Po jaderné katastrofě ve Fukušimě
spolková vláda i německý parlament
odhlasovaly odklon od velkých
jaderných elektráren. Poslední
bloky mají skončit svůj provoz
v roce 2022. Jaderné elektrárny vycházejí
v Německu z módy. Průmysl
však tuto technologii neopouští. Věnuje
se malým elektrárnám.
Malé kompaktní zdroje jsou podle
něj lepší, bezpečnější a levnější. Fungují
i v podzemí, bez údržby a přísunu
paliva dokážou dodávat teplo a proud
po desetiletí. Jsou ideálními zdroji pro
průmyslová zařízení a města. V současné
době se již o ně hlásí zájemci.
Také renomovaná nadace Bill-and-
Melinda-Gates ohlásila ochotu podporovat
vývoj malých jaderných reaktorů.
Začíná závod, kdo nabídne nejmenší
reaktor: Westighouse hodlá vyrábět
společně s Toshibou mikroreaktor
„4S“ (Super Safe, Small and Simple)
o výkonu pouhých 10 MW. O něco
větší zařízení nabídne americký Hyperion
Power: zapečetěné moduly
s výkonem 25 MW proudu a 70 MW
tepla mají hmotnost 50 t a lze je transportovat.
Na místě mají být uloženy
pod zem a takto chráněny před odcizením
radioaktivního paliva.
PROVOZNI DOBA: 10-12 LET
Malé jaderné elektrárny údajně nepotřebují
údržbu ani pravidelné doplňování
paliva po dobu 10-12 let,
kdy mají automaticky dodávat proud
a současně horkou páru. Hyperion
Power zdůrazňuje především bezpečnost
malých reaktorů: jsou samoregulovatelné,
nemají žádné pohyblivé
části. Jejich chlazení zajišťuje tekutý
kov sestávající ze slitiny olova a bismutu,
které nereagují na vzduchu.
Podobná zařízení podle konvenčního
vzoru nabízí rovněž firma NuScale
Power. Každý modul ve tvaru velké
termosky vygeneruje 45 MW elektrického
proudu. Má kruhový tvar o průměru
4 m a výšce 20 m.
Podle Jose Reyese, technického ředitele
firmy: „Nelze vzít velký reaktor
se všemi jeho čerpadly, ventily a rourami
a jednoduše jej zmenšit.“ Navrhli
proto jiný princip pro chlazení a palivové
články. Jejich reaktor nemá žádná
čerpadla. Když je zahřátý stoupá
chladicí voda vzhůru, tam se ochladí
a znovu klesá dolů. Takto vzniká pasivní,
přirozený koloběh.
Celý reaktor má být rovněž v podzemí.
Konkrétně v cisterně s vodou.
V případě nehody se zaplaví. Reyes
dokonce uvádí už i cenu: sestava o 6
modulech příjde na 1 mld. USD. To by
si mohly dovolit i městské podniky,
které nemají k dispozici obří investice
na nákup a zprovoznění velkého
zařízení.
NAKLADY ZA REAKTOR
NEKLESAJI S JEHO VELIKOSTI
Hyperion je zavalen objednávkami.
Již v roce 2008 měla firma více než
100 objednávek. V létech 2013-2023
hodlá prodat 4000 jaderných minielektráren.
NuScale Power hodlá začít
s prvními testy v roce 2018. Do té
doby bude usilovat o získání finanční
podpory z vládních zdrojů.
Modulární reaktory, které mají být
levnější se snadnější údržbou, nabídne
rovněž Babcock & Wilcox. Jsou ale
poměrně velké: disponují minimálním
výkonem 125 MW.
„Nikoliv vše, co je technicky možné,
je také uskutečnitelné,“ upozorňuje
Thomas Behringer, ředitel
Svazu hospodářství koloběhu paliva
jaderné techniky. Cena jaderného
zařízení neklesá automaticky s menší
velikostí, protože výdaje za vývoj
a technickou bezpečnost zůstávají
stejné. Bezbřehé nadšení tlumí také
Winfried Petry, vědecký ředitel
výzkumného reaktoru Garching:
„Lhostejno, zda na zemi, či v podzemí,
vždy je zapotřebí infrastruktura
a personál. Minireaktor na zahradě
nebo v garáži je iluzorní.“
Dnes, kdy zacházení s každým miligramem
radioaktivní substance podléhá
úřednímu povolení, spolkne nemalé
částky už také schvalovací proces
podobného minireaktoru. Co se týká
jeho kapacity, s 25 MW lze zásobovat
celé malé město. Pro srovnání: jeden
blok reaktoru elektrárny Biblis vyrábí
kolem 1200 MW elektrického proudu.
KONCEPCE Z 50. LET
U všech těchto plánů se v podstatě
jedná o opakování koncepcí z 50. let
XX. století. Byly použity kupř. v sovětské
atomové ponorce třídy Alfa
nebo pro zásobování vojenských satelitů.
Firma Babcock & Wilcox tak
vyrábí ještě dnes malé reaktory pro
ponorky a letadlové nosiče.
Vyřešit třeba několik závažných
problémů. Kupříkladu otázku palivových
článků. Hyperion Power
nechce využívat obvyklý uran se
čtyřprocentním obohacením. Počítá
s necelými 20 %. Takový uran je
podle současné mezinárodní dohody
stále ještě „lehce obohacený“ a lze
jej získat pouze na základě bilaterálních
dohod. „Volný obchod s jaderným
palivem neexistuje,“ varuje
Petry.
Určitou skepsi vnáší do problému
minireaktorů rovněž ekonomičtí experti.
Pokoušejí se stanovit optimální
množství těchto reaktorů, aby jejich
produkce byla levná. Převedeno
do praxe: vždy to znamená investovat
hodně peněz do ještě nevyzkoušené
technologie a následně získat
mnoho zakázek. Radí, aby vývoj
v následujících 30-50 letech dále
pokračoval než technicky dozraje
a pokud možno se státní podporou. /eb/
VYBIRAME ZE ZAHRANIČNIHO TISKU
