhu. Naproti tomu velká část těžkého průmyslu, zvyklá spíše na přihrávání státních zakázek, tak neučinila. Je úplným paradoxem, že předseda vlády ve své kritice údajného kažení exportních snah (grafy a fakta ukazují, že pobyt dalajlámy v Praze neměl nikdy dopad na zahraniční obchod) a kritice OZE, tedy obnovitelných zdrojů energie, zřejmě vůbec netušil, že mnoho výrobců obráběcích a tvářecích strojů žilo a žije z dodávek výrobcům větrných elektráren, jejichž produkce ve světě neustále narůstá. Kdo vlastně vyvolává impulzy inovací, a tím i vývoj trhu? IMPULZY INOVACÍ Proč vznikla potřeba kopírovacích NC frézek, které byly předzvěstí CNC řízených strojů? Automobilový průmysl potřeboval výrobu složitějších tvarů karosérií, a tím i forem na jejich lisování. Tehdy jsme ještě světovému vývoji stačili, viz výstava kopírovací NC frézky na EXPO Montreal 1967. Pak nastoupilo digitální řízení, kterému jsme nestačili. Dnešním hlavním požadavkem na obráběcí stroje je schopnost provádět více operací na jedno upnutí, tedy frézovat, soustružit anebo ještě brousit a opracovat povrch, aniž je zapotřebí s hmotným obrobkem manipulovat. Tyto základní funkce jsou doplněny elektronickým vybavením – regulací vibrací, teplot či odchylek. Přesnost je podmínkou, stejně jako CNC řízení. Tomu všemu se čeští výrobci dokázali přizpůsobit. Především proto, že jsou to výrobci sofistikovaných zařízení, kteří musí být vybaveni škálou vysoce kvalifikovaných odborníků. Přidá-li se k tomu oprášení kontaktů na prodejce v zahraničí, kde jsme působili, je zde na úspěch zaděláno. Není žádným tajemstvím, že jedním z největších odběratelů obráběcích strojů je právě energetika, výroba kolejových vozidel, vojenská výroba (která patří bohužel k hlavním inovačním iniciátorům) a letecký průmysl. A samozřejmě automobilový průmysl, s nímž byl trh obráběcích strojů donedávna spojen takřka pupeční šňůrou, k níž přibyla právě tepna energetiky a v ní, paradoxně, výroba OZE. Vzhledem k MSV Brno a skutečnosti, že letošní ročník byl i rokem IMT, tedy specializované výstavy obráběcích strojů, ukázal veletrh, kromě zveřejnění výsledků exportu, strašně málo. A snad jen díky prezidentu SST Ing. Janu Rýdlovi byla zdůrazněna úloha Výzkumného centra pro strojírenskou a výrobní techniku a technologii a jméno prof. Ing. Jaromíra Houši, SCc. „Bez činnosti tohoto centra,“ řekl Ing. Jan Rýdl, „bychom nebyli tam, kde jsme.“ Je zajímavé, že jeden z mála zachráněných výzkumných ústavů minulosti, VÚTS Liberec, patří dnes mezi největší dodavatele inovačních řešení i pro průmysl obráběcích strojů. Tím se nabízí otevřít debatu o úloze výzkumu a vývoje, který byl v ČR kvůli privatizaci doslova podtržen, ale pro tuto chvíli odolejme pokušení si zavzpomínat. PROMARNĚNÁ ENERGETIKA Přesto se tomu vzpomínání asi nevyhneme, chceme-li hovořit o impulzech inovací, které jsme sledovali na MSV Brno 2012. Jedním z oceněných exponátů byl kotel pro elektrárnu Tušimice II. Jeho technické řešení má otevřít Vítkovicím znovu cestu na trhy v tomto oboru, tedy výrobě energetických kotlů. Opět, paradoxně, tuto expozici navštívil čelný politik, aby se obdivoval i exponátu oboru, jenž byl těžce poznamenán politikou. Donedávna jsme byli jednou z mála zemí, která uměla realizovat energetické bloky klasické energetiky. Historie zlatých medailí dokonce dokazuje, že jsme se pokoušeli vyrobit i plynovou turbínu! Pustili jsme se dokonce do stavby jaderných elektráren a vyrobili jsme pro ně klíčové komponenty. To představovalo nesmírné inovační impulzy pro český průmysl, který se musel vyrovnat s novými technologiemi, materiály, jejich opracováním a někdy i náhradní výrobou vynucenou embargem. Kdo si dnes vzpomene například na nesmírné úsilí Královopolské strojírny při výrobě chladicích a parogenerátorových výměníků, kdo na výrobu různých typů trubek pro generátory v JE? Bohužel, je to minulost. I z těchto impulzů těžily desítky podniků a nové