DNA je základním nástrojem života. A podle všeho také nanotechnologií. Díky své unikátní struktuře a složení z řetězců z komplementárních bází, které do sebe krásně zapadají, funguje DNA jako kostičky LEGO molekulárního světa. Na úrovni několika řetězců DNA to už nanotechnologové obstojně zvládají. Pokud ale budou chtít postavit z DNA fungující nanostrojky, které by pracovaly jako biosenzory nebo třeba transportéry léčiv a chemických látek, tak budou muset z DNA vybudovat daleko větší struktury. A to je problém, protože dlouhé řetězce DNA nejsou příliš pevné a při jejich skládání standardním postupem hrozí chyby. Co kdyby ale nanoinženýři dlouhé a měkké řetězce DNA vyztužili? Alex Liddle z amerického institutu NIST (National Institute of Standards and Technology) a jeho kolegové navrhují použít k vyztužení příliš ohebných řetězců DNA šikovný protein RecA. Tento protein mají k dispozici prakticky všechny organismy a jeho úkolem je zajišťovat údržbu a opravy řetězců DNA v buňce. Když Liddle a spol. vyztužili dlouhé řetězce DNA proteinem RecA, tak s jeho pomocí postavili rekordně velké lineární, pravoúhlé i jiné struktury. Jejich výtvory jsou v porovnání s DNA strukturami, vytvořenými standardním postupem, dvakrát až třikrát větší. Schopnost proteinu RecA vázat se na dvojřetězcovou molekulu DNA je známá už dlouho. Tým NIST je ale prvním, kdo použil RecA na budování nanostruktur. Velkou výhodou výztuh DNA proteinem RecA je i to, že ke konstrukci nanostruktur spotřebují méně stavebních prvků nežli standardní postup DNA origami. Také podle všeho omezují počet chyb, k nimž při budování konstrukcí z DNA dochází. Výroba nanostruktur z DNA vyztužené proteinem RecA by se mohla stát základem produkce spolehlivých DNA zařízení ve velkém měřítku.
