První revitalizovaný objekt NKP v Dolní oblasti Vítkovic před otevřením

Na reaktivaci tří klíčových objektů národní kulturní památky v historické hutní části Vítkovic – vysoké pece, plynojemu a VI. ústředny, zapsaných do fondů Evropského kulturního dědictví, jsou čerpány prostředky z půlmiliardové dotace Ministerstva kultury ČR. Tyto finance však nestačí a další potřebné peníze plynou zejména z provozních příspěvků společnosti VÍTKOVICE MACHINERY GROUP a dalších členů i partnerů zájmového Sdružení Dolní oblast Vítkovice. Jen tak lze plnit vizi Nových Vítkovic generálního ředitele společnosti VMG Jana Světlíka, jeho spolupracovníků a dalších nadšenců tohoto projektu, který nemá v Evropě a snad i nikde jinde ve světě obdobu. VÝJIMEČNOST PRVNÍHO OBJEKTU Prvním objektem v Dolní oblasti Vítkovic, který bude zanedlouho otevřen návštěvníkům po rekonstrukci a revitalizaci, je vysoká pec č. 1. Jde o hutní agregát stojící téměř ve stejném místě, v němž byla v roce 1872 postavena první pec skotského typu ve Vítkovicích, v místě vzdáleném o několik stovek metrů severněji, než byly postaveny vysoké pece belgického typu v Rudolfově huti. Zatímco belgické a skotské pece vznikly ve Vítkovicích v průběhu 19. století pod vlivem anglické průmyslové revoluce, další vývojový typ vysokých pecí na přelomu nového století vycházel z amerických vzorů a zkušeností. PEC PODLE AMERICKÝCH VZORŮ Počátkem 20. století byla ve Vítkovicích zahájena éra vysokých pecí novějšího typu, které měly řadu moderních konstrukčních prvků převzatých z Ameriky – šikmé skipové parní výtahy pro dopravu surovin na sazebnu pece nahradily dřívější svislé výtahy a uzávěry sazebny typu Brown s otočnou rozdělovací násypkou omezovaly výron plynu do ovzduší. Umožnily rozdělovat vysokopecní vsázku v šachtě pece a lépe řídit průběh vysokopecního procesu. Nejnamáhavější části pece jsou chlazeny vnitřními vodními chladnicemi, takže opotřebení žáruvzdorné vyzdívky již není tak intenzivní. Vyšší tlak dmychaného větru do pece z výkonnějších dmychadel , ohřátý v ohřívačích na 800 °C a větší počet výfučen umožňuje zvýšit výkon pece. Novodobá historie VP č.1 postavené podle amerických vzorů začíná 11. května roku 1911. V průběhu následujících desetiletí je pec a její příslušenství postupně rekonstruovaná a mechanizovaná. Těžké a namáhavé ruční práce v zavážení pece ubývá a na odlévárně pece se tavičům ulehčuje manipulace s tekutým železem a struskou při odpichu. Zvyšuje se užitečný objem pece z původních 300 m3 na dvojnásobek a její denní výkon stoupá z původních 150 t železa až na 1000 tun. Velikostí užitečného objemu se 1. VP řadila spíše k menším pecím, avšak byla schopna vyrábět rozsáhlý sortiment surových želez – ocelárenská železa všech druhů, slévárenská železa všech jakostí a také ferroslitiny – ferromangan a ferrosilicium. KONEC MODERNÍ PECE VÍTKOVICKÉ KONSTRUKCE Poslední rekonstrukce pece probíhá v roce 1988 a nikdo ještě netuší, že bude za 10 let zastavena do trvalého klidu. Proto byla rozsáhle modernizována. Zavážení pece surovinami se změnilo tak, že se obešlo bez lidské obsluhy a dokonale byly odprášeny všechny surovinové dopravní cesty, aby vyhověly nejpřísnějším předpisům pro čistotu ovzduší. Samotná pec byla umístěna do nové ocelové konstrukce, její užitečný objem se zvýšil na 740 m3, takže denní výkon vzrostl na 1500 tun vytaveného železa. Do rekonstrukce a modernizace pece je vložena veškerá invence a šikovnost vítkovických projektantů, konstruktérů a techniků a byla připravena tavit surové železo ekologicky. Výrobní sortiment pece vycházel počátkem 90. let z potřeb trhu a rozšířil se o nové druhy speciálních surových želez s nízkým obsahem fosforu, síry a škodlivých stopových prvků jako chrom, nikl, arzén, antimon a dalších. Tato speciální surová železa, pojmenovaná příznačně jako tržní, se používala zejména k výrobě velmi namáhaných litinových dílů automobilových a leteckých motorů. Zájem o toto surové železo, přicházející tenkrát ze všech koutů Evropy, nebylo možné mnohdy uspokojit, i když pec tavila surové železo na hranicích svých možností. Rozhodnutí o zastavení vysokopecního závodu ve Vítkovicích je však již definitivní a právě posledním odpichem surového železa 27. září 1998 na 1.VP končí skvělá kariéra nejen této nejstarší vysoké pece, ale utichá i provoz všech hutních agregátů na území, na němž byla v roce 1828 založena Rudolfova huť. /tej/