požadavky na jednu technologii vyvolaly potřeby vývoje dalších, pomocných technologií. Čeští technici našli dokonce odvahu protestovat proti zjednodušujícím sovětským řešením a vylepšit je. Česká energetika se zmítá v křečích nerozhodnosti, přičemž již léta známé limity zásob, těžby, ale i ekologických aspektů spalování nekvalitního uhlí jsou násobeny těžko uvěřitelnými spory o obchodní podmínky po privatizaci. Politici odhodili po roce 1990 technickou podstatu energetiky a pod dojmem liberalizace, která vyřeší vše a prudce zlevní cenu elektřiny, jsme dnes v situaci, kdy ministr průmyslu žádá po státu garance ceny elektrické energie (platily by je občané) z jádra pro případ (?), že by cena po výstavbě nových jaderných bloků poklesla. Je to takřka neuvěřitelný kolaps teologie otevřeného trhu! Jeden z největších inovačních impulzů českého strojírenství, který mohl dnes nésti ovoce v mnoha odvětvích průmyslu, energetika, byl zmařen. OZE nejsou hlavním problémem české energetiky. Byl-li exponát vítkovického kotle jediným v tomto oboru, dokazuje to, že těžké strojírenství bude opravdu ještě dlouho, jak naznačil prezident Svazu průmyslu a dopravy, hledat cestu k prosperitě. Inovačních impulzů v této branži je uvnitř země velmi málo a ještě vlastně spíše brzdících. STÁT NEŘÍDÍ VYSOKÉ ŠKOLY? Jakékoli inovační impulzy, které s sebou přináší rozvoj civilizace, mohou realizovat jen vzdělaní lidé. Jejich nedostatek je dnes dle průmyslu znatelný, až kritický. Hledá se viník. Předseda vlády na sněmu svazu průmyslu předal tento problém k řešení rektorovi ČVUT s poznámkou, že školy vláda neřídí, neb jsou samostatnými právními subjekty. „Vyjma financování,“ tedy nejpodstatnějšího nástroje. Po léta víme všichni, že objem prostředků na výuku studenta technického směru (s přihlédnutím na ovládání nákladných a složitých technologií) byl podhodnocen a bude podhodnocen i v následujícím období. Po léta víme, že učňovské a střední technické školství bylo silně podceněno, po léta víme, že právě finanční prostředky nedovolovaly na vysokých školách otevřít programy výzkumu, jež by přitáhly zahraniční odborníky. Mnoho finančních prostředků bylo státem vyplýtváno na otevření soukromých vysokých škol, které se podílejí na technickém vývoji jen 2 %, ačkoli již jejich počet překračuje univerzity státní. Jak může jakýkoli rektor na otázku po kvalifikaci nových technických sil odpovědět? Ano, letos bylo řečeno, že rozvoj průmyslu (tedy nikoli přeindustrializace, jak jsme slyšeli ještě před lety) zajistí rozvoj české společnosti. To je obrovský obrat od období, kdy noví zaměstnavatelé lehkomyslně propouštěli odborníky, neboť často ani netušili, k čemu v podniku jsou. Česká věda a výzkum jsou ve vysokém ohrožení (viz kritická situace v rozpočtu a zvláště v kapitole prostředků na provoz technických inovačních center a pokuta EU v kapitole inovačních podpor) a útoky na existenci Akademie věd ČR mají opět najít nepřítele jinde, než je. Předstíraný optimismus nic nezachrání. Hlavní hostitel MSV dokonce pokáral moderátorku galavečera za to, že coby pracovnice ekonomické redakce ČT před několika dny ohlásila propad české ekonomiky o 1,5 %, zatímco on vidí jen pozitiva. Ano, prožíváme zřejmě krizi, již některé obory strojírenství nepociťují, neboť se zařídily po svém. Udržely si vysokou míru inovativnosti a přizpůsobivosti, zajistily si vlastní učňovské kapacity a vyhledávají nadané studenty vysokých škol, aby je zapracovaly a nabídly práci, která jim umožňuje sledovat zahraniční trendy a reagovat na ně. Vyrostly i osobnosti z řad podnikatelů, které jsou jako v minulosti vysoce respektovány pro svoji tvořivost a schopnost nabídnout tisícům lidí práci. Ale jak je často citováno podle Tomáše Bati, jednoho z velikánů tvořivých podnikatelů, je stále zřejmější, že toto není krize hospodářská, ale krize důvěry, v našem případě především důvěry v odborné řízení společnosti. Jan Baltus
